Problémy se periodicky vracejí minimálně jednou do měsíce a nám je jasné, že bude hůř, napsala čtenářka Eva další kapitolu naší nové rubriky Můj boj s nemocí.
Jedna z babských rad tvrdí, že pokud žena-alergička počne dítě v zimě a těhotenstvím projde celou pylovou sezonou, redukuje riziko, že bude dítě také alergik. Termín se povedlo "dodržet", otěhotněla jsem v únoru.
Jaro jsem své alergické potíže překonala téměř bez léků, prášek jsem nevzala ani jeden, pouze párkrát jsem si ulevila nosním sprejem. Těhotenství bylo bezproblémové od začátku až do konce, prodělala jsem během něj pouze jednu slabou rýmu. Také porod proběhl hladce.
Kojení, biostrava, žádné alergeny
Když se synovi už pár hodin po narození začala loupat kůže, říkala jsem si: "Tak je to tady, to je určitě ekzém." Nebyl, za pár dní promazávání byly šupinky i zarudlá místa pryč a já se mohla radovat. Ekzém se neobjevil ani později. Syna jsem do sedmi měsíců plně kojila, mateřské mléko dostával až do roka, poměrně přísně jsem dbala i na skladbu prvních příkrmů, aby nenastala alergická reakce.
Do roka pro nás neexistovaly kaše s příchutěmi a obyčejná kojenecká mléka, jen čistá rýžová bezmléčná kaše smíchaná s hypoalergenním mlékem. Do jedenácti měsíců jsme dodržovali bezlepkovou dietu, vyhýbali jsme se přesnídávkám s dochucovadly, cukrem a kyselinou askorbovou. Do jídel jsem v žádném případě nepřidávala žádné kořenicí směsi. Zakázanými potravinami byly do roka citrusy, jahody, med a další prokázané alergeny.
Pokud to šlo, kupovala jsem biozeleninu a bioovoce, stejné to bylo i s hotovými příkrmy. Bedlivě jsme s manželem sledovali složení všech výrobků, které jsme synovi dali k jídlu.
Zatímco některé stejně staré i mladší děti kolem nás se už od půl roku cpaly klasickými piškoty, v osmi měsících si pochutnávaly na rohlíku a mandarinkách a v roce už jedly s dospělými guláš, my se snažili minimalizovat riziko vzniku alergií přísnou dietou.
Výsledek? Alergie u syna zatím prokázány nejsou, do tří let, kdy se tvoří imunitní systém, však testy mohou být falešně negativní. Co se ovšem projevilo už zhruba před rokem a půl, byly časté a opakované nemoci.
Začalo to nenápadně. Prvního tři čtvrtě roku byl chlapeček zdravý, pouze dvakrát měl rýmu. V devíti měsících se však koncem léta k rýmě poprvé přidal kašel. Nebylo to nic závažného a za 14 dní byl zcela v pořádku.
Po týdnu se však zahleněnost vrátila, ačkoliv žádné jiné příznaky nemoci neměl. Po pár dnech podávání sirupů byl opět klid, ale za další tři dny miminko začalo opět pokašlávat. Odjeli jsme k moři a bylo po problému.
Kolotoč viróz a první dušnosti
Neuběhl však ani měsíc a s podzimem přišla další viróza, tedy rýma a kašel. Po měsíci znovu to samé. Předvánoční období jsme tedy strávili 14 dní v nemoci a 14 dní ve zdraví. Průběh byl vždy stejný - rýma a kašel, horečky žádné, maximálně první den dva zvýšená teplota. Nejvěrnějším společníkem naší domácnosti se stala odsávačka hlenů, kapky proti kašli a posléze sirup na odhlenění.
V lednu, když bylo synovi asi 14 měsíců, přišla poprvé noční dušnost. Ačkoliv jsme mu mazali hrudníček Koalkou, v dětském pokoji zvlhčovali vzduch nejen pomocí zvlhčovače, ale také mokrou plenou přehozenou přes postýlku, nadzvedli jsme přední část postele a experimentovali jsme i s nakrájenou cibulí v misce vedle synova lůžka, bylo evidentní, že se mu špatně dýchá.
Jeho tělíčko se při každém nádechu a výdechu zvedalo, jak namáhavé pro něj dýchání bylo. Chlapec vydával sípavé zvuky a nemohl spát. Po jedné probdělé noci bylo jako zázrakem po dušnosti a za pár dní byl zase zdravý jako rybička. Takhle se to opakovalo i za další čtyři týdny a opět měsíc nato.
V březnu jsme odjeli do Alp, kde jsme bydleli ve 2 000 metrech nad mořem. Že to asi nebylo to pravé ořechové, jsme bohužel zjistili až pár dní po příjezdu. Suchý vzduch udělal své a po jednodenní střevní chřipce nebyl náš syn v dalších dvou dnech schopen cokoliv sníst, vše okamžitě vyzvracel.
Místní lékař nám sdělil překvapivou věc - může za to bronchitida a hlenový "špunt", který se mu během střevní příhody vytvořil v hrtanu. Byly nám doporučeny ampulky se slanou vodou, kterými jsme mu proplachovali nos, a tři dny po sobě jsme docházeli na "pohybovou terapii" (kinezitherapy) - masáž, během níž mu francouzská léčitelka vytlačovala hlen z hrudníku pryč. Syn se okamžitě začal uzdravovat.
Po návratu z hor bohužel opět ulehl s rýmou, kašlem a zvýšenou teplotou, a dětská lékařka mu poprvé nasadila antibiotika. V dalších dvou měsících nás čekaly další dvě virózy, z toho jedenkrát s dušností.
Problémy vymizely až s příchodem léta, ale s nástupem podzimu se bohužel opět vrátily. Rozhodli jsme se proto jednat a objednali se na dětskou pneumologii. Lékař si vyslechl naše trable, syna prohlédl a poslechl a sdělil nám, že jde o chronický zánět průdušek a že syn má astma. Dostali jsme "chobůtek" a sprej s kortikoidy.
Naše léčební experimenty
Zároveň jsme začali experimentovat s alternativami, konkrétně s detoxikační metodou dr. Jonáše. Vedle užívání přírodních preparátů z jeho výzkumu jsme na základě doporučení léčitelky synovi upravili stravu, aby nebyl zahleněný. Klasické kojenecké mléko, na kterém byl do té doby doslova závislý, jsme vyměnili za ovesný, pohankový a rýžový nápoj. Začali jsme více kupovat kozí výrobky místo kravských a omezili jsme mu přísun citrusových plodů.
Dozvěděli jsme se, že plicní oběh má přímou souvislost s tlustým střevem - u syna to platí stoprocentně, neboť trpí zhruba od roka a půl zácpou a stolici má pouze jednou za tři až pět dní. Celý podzim jsme také pravidelně chodili do solné jeskyně.
Kombinace všech výše uvedených postupů zřejmě zabrala, zimu jsme přestáli bez větších komplikací. Virózy se sice stále vracejí v měsíčních intervalech, ale noční dušnost se objevila naposledy v listopadu. Od té doby máme v tomto směru klid. Navíc zahleněnost vždy do týdne mizí.
Bohužel ale s příchodem jara se zase objevil kašel nevirového původu. Týden po odeznění všech příznaků nachlazení začal syn zničehonic pokašlávat a být zahleněný, ačkoliv mu jinak nic nebylo. Kašlal zejména po uložení ke spánku a po námaze. Za další týden navíc propukla nová viróza.
Skoro mi puká srdce
Pneumolog nám změnil medikaci a syn dostal vedle protialergického sirupu a večerní tabletky pro astmatiky novou "foukačku". Když si čtu v letáku "nevhodné pro děti do 4 let", srdce mi puká, neboť jsem zastánkyní přírodnějších forem léčby. A to je mi jasné, že není všem dnům konec a že se v průběhu dětství nemoc bude nejspíš ještě zhoršovat.
Pravděpodobně nás čekají další noční dušnosti, zvýšené dávky léků a bohužel asi i propuknutí nejrůznějších alergií. Děsím se toho, jak bude vypadat synův vstup do kolektivu, tedy docházka do školky a do školy, a jak to všechno budeme zvládat s dalším dítětem, u kterého je navíc vysoce pravděpodobná stejná anamnéza.
Střídají se u mě pocity smutku a nespravedlnosti, proč zrovna moje dítě musí takhle trpět, s výčitkami, kde jsem udělala chybu, a následným ujišťováním sebe sama, že jsem naopak udělala už dopředu vše proto, abychom se u dítěte s astmatem, alergiemi ani ekzémem nikdy nesetkali. Možná že nebýt "mých opatření", byl by na tom syn už dnes mnohem hůř.
A navíc - ačkoliv astma určitě není banalita, na druhou stranu to není ani žádná tragédie. Když se oprostím od svých emocí ustarané matky, samozřejmě si uvědomuji, že jsou mnohem horší nemoci, a snažím se brát diagnózu svého syna sportovně. Ostatně u nás astmatem trpí údajně až 10 procent dětí a u mnohých z nich se problémy časem upraví.
A tak zůstávám optimistická, že kritické dětství zkrátka nějak zvládneme a jednou se syn z časté nemocnosti i stále se vracejícího kašle alespoň částečně vyléčí. Byť s pomocí kortikoidů.
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
