Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pacientka z Aktipu: Děti jsem měla fiktivně balit do zlaté karimatky

  13:56aktualizováno  13:56
Za třináct návštěv v pražském psychosomatickém institutu Aktip zaplatila Ivana Lokajová téměř 30 tisíc korun. Skrytou kamerou zachytila šokující záběry, z nichž Česká televize sestavila dokument s názvem Obchod se zdravím. „Když si vybíráte lékaře, zapojte zdravý rozum a ptejte se na zkušenost ostatních,“ radí.

Ivana, vybavena skrytou kamerou, míří do psychosomatické institutu Aktip na první vyšetření. | foto: ČT

Do zmíněného zařízení Ivana chodila vybavena dvěma skrytými kamerami se záměrem natočit dokument, ale také proto, aby jí tu pomohli od dlouhodobé únavy. Léčila se osm let s hypofunkcí štítné žlázy, po této stránce však byla podle své endokrinoložky v pořádku.

Objednat se k MUDr. Jarmile Klímové, která institut vede, není jednoduché, čeká se i déle než rok. Ivana tedy navštěvovala psycholožku Lenku Krutilovou a ta ji posílala k další léčitelům, spolupracovníkům z Aktipu. „Nepomohli mi. Cítila jsem se pořád stejně,“ říká a dodává, že první tři měsíce se snažila rady tamějších terapeutů dodržovat.

„Dělalo mi to však trochu potíže. Nakapat si kapky a nejíst rajčata mně celkem šlo, ale zabalit děti každé ráno před odchodem do školy fiktivně - pouze ve své mysli -  do stříbrné a zlaté karimatky a loučit se s nimi, aby se ode mne bez traumatu odpoutaly a já neměla na svědomí jejich psychickou nepohodu, to mně dělalo problém,“ vypráví podrobnosti. „Taky jsem si měla psát deník a seznam svých pozitivních a negativních emocí. Poctivě jsem ho psala, ale při dalším sezení už si na žádný deník paní Krutilová vůbec nevzpomněla,“ popisuje.

Moje problémy je nezajímaly

Dnes už je Ivaně lépe, ale to až po návštěvě imunoložky, která jí na základě krevního rozboru a pečlivého prozkoumání anamnézy doporučila změnit životosprávu.

Fotogalerie

„V Aktipu jsem se ničeho takového nedočkala, terapeutku moje problémy vůbec nezajímaly. Hned při prvním pohovoru se chytla onemocnění štítné žlázy a přes mé ujišťování, že chodím pravidelně na endokrinologii, testy mám v pořádku a jsem plně zaléčená, se mě snažila přesvědčit, ať vysadím léky a zkusím jejich metody, tedy detox, nejíst rajčata a nepít bílé ale červené víno,“ vzpomíná na sezení s psycholožkou Krutilovou.

Ve filmu je vidět, jak se snažila opakovaně terapeutku upozornit na to, že výsledky z endokrinologie má v pořádku. „Paní Krutilová při každém dalším sezení dávala najevo absolutní nezájem. Ani si předem nepřečetla, co jsem říkala při předchozí návštěvě. Klidně se mě zeptala, jestli mám ještě pořád deprese, o kterých jsem opravdu nikdy nemluvila,“ tvrdí.

V psychosomatiku dál věřím

I přes nepříjemnou zkušenost však Ivana dál věří, že naše psychika má vliv na zdraví. „Co bylo alternativní před pár lety je dnes uznávaným lékařským postupem a naopak,“ říká. Jenže když záběry z Aktipu probírala a některé postupy konzultovala s psychiatrem profesorem Radkinem Honzákem, pochopila, že opravdový psychosomatický rozhovor vypadá úplně jinak, než zažila ve zmíněném institutu.

Dokument ČT odhalil nebezpečí alernativní léčby

Měření prapodivným přístrojem má pomoct léčitelům zjistit, co má pacient za...

„Moje babička byla lékárnice a vždy mě učila, jak velmi opatrně zacházet s léky, snažit se nebrat zbytečně antibiotika, využívat bylinné čaje, starat se o sebe, cvičit, zajímat se o to, co jím a podobně,“ vypráví a dodává, že s bolavými zády chodí už 15 let na akupunkturu, která jí pomáhá. Podstupuje i lymfatické masáže. „Netuším, jak to funguje, ale funguje. Na druhou stranu, když si zlomím nohu, tak jedu do nemocnice, protože nevěřím, že mi sama sroste,“ popisuje.

Bachovy kapky proti depresi

Kdyby Ivana nesouhlasila s natáčením a do Aktipu by zamířila jako řadový pacient, už by se prý po první konzultaci nikdy nevrátila. „Nejhorší byla vědomá manipulace ze strany terapeutů. Stále mi podsouvali problémy v rodině. Manžel i děti mě využívají, práce mě vysává. Působilo to na mě tak, že se mě snaží na sebe navázat - něco ve stylu, každý vás využívá, venku číhá nebezpečí, jen tady naleznete pomoc, klid a bezpečí,“ vypráví Ivana.

Vztek měla za třináct návštěv několikrát. „Byl to spíš pocit bezmoci. Přihlásila se na dvě školení, protože byly s režisérkou dokumentu Šárkou Maixnerovou domluvené, že bude případně v natáčení pokračovat i jako externí spolupracovnice institutu. Na jednom takovém školení se potkala s klientkou, která měla těžké deprese, v mládí brala drogy a díky nim prodělala klinickou smrt. „Docela mě její životní příběh vzal. Na dalším školení mi nadšeně vykládala, že si pořídila přes internet základní sadu Bachových kapek,  úspěšně je míchá a prodává jako léky na depresi,“ vzpomíná.

Následující školení bylo věnováno dětem. Ivana zde šest hodin poslouchala, že za nemoci svých dětí mohou vždy rodiče, kteří udělali někdy v životě chybu. Toto školení pro ni bylo vůbec nejhorším zážitkem. „To mě opravdu rozhodilo, teprve doma jsem se z toho vypovídala. Ale hnusný pocit ve mně zůstal,“ říká.

Oči velmi nemocných

Pacienti v Aktipu nečekají, objednáváni jsou na konkrétní časy, takže mají jen minimální šanci se potkat a povídat si. „Dbá se tam na zachování soukromí, což zdůvodňovali tím, že tam chodí slavné osobnosti. Dokonce prý jezdí i americké herečky a bojí se prozrazení,“ vypráví pacientka Ivana a dodává, že i ona sama cítila vlídnější zacházení právě proto, že je povoláním herečka.

„Potkala jsem tam ale několik na pohled už velmi nemocných lidí. Dívat se jim do očí, to bylo pro mě nejtěžší a nikomu bych to nepřála. Díky nim jsem moc ráda, že jsem tam nakonec chodila až do konce, dokument se nám podařilo natočit a ČT to odvysílala,“ svěřila se.

Odpověď na otázku, jak rozlišit dobrého a špatného doktora nebo léčitele, je podle Ivany Lokajové těžká. „Myslím, že je potřeba nebát se ptát na vše čemu nerozumíte. Jednou jsem uvedla svoji obvodní lékařku do velkých rozpaků. Chtěla jsem diagnózu přeložit z latiny do češtiny,“ vzpomíná. Má za to, že je dobré konzultovat své zkušenosti s jinými pacienty i lékaři, nebát se vyžádat si druhý názor. „Prostě používat hlavu. Na druhou stranu chápu, že nemocný člověk se bojí a leckdy nechce slyšet pravdu,“ dodává.

Autor:



Nejčtenější

Soutěž Léto v plavkách: o vítězi hlasujte až do pondělí

Léto v plavkách - Kos

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Co má hot dog společného se psy a kde se vlastně vzal?

Hot Dog

Dlouhá uzenina v housce se všemožnou oblohou je kandidátem na nejdokonalejší rychlé jídlo na světě. Podobně jako jeho...



K životu nepotřebujete spoustu oblečení, říká Kamila Boudová

Kamila Boudová, módní designérka

Vždycky ji zajímala móda. Kamila Boudová vystudovala oděvní design, pak působila v zahraničních firmách, pro které šili...

Vendula se těšila na nový účes. Proměna byla tak radikální, že se nepoznala

Proměna Venduly byla velmi razantní. Sama sebe v první chvíli vůbec nepoznala.

Od střední školy Vendula nezměnila účes. Ve svých šestadvaceti letech se rozhodla pro změnu, a proto se vydala do...

Svět mě dřív štval, dospěla jsem teprve nedávno, říká Simona Babčáková

Simona Babčáková

Proměna herečky Simony Babčákové na blondýnu se promítla i do chování lidí vůči ní. Na okolí působí jemněji, muži jsou...

Další z rubriky

Když vás bolí záda, změňte životní styl. Jednorázová pomoc nefunguje

Ilustrační snímek

Znáte to hezké české přísloví: tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne? Tak přesně to sedí na...

Potraviny, které byste rozhodně neměli omývat před vařením

Ilustrační snímek

Takřka každý ví, že si má před jídlem umýt ovoce či zeleninu. Možná vás však překvapí, že jsou potraviny, které byste...

Za migrény mohou ženské pohlavní hormony, tvrdí vědci

bolest hlavy, ilustrace

Role pohlavních hormonů ještě zdaleka není do důsledku prozkoumána. Že se s rostoucí hladinou testosteronu zvyšuje chuť...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!



Najdete na iDNES.cz