Povězte mi, jak jste se dostal od saní až k psímu biatlonu?
Není to až tak složité. Čisté mushing sporty se těžko přibližují široké veřejnosti. Závodníky totiž vidí diváci na startu, potom se desítky minut nic neděje a nakonec vidí tytéž borce, i když o poznání znavenější, probíhat cílovou rovinkou.
Takže jste chtěli mushing trochu okořenit?
V podstatě ano. Již pátým rokem pořádáme etapový závod Hills´ Cup, který jsme začali oživovat takzvanými sranda závody, například štafetou (běh, koloběžka, kolo), triatlonem či plaváním se psem. Loni se zrodil nápad uspořádat biatlon, tehdy však ztroskotal na nedostatku zbraní.
Nakonec to ale vyšlo.
Manžel členky našeho oddílu Kamily Hájíčkové David přišel se stejným návrhem, s nímž jsem loni koketoval já. A protože navrhl pravidla a sehnal zbraně, nebylo se již na co vymluvit. S obavami jsem proto na jeho návrh přikývl.
Jak závod probíhal?
Běžci měli zbraně umístěné na palpostech. Pro první ročník jsme na zkoušku připravili vzduchovky Slavia 631, které nám zapůjčil předseda střeleckého spolku v Radiměři Rudolf Zemánek. Připravili jsme šest palpostů, střílelo se vleže na biatlonové vzduchovkové terče. Startovalo se postupně, po šesti, další šestice byla odstartována vždy až poté, co předchozí skupina dokončila střelbu.
Na jakou vzdálenost jste stříleli?
Původně jsme plánovali střílet deset metrů, avšak následně jsme vzdálenost zkrátili na šest, ukázalo se to jako prozíravé, vzhledem ke střelecké připravenosti účastníků, pro mnohé z nich šlo o první kontakt se zbraní. Za chybný terč čekala střelce dvacetivteřinová penalizace. Závodníci běželi jeden kilometr, před doběhem na střeliště odložili psy na připravené stakeouty a pustili se do střelby. Po střelbě je čekal ještě čtyřicetimetrový doběh do cíle.
MushingMushing je souhrnné označení pro sporty, při nichž jsou využívání psi k tahu. Zapřáhnout můžete k saním různý počet psů, existuje i letní varianta této disciplíny, při níž se spřežení zapřahají do čtyřkolek a trojkolek, jeden pes pak před kolo a speciální koloběžky. "Nejtěžší letní variantou je zapřáhnout za psa sám sebe a vše si odběhnout pěkně po svých, v zimě se zapřáhnout na běžkách," popisuje Michal Šefrna. Posledně jmenovaná disciplína patří k těm nejobtížnějším, je na ni totiž třeba řádně připravit psa i sebe. Kromě označení mushing se používá i canicross ("canis" je latinsky pes) či "joering" (z norského slova "řídit"). |
Co závodu říkali účastníci a diváci?
Zájem účastníků nám doslova vyrazil dech. Z šedesáti musherů, kteří se účastnili poslední etapy Hills´ Cupu, se přihlásilo do biatlonu plných čtyřicet. Snad ne jen proto, že se do závodu podařilo věnovat pěkné ceny od firem Manmat a Nutrend. Taky diváci si přišli na své, závodníci jim totiž zmizeli z očí jen na velmi krátkou dobu. Po kilometru se objevili a diváci mohli sledovat jejich střelecké výkony, i to, jak se vyrovnají s finišovým sprintem.
I ve vašem sportu jsou stálice, které pravidelně obsazují místa na bedně. Zamíchala ustáleným pořadím střelba?
Samozřejmě, první místo obsadil Michal Dudla, majitel areálu, v němž závod probíhal, dokonce s půjčeným psem. Druhý byl Jiří Suchý, jeden z nejlepších canicrossařů. Třetí doběhl průměrný běžec, ale o to lepší střelec Petr Martinec.
Bude mít akce pokračování?
Od příští sezony plánujeme zařadit psí biatlon jako regulérní disciplínu. Uvidíme, zda budeme pokračovat se vzduchovkami, či jestli se nám podaří zajistit střelnici a malorážky pro opravdovou střelbu. Výsledky prvního ročníku svědčí o tom, že střelba lidi prostě chytne.
Délka trasy zůstane stejná?
Ne, příště bude delší, střelbu umístíme přibližně do středu její délky. Zbraně budeme i nadále nechávat na palpostech, běh se psem je přece jen o poznání nebezpečnější než pohyb po vlastních.
