V minulosti každý den před snídaní udělala sto sedů lehů, protože nesnesla pomyšlení na to, že by do sebe za pár minut nasoukala další kalorie a nesnažila se jich cvičením okamžitě zbavit. Lékaři ji varovali, že jí hrozí infarkt a selhávání orgánů. Ani taková slova ji ale neodradila od hladovění a extrémního cvičení. Čím hubenější byla, tím si připadala krásnější. Ztrácela se před očima a nemohl jí pomoct nikdo jiný než ona sama.
„O své hmotnosti a vzhledu jsem začala přemýšlet zhruba v deseti letech. Byla jsem větší než ostatní dívky. Měla jsem větší prsa i boky a stále jsem se s ostatními porovnávala. V tu dobu jsem si založila sociální sítě a viděla všechny ty krásné a hubené holky. Připadala jsem si tlustá a ošklivá,“ svěřila se dívka.
Rozhodla se nejíst ze dne na den. Odmítala jíst snídaně, takže vstávala pozdě a na poslední chvíli běžela do školy, aby nemusela matce vysvětlovat, proč se nenajedla. O jídlech ve škole lhala. Ačkoli nic nesnědla, tvrdila, že se najedla. „Všechno se točilo jen okolo jídla, stále jsem myslela na to, kolik kalorií jsem do sebe dostala a jak dlouho bych měla cvičit. Nakonec jsem snědla jen jablko za celý den nebo nízkokalorickou polévku,“ pokračovala.
Začala se stranit rodiny i přátel, nevycházela z pokoje a hodně času prospala. Rodiče si všimli, že něco není v pořádku a vzali ji k lékaři. Diagnóza byla zdrcující i s případnými následky nemoci. Napadlo je ale řešení, které není úplně obvyklé a lékaři mu nepřikládali příliš velkou váhu. Bylo to podle nich zbytečné. Rodiče dívce pořídili štěně.
„Když jsem ho uviděla, úplně jsem se rozzářila. Byl to nejšťastnější moment v mém životě. Ten den jsem se začala starat i o někoho jiného než o sebe a přestala jsem se tolik kontrolovat v jídle. Pozornost byla zaměřená na něco jiného a já jsem najednou měla pro co žít. Potřebovala jsem energii na hru s ním a začala jsem zase pomalu jíst. Simba mi zachránil život,“ dodala pro Dailymail.
