„Vyrůstala jsem na moravském venkově a volný čas jsem s bratranci trávila venku. V létě na koupališti, v zimě na zamrzlém rybníku. Důležitý byl sport, dělala jsem balet, moderní tanec, atletiku, lyže, tenis. Po dvacítce se mi splnil sen, našla jsem si v Praze první práci a rovnou jsem skočila bez velkých znalostí do světa realit. Zkušenosti jsem pak sbírala dlouhá léta. Mezi mé srdeční realizace patří třeba rekonstrukce Paláce Dlouhá se známou Gurmet pasáží nebo rekonstrukce historického domu v Pařížské ulici,“ vypráví Ilona, kterou po čtyřicítce překvapila chronická únava.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Plná sil, energie a plánů
„Radost se z mého života vytrácela. Byla jsem vyčerpaná z práce, i můj osobní život dostával trhliny. Cítila jsem se prázdná, nenaplněná. Potřebovala jsem změnu a odletěla na pár měsíců do Kostariky, kde jsem zažila nádherné dobrodružství. Poznala jsem tam krásnou krajinu, ale také sama sebe. Skoro celý pobyt jsem nepila alkohol, nejedla maso, denně jsem se hýbala, cvičila jsem jógu, meditovala, surfovala. A překonávala jsem svoje strachy a obavy, třeba z pavouků, hadů a samoty. Ono vám nic jiného nezbyde, když spíte sama v džungli. Měla jsem prostě čas si srovnat myšlenky, odpočinula jsem si a pocítila i jakousi blaženost.“
„Po návratu domů jsem byla plná sil, pozitivní energie a plánů a změnila jsem svoje stereotypní chování. Nic nenasvědčovalo tomu, že se v mém těle něco děje. Ale ono se dělo!“ vzpomíná Ilona, které přišlo divné, že se zadýchává při cvičení, proto si zašla na zátěžový test a post covidovou prohlídku, která zahrnovala i rentgen plic a pak další odborná vyšetření.
Přítel mě držel za ruku
„Ve třiačtyřiceti mi lékaři odhalili rakovinu plic. Jako celoživotní nekuřačka jsem z toho byla v šoku. Měla jsem strach, že umřu mladá, jako moji rodiče. Ti odešli předčasně právě kvůli rakovině. Já se ale nemohla nechat zlomit! Mám přece se životem ještě tolik plánů,“ svěřila se žena narozená ve znamení Vah, která má za sebou pětihodinovou operaci, během níž jí lékaři odebrali celý levý horní plicní lalok a mízní uzliny.
Rakovina plic patří mezi největší zabijáky. Když kašlete, už bývá pozdě |
„Oporou mi byl hlavně můj přítel. Absolvoval se mnou lékařské vyšetření, držel mě za ruku v nemocnici před operací, byl tam, když jsem se probudila z narkózy. Za to jsem mu vděčná,“ vyznává se zamilovaná žena. Měla obrovské štěstí, že u ní lékaři odhalili první stádium rakoviny plic včas, a díky tomu nemusela podstoupit chemoterapii. Následovala jen rehabilitace, hlavně dechová cvičení.
Prevence je důležitá
„Od té doby chodím každé tři měsíce na kontrolu a pevně věřím, že se už nádor neobjeví. Včasná návštěva lékaře mi zachránila život. Beru to jako druhou šanci a chci pomoct těm, kteří o ni bojují. Proto jsem se zapojila jako dobrovolník do projektu PRODýchej pacientské organizace Amelie, který pomáhá pacientům s rakovinou plic a jejich blízkým.“
„Dneska už vím, že rakovinou plic může onemocnět i člověk, který žil relativně zdravě jako já. Svým příběhem tak chci motivovat ostatní, aby na prevenci nezapomínali. Poslouchejte své tělo a nezanedbávejte signály, které vysílá. Kuřáci, pokud vám záleží na vašem zdraví a životě, zajděte k lékaři a požádejte o screening, ten je od ledna bezplatný pro dlouhodobé kuřáky nad 55 let. V mém případě byla včasná léčba zásadní,“ varuje Ilona, která si dala rok pauzu od práce a věnovala se jen sobě.
Dechová cvičení a jóga
„Dneska už zase žiju aktivně. Poslouchám ale víc svoje tělo a nejsem k sobě tak přísná, mám přece jen omezenou kapacitu plic. Změnila jsem i jídelníček, protože mám silnou alergii na kasein, a s těžkým srdcem jsem se zřekla oblíbených mléčných výrobků.“
„Deset let cvičím denně jógu, která se stala mým rituálem. Dřív jsem pravidelně běhala a věřím, že se k tomu vrátím. I když půlmaraton už asi nezvládnu, mám radost, že jsem ho v minulosti zkusila. V rámci rehabilitace jsem se hlavně naučila správně dýchat, což umí málokdo. Stačí i pár minut v posteli, jen zavřít oči a soustředit se. To báječně zklidní mysl. Všichni chceme mít krásné, štíhlé tělo, ale důležité je mít v pořádku i psychiku,“ končí svoje vyprávění Ilona.
