Fyzická reakce těla i psychické prožitky po potratu jsou u každé ženy individuální. Mnoho vedlejších projevů se však shoduje. A to jak u samovolného, tak u záměrného potratu. Co může přijít?
Nejčastější příčiny potratu: genetika, imunita i neléčená cukrovka |
Křeče a krvácení
První z důsledků potratu, které mohou ženu zaskočit, jsou křeče připomínající ty menstruační i bolesti břicha. Jejich výskyt je zcela běžný a po několika dnech tyto potíže odezní.
Také vaginální krvácení má žena v dnech až týdnech následujících po potratu. V krvi se mohou odlučovat zbytky sliznice a krvácení může být jemné i silnější. Avšak abnormálně silné krvácení, u kterého ženě nestačí menstruační vložky, znamená varování. V takovém případě se raději vydejte na konzultaci k lékaři.
Klíčové doporučení gynekologů je, aby se ženy vyhnuly používání menstruačních kalíšků a tampónů. Místo toho by měly v rámci období po potratu sáhnout raději po klasických vložkách. Krví se totiž děloha čistí a při příliš dlouhém zadržování krve uvnitř těla by hrozilo rozvinutí infekce.
OBRAZEM: Sledujte, jak se lidský plod chystá ke svému narození   |
Několik dnů až týdnů po potratu také trvá, než odezní nevolnosti, bolest a napětí v prsou. I prsa potřebují několik týdnů na to, aby se dostala zpět do své velikosti před otěhotněním.
Další těhotenství? Prakticky ihned
Ženy často zajímá, kdy se dostaví zpátky první menstruace. Obvykle se tak stane zhruba do čtyř týdnů po potratu, nicméně ani tady není možné určit žádné pravidlo. Prvních pár cyklů může být menstruace odlišná, než byla žena zvyklá. Připravit by se žena měla také na nepravidelnost, i ta by se ale měla do několika měsíců srovnat.
Vypořádejte se se ztrátouNa památku svého nenarozeného dítěte můžete zkusit celou řadu nápadů, které vám mohou pomoci se se ztrátou vyrovnat a jít dál.
|
Znovu otěhotnět může žena prakticky okamžitě, lékaři však varují, že to není dobrý nápad. Žena by nejdřív měla nechat ustálit menstruační cyklus a měsíc až dva počkat. Světová zdravotnická organizace doporučuje udržet rozestup dokonce půl roku, jako klíčový důvod uvádí, aby měla žena dostatek času se psychicky s potratem vyrovnat a připravit se duševně na další případné těhotenství.
Také se sexem je vhodné počkat. Podle některých lékařů do vymizení vaginálního krvácení i dalších důsledků potratu, podle jiných například do ustálení menstruačního cyklu.
Poporodní deprese a obviňování
Ztráta dítěte, byť ještě v podobě zárodku nebo rozvinutého plodu v děloze, bývá pro ženu velkým emocionálním traumatem. Po potratu, zejména po tom spontánním, se tak u ženy mohou rozvinout náročné psychické stavy, v některých případech může nastoupit poporodní deprese. Mezi hlavní znaky se řadí skleslá nálada, apatie, smutek nebo ztráta zájmu o okolní dění.
Po potratu se ženy často potýkají s pocity viny. Obviňují zejména samy sebe, že nebyly schopné dítě donosit nebo že v rámci těhotenství udělaly nějakou chybu. Dochází k narušení sebedůvěry a sebevědomí, ženy se cítí méněcenné oproti ženám, které si potratem projít nemusely, a začínají zpochybňovat samy sebe. Hledají příčinu, která vedla k potratu. Tu však najít nemusí.
Potratem končí nejméně každé čtvrté těhotenství. Z toho je asi 10 procent potratů samovolných a 15 procent umělých. Takže byť o tom společnost příliš nemluví, potrat je relativně běžnou záležitostí, s níž se setká řada žen, které už nějaké zdravé dítě odnosily a porodily, nebo se jim to povede v rámci některého z dalších těhotenství, a to bez výrazné pomoci lékařské péče.
Mýty o potratu: je neobvyklý, může za něj stres, věští další problémy |
Přirozeně se dostavují také pocity popírání celé situace. Většinou jsou známkou toho, že se žena zatím nedokázala smířit s novou realitou a přijmout fakt, že těhotenství pominulo a o dítě přišla. Problém uvěřit, že se noční můra stala realitou, je naprosto přirozený a žena by si měla dát čas na zvyknutí.
Běžnou reakcí je také zlost, naštvání a vztek, nekonstruktivní výčitky směřující na nejbližší okolí, případně lékaře.
Na druhé straně spektra může žena celou situaci velmi rychle akceptovat, nemusí vnitřně ani navenek procházet žádnými extrémními emocionálními výkyvy a se situací se rychle smířit. Někdy je to případ žen, které již někdy potratily, nebo těch, které potratily v raném stádiu těhotenství a samy se rozmýšlely, zda nepodstoupí umělé ukončení.
