V době, kdy se medicína ubírá spíše cestou syntetické přípravy léků, je zájem o léčebné extrakty z rostlin trochu neobvyklý. Co vás přivedlo k zájmu o byliny a jejich využití?
Byliny a rostliny mě zajímaly odjakživa, snad už jako pětiletého kluka. Zatímco moji vrstevníci hráli fotbal, já jsem chodil sbírat byliny, rostliny a houby. Dělal jsem s nimi nejrůznější experimenty. Dodneška si například pamatuji, že když přivezli uhlí, hledal jsem v něm pyrity (pyrit je minerál a důležitá železná ruda; obvykle má zlatavou barvu, pro kterou bývá někdy zaměňován se zlatem, proto se mu taky někdy říká bláznovo zlato či kočičí zlato, pozn. red.) a našel jsem v té hromadě i jíl.
Ten jsem ale tehdy jako školkové dítě ještě neznal. Domníval jsem se, že jde o půdu z druhohor. Nasbíral jsem ji a věřil, že když do ní zasadím kapradiny, vyrostou kapradiny stromové. Všechno to samozřejmě uschlo a až později jsem se dozvěděl, že šlo o jíl. Když jsem byl větší a už jsem uměl číst, dostal jsem pod stromeček Velký obrazový atlas rostlin. Byla to obrovská bichle, ale pro mě to byl ten nejkrásnější vánoční dárek. Díky ní jsem se dozvěděl, k čemu se která bylina využívá.
Například vůbec nejlepší způsob, jak vytěžit maximum vitaminů z šípku, je dělat to, co dělaly moje děti, když byly malé. Přímo z keře trhaly šípky právě v tuto dobu, kdy byly přešlé mrazem, odstranily bubáka a pak vycucaly dužninu.