Zelený zákal přichází nenápadně. Skončit může slepotou

Na rozdíl od šedého na sebe zelený zákal nijak neupozorní. Když si sami všimneme, že něco není v pořádku, už je nemoc v poměrně pokročilém stadiu. Skončit může dokonce slepotou.

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Zelený a šedý zákal mají jen podobný název, jde ale o zcela odlišné problémy. Při šedém se zakaluje oční čočka a léčíme ho její výměnou za umělou. 

Zelený zákal neboli glaukom znamená, že se ničí vlákna zrakového nervu. Jejich odumírání probíhá postupně, bez bolesti a zpočátku i bez zhoršeného vidění. Proto o problému nic netuší až polovina nemocných. Neléčený zelený zákal je přitom celosvětově druhou nejčastější příčinou slepoty.

Na počátku potíží stojí zvýšený nitrooční tlak, který postižený člověk nijak nepociťuje. Právě ten ale zhoršuje riziko postupného odumírání vláken zrakového nervu, jež přenášejí zrakové formace ze sítnice do mozku. 

V případě jejich poškození dochází k částečné, nebo dokonce úplné ztrátě zraku, a navíc je tento stav nevratný. 

Rozdíl mezi tím, jak vidí lidé normálně a vpravo lidé se zeleným zákalem.

Roli hraje i dědičnost

Pokud člověk postižený zeleným zákalem pozoruje zhoršené vidění, zpravidla zúžení zrakového pole, jde již o pozdní příznak nemoci, kdy je nevratně poškozeno více než 40 procent vláken zrakového nervu.

Jestliže máme v rodině někoho se zeleným zákalem, měli bychom být obzvlášť ostražití. Až polovina nemocných má alespoň jednoho rodiče postiženého zeleným zákalem. 

„Rozvoj zeleného zákalu může ovlivnit nejen dědičnost, více ohroženi jsou jím také diabetici,“ vysvětluje lékařka Eva Jerhotová z Oční kliniky NeoVize Praha. 

OBRAZEM: Jak vidí svět lidé s očními vadami?

Podstatným rizikovým faktorem je rovněž věk, nejčastěji nad 65 let. Mladší lidé ale zdaleka nejsou imunní. Lékař Marek Fichtl, prezident České glaukomové společnosti, konstatuje: „Pravda je taková, že zelený zákal se může objevit i u dětí. Jde často o vrozené formy onemocnění, mnohdy s genetickým podkladem. Ale i mladí dospělí mohou mít určité formy této nemoci.“

Zelený zákal stále patří mezi nevyléčitelné choroby, díky moderní medicíně však lze jeho zhoršování zpomalit. Nejběžnější léčbou je pravidelné kapání očních kapek. 

Pokud to nestačí, je možné oko operovat. Tím se sníží nitrooční tlak na hodnotu, která nebude vyvolávat další poškození zrakového nervu.

Typy zákalu

Zelený zákal má řadu forem. Nejčastěji jde o primární glaukom s otevřeným úhlem, kdy nitrooční tekutina volně protéká zornicí do přední oční komory a dále do takzvaného komorového úhlu tvořeného duhovkou a rohovkou. 

U angulárního glaukomu dochází k nalehnutí duhovky na rohovku, a tím k uzávěru komorového úhlu. Nitrooční tekutina nemůže protékat k odtokovým cestám, hromadí se v oku a její tlak prudce stoupá. To může vyústit až v akutní glaukomový záchvat doprovázený mlhavým viděním a prudkou bolestí. Tento stav vyžaduje okamžitý zásah lékaře a laserový či chirurgický operační zákrok. 

Traumatický sekundární glaukom může vzniknout jako následek těžkých tupých poranění oka (např. míčem, sněhovou koulí, zátkou od šampaňského). Při nich jsou zhmožděny tkáně uvnitř oka. Když se hojí, dochází k jizvení, které může zelený zákal vyvolat. 

Zelený zákal nemůže být vyvolán čtením, ručními pracemi, sledováním televize, prací s počítačem ani jiným zatěžováním očí a nemůže se jimi ani zhoršit.