Snad každá máma se o své miminko stará, jak nejlépe umí a vědomě by mu neuškodila. Chce, aby si do života odneslo to nejlepší, nic ho nebolelo a nemělo žádné potíže. I co se pohybu týče. Jenže co se doporučovalo v době, kdy jsme byli malí my, už často neplatí, a proto vznikají v mnoha rodinách konflikty. Babičky doporučují dát kojenci „šťávičku“, guláš nebo ho podepřít polštářky, aby pěkně viděl kolem sebe. Protože „za nás se to tak dělalo a žijete, ne?“
Jenže svět se vyvíjí a s ním i poznání o tom, jak (ne)podporovat děti ve vývoji. Dnes už se ví, že nejvíce dětem prospějeme, když necháme pohybový vývoj na nich samotných.
„Dítě přichází na svět s nezralým nervovým systémem, který miminku umožňuje používat jen nejdůležitější vrozené reflexy. Teprve během prvního roku života dochází k jeho dozrávání, které mu umožní postupný rozvoj v hrubé i jemné motorice, řeči i sociální oblasti. Právě postupným dozráváním centrální nervové soustavy se postupně aktivují vrozené pohybové vzory. A protože každý jedinec je individuální a má své tempo dozrávání, je důležité, aby si děti všemi pokroky prošly samy, ve svém vlastním tempu,“ říká dětská fyzioterapeutka Soňa Barvenčíková.
Tím, že vývoj necháte na miminku samotném, předejdete do budoucna mnoha problémům. Vyhnete se vadnému držení těla, špatnému vývoji kyčlí, kyfóze, skolióze, plochým nohám, bolavým zádům…
Správný pohybový vývojKe každé nové dovednosti by dítě mělo dospět samo, až když má správně posílené potřebné svaly. 1. první vzpřímení v poloze na bříšku 2. otočení ze zad na bok 3. otočení ze zad na bříško 4. zvednutí na kolena, houpání na nich 5. lezení po čtyřech 6. stoj u nábytku 7. obcházení nábytku 8. stoj v prostoru 9. chůze v prostoru bez opory 10. sed |
Jediné, co s dětmi můžeme dělat, je pokládání na bříško, i když se na něj ještě nezvládnou samy otočit. Tato pozice je pro děti velmi důležitá, zhruba od pátého měsíce totiž vývoj probíhá hlavně z této polohy.
Správné vzpřímení jde od držení hlavičky a pokračuje dolů po těle. Těžiště se posouvá z hrudníku na pupík, na sponu stydkou, přední stranu stehen, kolena, kdy jde dítě na všechny čtyři. Z předloktí se děťátko posouvá na natažené ručičky.
Pozice na bříšku je ale pro děti současně velmi těžká, hlavička je totiž nejtěžší část jejich těla. „Nejmenší děti, které ještě nemají dostatečně posílené svalstvo, by měly být na bříško polohovány jen po krátkých chvilkách několikrát během dne, nenecháváme je dlouho. I zde totiž platí, že pokud se dítě nedokáže samo otočit a bude na bříšku nepřiměřeně dlouhou dobu, bude aktivovat nesprávné svaly a tělíčko přetěžovat,“ upozorňuje Barvenčíková.
Jakmile dítě zvládne jednu dovednost a dostatečně ji natrénuje, může se posunout dál, k motoricky náročnějším pohybům. Pokud ovšem budeme do procesu vstupovat, můžeme ho výrazně zabrzdit, ale i zablokovat. I když to tedy okolí s miminkem může myslet dobře, má urychlování vývoje skutečně nedozírné následky.
Vezměme si například sed. Ano, dokud dítě nesedí, je to pro maminku náročné. Děťátko se špatně krmí, v kočárku by mělo jezdit stále vleže, i když se chce už koukat okolo sebe… Posadit ho se zdá tak jednoduché. Jenže je to obrovská chyba.
„Sed je vrcholnou dovedností, ke které se dítě dostává skrz lezení a dostatečné posílení trupového svalstva. Většina dětí nejdřív leze a stojí a až potom si dokáže sednout. Pasivní posazování nejenže k žádnému posilování svalů nevede, ale tlakem velké hlavy na nezpevněnou páteř způsobuje změny na obratlích a měkkých tkáních,“ upozorňuje fyzioterapeutka Barvenčíková.
Ano, přežili jsme, ale...
A jak reagovat na zmíněnou větu, že dřív se s dětmi zacházelo jinak a taky to všichni přežili? Možná tak, že ano, přežili, ale za jakou cenu? Generaci dnešních třicátníků například bolí záda, řeší ploché nohy, bolavá kolena.
Samozřejmě, že důvodů je celá řada, ale kromě sedavého zaměstnání, neustálého ježdění autem a obecně nedostatku pohybu, můžeme prapůvod potíží hledat i v kdysi tak oblíbených chodítkách a hopsadlech. Používání těchto pomůcek totiž negativně zasahuje do správného vývoje. Přitom v osmdesátých letech je měl doma snad každý. Děti měly ve svislé poloze rozhled a byly spokojené. Jenže už nikdo nedomýšlel následky.
Největší prohřešky:
|
Způsobují totiž špatné držení těla. Váhu těla nese chodítko nebo hopsadlo, a tím se přeruší dříve zmíněné správné a postupné posouvání těžiště. Chodítkem se vlastně přeskočí vývoj a dítě se rovnou postaví na nohy. Navíc se děti odrážejí pouze špičkami, nezatěžují celá chodidla, neposilují trup a svaly okolo pánve… A všechny tyto prohřešky si s sebou ponesou celý život a dříve nebo později se ozvou. A náprava je pak dlouhá a pracná.
Jedno je tedy jisté. Když se narodí miminko, všichni si přejí, aby bylo zdravé, spokojené a dobře prospívalo. Jenže brzy začne srovnávání s jinými dětmi a místo, abychom si užívali právě to období, které prožíváme, přejeme si, aby UŽ lezlo, UŽ chodilo, UŽ sedělo…
„Pojďme si užívat to krásné miminkovské období. Pozorujte své děti, buďte fascinovaní vším, co ten malý tvoreček dokáže a jakou ujde cestu, než se rozleze, rozejde, posadí…“ uzavírá Soňa Barvenčíková.
