Změnil se výskyt osteoporózy v posledních třiceti čtyřiceti letech?
To je komplikovaná otázka, protože čtyřicet let nazpět jsme v podstatě neměli žádnou metodu, jak osteoporózu hodnotit. Rentgenové vyšetření, to je „hůl do vody ponořená vypadá jako zlomená“ (populární vysvětlení Snellova zákona lomu světla, pozn. red.) – tím chci říci, že pokud nejde o kompresivní zlomeninu (kdy se kost zlomí tlakem, pozn. red.), je rentgen pro hodnocení osteoporózy zkreslující. Změnilo se to až před třiceti lety zavedením denzitometrie (metoda měření obsahu vápníku v kostech, pozn. red.), což byl náš první prostředek, jak zjistit, kolik minerálu máme v kostech. Současné denzitometry jsou tedy opravdu vyspělé přístroje, tuším, že je jich v ČR už asi pětadvacet, takže opravdu každý, kdo chce, může si nechat obsah minerálů změřit. Vedle kostní denzity stále více mluvíme o elasticitě a mikroarchitektuře kosti, tedy řekněme o kvalitě kosti. Tyto údaje, které ale zatím neumíme změřit, by pak vysvětlovaly, proč ženy se stejnou denzitou mají rozdílnou náchylnost ke zlomenině. Samotný obsah minerálu v kosti se totiž podílí na pevnosti kosti jen ze 70 až 80 %. A samozřejmě s tím, jak více měříme, osteoporózy přibývá. Dělat tato vyšetření má však smysl, jen když vím, co hledám. A k tomu potřebuji znát i rodinnou anamnézu pacienta. Metoda slepého hrabajícího kuřete, která je v Česku bohužel častá, přináší akorát zbytečně utracené peníze.
