„Roku 2017 jsem skončila v nemocnici a bylo to hodně zlé. V tu chvíli jsem začala myslet na to, co by si počaly moje děti, kdyby ztratily mámu. O to víc se mi chtělo strašně moc žít. Musela jsem si přiznat, že můj životní styl je příšerný. Stres, mizerné nálady a smutek jsem nezdravě zajídala,“ říká Jana, která následující dva roky sledovala facebookovou stránku „Pro sebe a pro nás“, ta jí dodávala chuť se sebou něco udělat.
„Našla jsem tam báječné zdravé recepty, prima pokec mezi námi silnějšími a taky motivaci začít chodit pěšky. Nejvíc rozhodujícím okamžikem byla svatba mého syna. V té době jsem měla při výšce 170 centimetrů neuvěřitelných 164 kilo, a to mi nebylo ani čtyřicet. Když jsem viděla fotky a videa ze svatby, bylo mi do breku. Strašně jsem se styděla a měla jsem na sebe vztek. To přece nejsem já, říkala jsem si,“ vzpomíná.
„Ihned jsem přešla na režim low carb, což je systém nízkosacharidového stravování. To znamená, že jsem z jídelníčku vyřadila veškeré pečivo a cukry. Potřebovala jsem i odbornou pomoc. Měla jsem strach, aby se mi kvůli velké obezitě nevrátila embolie,“ vypráví sympatická čtyřicátnice, která navštívila Ústřední vojenskou nemocnici v Praze, konkrétně pana docenta Kasalického. Ten jí nabídl několik variant operací.
Čtenářka Jana Flaková měla původně 164 kilogramů.
„Rozhodla jsem se pro nevratný zákrok, jakým je tubulizace žaludku (chirurgické zúžení žaludku do podoby „rukávu“ za účelem snížit příjem potravy). Není to ale o tom, že vám lékař odebere dvě třetiny žaludku a vy zhubnete. I já jsem se na svém hubnutí musela podílet a řešila jsem, co budu jíst a kolik. Díky menším porcím jsem opravdu rapidně hubla, za necelý rok jsem shodila 52 kilo,“ popisuje Jana.
„A tak trochu jsem tu obezitu i rozchodila. Dřív jsem jezdila z práce a do práce taxíkem nebo městskou hromadnou dopravou, dneska chodím tam i zpátky dva kilometry pěšky. Dokonce jsem si koupila nové kolo a těším se, až na jaře začnu pořádně jezdit,“ usmívá se Jana, která v současnosti má 112 kilogramů a pořád se snaží hubnout, aby se dostala pod metrák.
„Konzumuji jídlo plné vitaminů a živin, žádné přílohy ani cukry. Radši si dám řízek se dvěma plátky okurky, než abych si k němu dala bramborovou kaši. Mám taky štěstí na lidi kolem sebe, v náročných situacích mě vždycky podrží rodina. K mým bývalým žracím rituálům mě už klesnout nenechají. A to je moc dobře,“ pochvaluje si své blízké dáma, která měla i jako dítě pár kilo navíc, ale nic si z toho nedělala.
Přítel mi říká, že jsem krásná
„Dětství jsem trávila na vesnici a zažívala jsem přesně to, co zažívají děti v pohádkách. V zimě to byly koulovačky v hromadě sněhu, sáňkování s kamarády, bruslení na rybníku, stavění sněhuláků, lyžování. Hodně jsem sportovala a ohebnost mi zůstala. Myslím, že i s dnešními kily bych klidně udělala most,“ předvádí maminka dvou synů.
„Těhotenství ovšem dalo mé hmotnosti hodně zabrat. Po porodu prvního syna mi zůstalo 20 kilo a po tom druhém dalších 30 kilo navíc. S dětmi jsem nakonec zůstala sama a náročný život jsem si kompenzovala jídlem,“ popisuje.
„Štěstí se na mě ale nakonec usmálo. Nedávno se u mě v květinářství objevil ON. Byla to láska na první pohled. Po nikom jsem předtím netoužila, byla jsem přesvědčená, že budu až do konce života sama, ale přišlo to jako blesk z čistého nebe. Pořád mi říká, že jsem krásná, a to mě hřeje u srdce. Dodává mi to pocit jistoty. Zrovna dneska jsem se přítele ptala, jaké oblečení mi nejvíc sluší, a on odpověděl, že mě má nejradši, jak mě bůh stvořil. Co víc si přát?“ říká s dojetím zamilovaná žena, která díky shozeným kilům cítí úlevu.
„Nefuním do schodů, nemusím se za sebe stydět, když si prohlížím fotky, a klidně se fotím celá! Dřív jsem nosila velikost 5XL a nedávno jsem si koupila bundu ve velikosti XL! A to mluví za všechno.“
