Protože bolesti nohy nepřestávaly a okolí palce jsem měla oteklé, rozhodla jsem se navštívit chirurgii. Doktor mě poslal na rentgen, ale na snímku nic neviděl, myslel si tedy, že jde buď o dnu, nebo o artrózu.
Testy po odběru krve ale dnu nepotvrdily, a vzhledem k tomu, že jsem neměla žádný úraz, lékař mi řekl, že neví, co se mnou má dělat. A tak mě poslal na ortopedii.
Druhý lékař diagnózu odhalil
Vzhledem k tomu, že na ortopedickou ambulanci jsem musela do jiného města, než jsem byla na chirurgii, nahrála mi laborantka – samozřejmě za poplatek – rentgenový snímek nohy na CD.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Na ortopedii jsem musela čekat asi tři hodiny, než na mě přijde řada. Nebyla jsem totiž objednaná. Bylo asi sedm večer, když jsem se konečně dostala do ordinace. Vysvětlila jsem lékaři, že mě sice bolí noha, ale že si se mnou na chirurgii nevěděli rady, protože nic nenašli.
Ortoped mě znovu vyšetřil, podíval se na rentgenové snímky a jeho diagnóza zněla: únavová zlomenina sezamské kůstky. Tedy žádná artróza, jak se mylně domníval předchozí lékař.
Ortoped mi bolavé místo opíchnul, předepsal mi mast a léky. Po injekci mě noha nebolela ani neotékala pět dnů. Pak jsem musela na ortopedii znovu, následovala další injekce a lékař mi předepsal rehabilitaci.
I přestože jde o malou kůstku, byla jsem s touto zlomeninou doma pět týdnů.
Na rozdíl od klasické zlomeniny se tato zlomenina v počátečním stadiu nedává do sádry, ale nechává se volně a je doporučen klidový režim.
Také je na rentgenu špatně vidět a často se může zaměnit s již zmíněnou artrózou. Může se objevit u sportovců nebo u těch lidí, kteří jsou dlouhodobě vystaveni velké zátěži.
