Čtyřicetileté Janě někdy připadá, že má doma tři děti – dvě malé a jedno velké. S manželem je pojí sedmnáct let společného života, dvě dcery školou povinné a hypotéka na dům.
„Je to hodný chlap, nepije, není hrubý,“ vyjmenovává partnerovy přednosti. Celé ty roky jsou však všechny domácí povinnosti jen na Janě, ač do práce chodí na plný úvazek stejně jako manžel.
„Nějak jsme se jeden druhému vzdálili. Mluvíme spolu už jen o praktických věcech, jinak si jde každý po svém,“ zamýšlí se. To, že jí chybí pohlazení, lichotka, malá pozornost, si prý uvědomila až ve chvíli, kdy se jí začal dvořit kolega. A u dvoření nezůstalo...
Rodinu ale Jana bořit nechce. Sama je z rozvedené rodiny a pamatuje si, jak s bratrem rozchod rodičů těžce nesli. Domácnost prý funguje skoro vzorově a ona si své malé tajemství hýčká už rok. A jak sama říká: „Doma jsou všichni rádi, že je máma spokojená a dobře naladěná...“
Jak vlastně definovat nevěru?
Začíná to už u důvěrného rozhovoru a milostných esemesek, nebo musí dojít k pohlavnímu aktu? Podle pražské psycholožky Kristýny Zavadilové to každý vnímá jinak: „Někdo za nevěru považuje již polibek, jiný by za ni nepočítal ani jednorázový úlet.“
Otázkou ovšem podle ní zůstává, jakým způsobem se s nevěrou, tedy především s jejím prozrazením, srovná partner a jak to mají ve vztahu nastavené. „Mnoho párů přivírá oči nebo žije v čistě formálním svazku, protože nechtějí bořit rodinu, mají společné podnikání nebo majetek,“ dodává.
Ačkoliv současné partnerství, alespoň v našem civilizačním rámci, je mnohem rovnoprávnější než tomu bývalo před desítkami let (nebo možná právě proto?), cítí se ženy v manželství častěji nespokojené a neuspokojené.
Tradiční rozdělení rolí, kdy matka pečovala o domácnost, děti a rodinný krb a otec přinášel domů peníze a zprávy ze světa, je už sice pasé, ovšem v reálu se ženy podobně jako Jana stejně většiny klasických domácích úkolů nezbavily. A to bez ohledu na to, zda jsou na rodičovské dovolené, pracují na půl úvazku nebo řídí firmu.
Hledání spřízněné duše
Podle americké studie zaměřené na otázky nevěry je stále více než 70 % současných žen ve své domácnosti primárně pečovatelkou a hospodyní. Mohlo by se tedy zdát, že na „blbosti“, jako je mimomanželský vztah, nemají už čas ani náladu. Opak je ovšem často pravdou.
Uspokojení, které v náručí cizího muže hledají, ale zpravidla nebývá primárně sexuální, nýbrž především emocionální. Najednou totiž doma zjišťují, že se pro svého partnera stávají jen praktickým a okoukaným inventářem, nikoli objektem touhy nebo alespoň zájmu. A s tím se nechtějí smířit.
Recept na šťastné manželství?Francouzi radí flirt, Izraelci méně sexu  |
To má ze své praxe potvrzené i Kristýna Zavadilová. Nejčastějším důvodem ženské nevěry podle ní bývá právě nezájem partnera nebo manžela. „Téměř každá žena potřebuje ve vztahu oporu a stabilitu, zároveň ale i pocit, že je stále milována, že se líbí a partner si jí váží,“ říká psycholožka.
„Má-li žena dlouhodobě ze strany partnera pocit nezájmu a ignorace, vše je považováno za samozřejmost a navíc v partnerství často dochází ke snížení sexuální aktivity, cítí se opomíjená, stará, ošklivá a její sebevědomí klesá,“ dodává s tím, že je pak jen otázkou času, kdy si najde (častokrát aniž by vyloženě hledala) náhradu.
Na důvody, které k nevěře vedou, si posvítil i výzkum, jehož se zúčastnily dva tisíce žen a mužů z Evropy a USA. A výsledky prozrazují mnohé. Muži a ženy to mají zkrátka jinak.
Zatímco respondentky z obou kontinentů nejčastěji uvedly jako motivaci k záletu fakt, že se o ně jejich partner přestal zajímat, u dotázaných pánů vedla odpověď, že ta druhá žena byla zkrátka velmi atraktivní.
Odlišný přístup k bokovkám podle pohlaví potvrzuje i psycholožka. „Zatímco muži často jednoduše nedokáží odolat svodům, jednají více pudově a posilují si své ego, ženy hledají především únik nebo oporu v nevyhovujícím vztahu.“
Myslet víc na sebe
V USA je momentálně podle některých průzkumů ženská nevěra na vzestupu - jen za poslední dvě dekády se tam údajně zvýšil počet záletných žen o 40 %, zatímco muži se drží víceméně na svém.
Možná je to jen proto, že jsou respondentky ochotnější o svém soukromí mluvit, možná je to ale důkazem toho, že matky a manželky už nechtějí sedět v koutě a být tu jen pro ostatní. Začínají myslet víc na sebe.
Ze sexu nás už hlava nebolí. Častěji se z milování vymlouvají muži |
A využívají příležitosti, které jim nahrávají. Podle dříve zmíněné studie zažilo 36 % dotázaných bokovku na služební cestě nebo v zaměstnání, 17 % pak přiznalo úlet se svým švagrem nebo švagrovou.
Milence si v práci našla i pětatřicetiletá Eva. „Vdávala jsem se ve dvaadvaceti z rozumu. Můj nastávající byl hezký, dobře zajištěný a slušný chlap, tak nebylo co řešit,“ vzpomíná.
Spokojený rodinný život ovšem narušila jedna pracovní schůzka s potenciálním klientem. Zafungovala chemie a Eva, která byla krátce po návratu z rodičovské dovolené, najednou zjistila, že dovede být svému dokonalému muži nevěrná.
„Ne, neměla jsem doma pocit, že jsem přehlížená, ale prostě najednou jsem bez varování potkala lásku s velkým L,“ přiznává mladá žena. Její milenec je však také zadaný, a stejně jako ona má malé děti, tak prý dala (opět) na hlas rozumu a rozhodla se nebořit rodiny.
„Vidíme se docela často, ať už jen na letmé kafe, nebo pracovní víkend, a nikomu neubližujeme,“ hledá ospravedlnění pro svůj paralelní vztah. Ví, že to jednoho dne skončí, a tak si užívá toho, co je teď. O tom, že by záležitost doma „praskla“, nechce ani slyšet.
Paralelní životy
Doba se mění nejen z hlediska vnímání nevěry, ale také v tom, že méně často končí rozpadem manželství. Zatímco dříve ženy často podlehly emocím a v zamilovanosti pálily mosty, žádaly o rozvod a spěchaly za novou láskou, dnes jednají mnohdy velice racionálně.
Všímá si toho i psycholožka Kristýna Zavadilová. I ony jsou podle ní podobně jako muži schopné nezamilovat se a mít to v hlavě srovnané. „Vědí, co jim ve vztahu chybí, ať už je to pozornost, něha nebo sex, a to si najdou jinde,“ vysvětluje.
A často přitom nechtějí nebo nemohou nefunkční vztah opustit, ať už z finančních důvodů, kvůli dětem nebo zkrátka ze strachu z budoucnosti.
„A tak si najdou přítele, s nímž zažívají hezké chvíle, těší se na něj, dává jim sílu přežít to doma, zajistit domácnost, postarat se o děti a nebrat si osobně manželův nezájem. Mnoho žen se mi svěřilo, že nemít milence, jejich manželství by se už dávno rozpadlo,“ dodává psycholožka.
