Co vás na kardiologii baví nejvíc?
Inovace a vývoj, což může znít trochu cynicky, ale samozřejmě mě baví medicína i sociálně, čili mě baví kontakt s pacienty. Ono to všechno ale souvisí. Kdybych tady seděl s vámi jako s pacientem v roce 1996, tak bych třeba konstatoval, že máte srdeční arytmii, ale že se s tím nedá nic moc dělat. Předepsal bych vám prášky a upozornil, že možná umřete na mozkovou příhodu. A musel bych přiznat, že nevím, co máte dělat, abyste tu arytmii neměl. Už deset let poté bych vám ale mohl říct, že vás těch arytmií zbavím. To je úplně špičkový pocit, ne? Když ten samý doktor může tohle říct tomu samému pacientovi. Tak to mě na tom vývoji baví.
Před pěti lety jste představili jakýsi miniaturní kardiostimulátor. V jaké fázi po klinickém výzkumu je teď?
Na Homolce se nám to tehdy povedlo implantovat prvnímu člověku na světě vůbec, ale dneska už je to historie. Náš přínos byl nejenom v tom, že jsme miniaturní stimulátor implantovali, ale také že jsme vyvinuli katetrový systém jakýchsi kliček a oček, kterými se ta patrona zapuštěná do srdce dá uchytit a i po několika letech zase vyjmout.
A co se od té doby změnilo?
Že už máme další, tedy druhý bezdrátový kardiostimulátor (je nejmenší na světě, váží jen 1,5 gramu, je dlouhý 2,5 centimetru a tlustý 8 milimetrů, pozn. red.). Jmenuje se Micra, na konci té patrony jsou čtyři kotvičky, které se vysunou ven a v pravé srdeční komoře se chytí svalových trámčin. Ten je už schválen i ve Spojených státech, takže se může implantovat i tam. A teď je na spadnutí dokonce třetí systém, který bude mít dva elementy: jak v pravé srdeční komoře, tak v pravé srdeční síni, což začneme trénovat někdy v červnu. A třeba v listopadu už budeme v kardiocentru Na Homolce schopni tohle zařízení implantovat jako dvoudutinový bezdrátový stimulátor, pevně doufám, že opět jako první.
Máte spoustu světových prvenství. Jak to, že jich je zrovna v kardiologii tolik?
Protože kardiologie je velmi inovativní obor plný nových technologií. A také proto, že kardiologové jsou velmi soutěživí a ta soutěživost je pro obor a pro pacienty hrozně důležitá.
A jak to má primář Neužil se soutěživostí vůči ostatním velkým jménům v oboru?
I na to mám hezkou historku a souvisí s divadlem Ungelt. Manželka tam před nějakými pěti lety sehnala lístky. A já o přestávce zjistil, že profesoři Pafko, Pirk i Beneš tam mají v divadelním klubu svoje židle, které Ungeltu darovali. V té chvíli jsem si uvědomil, jaký jsem lůzr (smích). A říkal jsem si: „Sakra, jak je možný, že Neužil dře a maká a žádnou židli tady nemá?“ A teprve když mě Milan Hein loni poctil nabídkou, abych mu jednu ze svých židlí daroval, tak mě to docela naplnilo. Židle, kterou jsem mu předal, byla samozřejmě pracovní. Jak jinak.
