Než se pustíme do vyprávění našich zážitků z jízdy na fatbiku, je potřeba ujasnit si, o co vlastně jde. A důležité je i sjednocení terminologie. V praxi se totiž můžete setkat hned s několika různými názvy, které ale označují prakticky to samé.
Fatbike, snowbike, sněžné kolo nebo prostě jenom tlusťoch. Čtyři názvy odkazují na jednu věc, na netradiční kolo s extrémně širokými plášti. Zatímco u obyčejného horáku se můžete nejčastěji setkat s plášti o šířce dva až dva a půl palce, u fatbiku šířka začíná na třech a půl palcích a končí na hodnotě pěti palců. To už jsou pořádně široké gumy, jejichž hlavní předností je velmi vysoká stabilita a schopnost projet i hlubokým sněhem, ale i pískem nebo blátem. Označení sněžné kolo je tak poněkud zavádějící, na tomto stroji se dá bez problémů jezdit i v letních měsících.
Mohutné pláště zároveň obstarávají i funkci tlumení. Odpruženou vidlici můžete na fatbiku potkat spíše výjimečně, ale díky huštění na velmi nízký tlak (okolo jednoho baru) je plášť dostatečně měkký, aby doslova vyžehlil většinu drobných nerovností.
Charakteristický je i obvod kol. V tomto směru se fatbiky vrací ke staré dobré klasice šestadvaceti palců. Díky mohutným plášťům je ale vnější obvod ve skutečnosti nejpodobnější novějším devětadvacítkám. Vzhledem k tomu jsou fatbiky překvapivě docela svižná kola a není na nich problém vyvinout i poměrně vysokou rychlost. Ve srovnání s klasickým horským kolem je však rozdíl znatelný a fatbike rozhodně nedoporučuji, pokud rádi trháte rychlostní rekordy a preferujete ultralehká a závodní kola.
K čemu je to dobré?
Místo toho vás fatbike za cenu nižší rychlosti a vyšší náročnosti dostane i na místa, kam byste se s obyčejným kolem v životě nedostali. Nejvíce ho využijete v zimních měsících, kdy je při vhodných sněhových podmínkách fatbike dokonalý dopravní prostředek do většiny českých hor. Jezdit na tomto typu kol však můžete celoročně.
Fatbike víkend na Dolní Moravě
My se rozhodli fatbike vyzkoušet koncem zimy na Dolní Moravě, a jak se později ukázalo, tato lokalita i roční období jsou pro jízdu na tlustých kolech naprosto ideální. Ze začátku nás trochu trápilo, že se těsně před naším odjezdem pod Kralický Sněžník výrazně oteplilo a většina sněhu odtála. Většinu pohoří navíc pokrývala zledovatělá krusta, protože po několikadenní oblevě se opět výrazně ochladilo a teploty klesly pod bod mrazu.
Tyto podmínky, které by žádný lyžař rozhodně neoznačil za ideální, jsou ale pro jízdu na fatbiku ty nejlepší, jaké byste si mohli přát. Jízda hlubokým prašanem totiž není ani na tlustých pláštích příliš pohodlná a často je takový podklad absolutně nesjízdný. Zledovatělý přemrzlý sníh oproti tomu udržel hmotnost kol mnohem lépe a my tak mohli projet i hřebenové pasáže, které jsou jinak schůdné pouze na sněžnicích nebo skialpinistických lyžích.
Koupit, nebo půjčit?
Začněme ale pěkně od začátku. Využitelnost fatbiků v průběhu roku je poměrně nízká, takže jsme ani na okamžik neuvažovali o jejich pořízení. Místo toho jsme dali přednost návštěvě půjčovny, na kterou dnes narazíte v každém větším městě nebo horském středisku.
Cena za půjčení jednoho kola na celý víkend byla devět set korun, což není vzhledem k pořizovací ceně těchto strojů vůbec špatné. Fatbiky jsme si půjčili v Brně, v sobotu je naskládali do kufru třídvéřové Hondy Civic a vyrazili směr sever.
Jízda po hřebenu
Ubytování bylo domluvené na chatě kousek pod hřebenem Kralického Sněžníku a volba se ukázala jako velmi prozíravá. Čtyřkilometrové asfaltové stoupání z parkoviště na chatu nám totiž dalo pořádně zabrat a představa, že bychom stejné převýšení museli zdolávat v neděli ještě jednou, nebyla příliš lákavá. Nocleh ve vyšší nadmořské výšce nám tak umožnil druhý den ušetřit spoustu času a energie, abychom si mohli pořádně užít samotnou jízdu po hřebeni.
V sobotu ale dvě stě padesát výškových metrů posloužilo jako velmi přesná upoutávka na to, co nás mělo celý den čekat. Na třiceti pěti kilometrech jsme totiž nasbírali velmi slušných třináct set výškových metrů a vzhledem k sněhovému podkladu asi nepřekvapí průměrná rychlost pohybu jedenáct kilometrů v hodině.
Problematika běžkařských tras
Po úvodním stoupání přišla jízda po vrstevnici po upravených běžkařských tratích. V tomto směru je okolí Kralického Sněžníku parádní, protože fatbikeři i běžkaři se zde navzájem tolerují. Jízda na fatbiku po běžkařských trasách totiž ne vždy musí vzbuzovat pozitivní ohlasy a obzvlášť v Jizerských horách se zcela jistě setkáte s velmi hlasitými projevy nesouhlasu ze strany běžkařů. Na tom není nic překvapivého, fatbikeři jsou ve stopě pouze hosti a na čerstvém sněhu mohou upravené běžkařské trasy výrazným způsobem poškozovat.
Vzhledem k tomu doporučuji, abyste se při volbě lokality vyhnuli hlavním běžkařským magistrálám a volili pouze taková střediska, která fatbikery vyloženě vítají a nemají s nimi problém.
Na přemrzlém sněhu po nás ovšem tentokrát nezůstávala žádná patrná stopa a ani běžkařů jsme kolem Kraličáku moc nepotkali. Cesta tak mohla poklidně pokračovat až k první překážce, kterou představovala sjezdovka v Dolní Moravě. Tu jsme museli přejet z jedné strany na druhou, což by samo o sobě nebyl žádný problém. Komplikaci představoval do hladka uježděný ledový povrch, který nám tento zdánlivě triviální úkol pořádně znesnadnil.
Dobrodružství na sjezdovce
Na uježděném ledu bylo už zdálky slyšet skřípání lyží, které dávalo tušit, že naše gumové pláště i podrážky bot budou mít s prudkým sklonem nemalý problém. Překonání sjezdovky si nakonec vyžádalo několik pádů, pár desítek metrů nezastavitelného klouzání a více než třicet minut času. Nakonec se ale podařilo a nás za odměnu čekalo dalších deset kilometrů svažujících se běžkařských tratí.
Poté následoval úsek, o kterém jsme už při plánování věděli, že bude představovat pořádnou výzvu. Bylo jím čtyřkilometrové stoupání od Vilemínky až na hřeben těsně pod Kralický Sněžník. Kombinace prudkého sklonu a muldovatého namrzlého podkladu naprosto vylučovala jízdu, nás tak čekala poctivá hodina tlačení a nesení kol do pořádného krpálu. Odměnou nám ovšem byly dechberoucí výhledy ze sedla Stříbrnická, které ještě okořenil západ slunce. Závěr trasy patřil sjezdu na chatu padesátikilometrovou rychlostí, který byl sladkou tečkou za náročným, ale krásným dnem v sedlech.
Den druhý
Vzhledem k tomu, že vyjížďka představovala naši úplně první zkušenost s jízdou na fatbicích, udělali jsme si poměrně dobrý obrázek o tom, jak náročný může tento sport být a co všechno je, nebo není možné na tlustých kolech překonat.
 |
Při plánování druhého dne nám také výrazně pomohlo večerní setkání u piva s kolegy fatbikery, kteří nám doporučili hřebenovou trasu přes Souš, Podbělku a Sušinu do sedla Stříbrnická, na kterou bychom se sami od sebe určitě nevydali. Vzhledem k namrzlému podkladu však šla prakticky celá pasáž bez potíží projet a jízda po zasněženém hřebenu se zařadila mezi nejsilnější sportovní zážitky posledních let.
Fatbike jako běžecký trénink
Ve výsledku byl fatbikový víkend na svazích okolo Kralického Sněžníku vítaným zpestřením zimní sezóny a představil nám zcela nové obzory jízdy na kole i v období, které je na českých horách obvykle zasvěcené pouze sjezdovým a běžeckým lyžím. Stran plánování fatbikových víkendů bych rozhodně doporučil konec zimy nebo začátek jara, kdy sněhu na horách už není tolik a navíc je přemrzlý a tvrdší. Pojede se vám výrazně lépe a dostanete se i na místa, na která by to v čerstvém prašanu jednoduše nešlo. Březen a duben představují ideální příležitost zpestřit si začínající jarní sezónu.
Po sportovní stránce bych celkových šedesát kilometrů s více než dvoutisícovým převýšením považoval za velmi intenzivní trénink, který dal pořádně zabrat především stehenním svalům. Z tohoto úhlu pohledu se jedná o ideální doplněk pro vyznavače horských běhů.
Co se týče výběru správného kola, šířky plášťů a dalších specifik spojených s jízdou na fatbiku, není nad návštěvu cyklistického obchodu nebo půjčovny. Personál obvykle velmi dobře ví, o čem mluví, a poradí i s takovými detaily, jako je správné huštění plášťů podle povrchu, i hromadou dalších drobností, které mohou jízdu na fatbiku výrazně zpříjemnit, nebo naopak znechutit.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
