Běžcova evoluce začíná od nesmělého popobíhání indiánským způsobem ve večerním šeru halícím naši neschopnost současně běžet a dýchat, pokračuje prvním závodem, prvním vyhraným závodem, prvním, druhým a třetím překonáním osobního rekordu a končí uběhnutým maratonem, ultramaratonem nebo třeba desátým dokončeným Ironmanem.
Ale často nekončí ani tam. Následuje vnitřní poznání, co pro nás běh opravdu znamená a kdy a s kým si ho nejraději užijeme. Na základě vlastních poznání jsme vybrali pět věcí, které by měl každý běžec zažít, než definitivně pověsí tenisky na hřebík.
1. Východ slunce na krásném kopci
Příroda je ten nejhezčí stadion. Čím víc se vzdálíme od tras, kudy běháme svá osvědčená kolečka, a dostaneme se do míst, která naše oči nepoznávají, tím víc a jinak si můžeme pohyb vychutnat. Pokud to přitom bude v horách s výhledem do zeleně, která prokazatelně ladí naši duši na optimistickou notu, tím lépe.
A úplně nejlepší je tohle spojení zkombinovat s brzkým ranním výběhem. Nelitujte pokráceného spánku a s čelovkou prosvěcující jen malý kousek nočního šera před vámi se vydejte na nejbližší dominantu. Odměnou vám bude výhled, který si jen tak někdo nezaslouží, pohlazení ranním sluncem a zdravá chuť do snídaně i nového dne. Uvidíte, že tento rituál budete chtít pravidelně opakovat - tentokrát třeba při západu slunce.
2. Uběhnout maraton
Ano, můžete se jako běžci pustit do výstředností v podobě co nejrychlejší desítky nebo závodu s překážkami utopenými v bahně následovanými prapodivnými prostocviky, ale maraton je královská distance, kterou si každý běžec touží aspoň jednou za život zaběhnout.
Maraton neuběhnete bez poctivé přípravy a už jen pravidelný tréninkový plán rozšíří vaše obzory a přinese vám do života podivně uklidňující řád. Zatímco na tratích od půlmaratonu níže tělo stále nějak funguje, maraton je tak energeticky náročný, že vaše tělo doslova začne samo sebe spotřebovávat zaživa. Proto nikdy nemůžete předem odhadnout, kdy vám dojde a kdy narazíte na pověstnou maratonskou zeď.
U někoho po protnutí cílové pásky následuje pocit „poprvé a jednou za život stačilo“, u jiného „jen co začnu chodit jako člověk a ne zombie, začnu hledat další závod v místě nebo zemi, kde jsem ještě nebyl“. Co to bude ve vašem případě, to si musíte zjistit na vlastní nohy a plíce.
3. Zažít týmový štafetový závod
V cíli štafetového závodu NMR
Běh v týmu odněkud někam má úplně jiný rozměr než závod, kdy si běžíte jen tak sami za sebe. Cokoliv se může pokazit, to se pokazí, a vy se budete pekelně bát a soustředit, abyste to ostatním nepokazili zrovna vy. Připravte se na to, že dva dny nebudete spát, tedy kromě dvou zanedbatelných hodin strávených v pozici skrčence na zadním sedadla auta. Nebo pod ním. Budete buď na trati, budete se rozklusávat se, vyklusávat se, řídit, navigovat, připravovat jídlo nebo zuřivě fandit ostatním.
Týden před startem budete studovat trať, proklínat sundavače značení na trati a lavírovat, zda si s sebou zabalit tři páry bot a oblečení, nebo zda budou stačit jen dva, abyste si potom doma nechali čelovku a kartáček na zuby. Zažijete intenzivní pocit spojenectví a kamarádství - protože co jiného by vás s ostatními běžci mělo sblížit víc než společné sušení ponožek, propichování puchýřů a zvracení gelů do křoví ve dvě ráno? Ať už zkusíte vyhlášený Vltava Run, čistě ženský No Men Run nebo jejich bratříčky Praha-Sněžka, Lidový běh či od Tatier k Dunaju, čeká vás zážitek na celý život.
4. Stát na bedně
Na bedně... někdy jsou vítězové všichni.
I profesionálové si cíleně vyhledávají závody, ve kterých mají šanci na bednu, tak proč by podobnou strategii k ukojení svého ega nemohl aspoň jednou za život zvolit hobík? Zvláště pokud jste žena, potažmo žena středního a vyššího věku, jsou vaše šance na pódiové umístění opravdu vysoké. Ti ostatní budou muset obejít více lokálních závodů, nejlépe takových, kde se vyhlašují věkové kategorie.
Nic však není nemožné. Poněkud diskriminováni jsou v tomto směru členové věkové kategorie 25 až 35 let, která je neobyčejně natřískaná skvělými vytrvalci, ale v tomto případě můžete zkusit být poslední. Na mnohých závodech se vzdává větší čest začátečníkům než vítězům a velice pravděpodobně budete dobíhat za potlesku a skandování ostatních závodníků. Pro ten pocit stojí za to běhat!
5. Odhalit svůj běžecký zen
Hodokvas na trati maratonu v Beaujolais
Cílem běhu není polykat kilometry, ale dobývat zážitky. Pro někoho je tichou meditací a mentálním výplachem při každodenním proběhnutí zeleným lesem. Pro jiného je vrcholem pocit totálního vyčerpání v cíli, kdy si nepřeje nic jiného než ležet a dýchat a kdy ví, že na trati nechal absolutně všechny síly. A pro někoho dalšího je to zážitek z maratonu, který sice uběhl za nepohledných šest hodin, ale vydegustuje přitom tři lahve výtečného francouzského vína nebo koňaku.
Než nám nohy zkroutí stáří a lenora, každý běžec by měl zjistit, který ze zážitkových běžeckých stylů mu vyhovuje nejvíc. A zůstat u něj, i když se smrskne na výklus k lavičce s následným krmením holubů.
Jaký běžecký zážitek chcete v životě stihnout vy? Napište nám do diskuse na našem FB.
