Ve druhé polovině března se sešla česká reprezentace v běhu do vrchu na deset dní na šumavském Zadově na společném soustředění. Akci si kromě reprezentantů Ondřeje Fejfara a Roberta Krupičky nenechala ujít ani Pavla Schorná, která byla loni sedmá na mistrovství Evropy nebo loňská juniorská vicemistryně světa v běhu do vrchu Michaela Stránská.
Reprezentanti se museli potýkat s nepřízní počasí a nadbytkem sněhu. Doufejme, že rčení těžko na cvičišti, lehko na bojišti v červenci na mistrovství Evropy v běhu do vrchu v italském městečku Arco a v září na mistrovství světa v Bulharsku zafunguje.
Každé ráno je budíček v 7:45, v 8:00 se celá skupina schází na snídani. Někdo se jde ještě před snídaní na chvíli proběhnout. K těmto vyznavačům extrémních sportů však s Robertem nepatříme. Snídaně zahrnuje od všeho trochu a každý si najde to svoje. Po snídani se vracíme do postele a v klidu odpočíváme.
V 10:00 se začínáme připravovat na trénink. Podle podmínek venku vymýšlíme, co na sebe a co si vzít s sebou (pití, něco k snědku pro případ hlaďáku). Podle typu tréninku a povrchu vybíráme boty. Každý si na soustředění vozí asi sedm párů běžeckých bot, a tak je výběr někdy trochu oříšek.
Vybíháme. Dopoledne se koná hlavní tréninková fáze. Může to být například dlouhý tempový běh okolo dvaceti kilometrů nebo opakované úseky. Protože jsme běžci do vrchu, často zařazujeme také opakované výběhy kopců.
Každému tréninku předchází dostatečný rozklus a rozcvičení. Na Zadově máme tentokrát ztížené podmínky, každý trénink začíná vždy několika kilometry po sněhu po běžkařských stopách. Po několika dnech už nechceme sníh ani vidět.
Tentokrát jsou na programu tempové úseky třikrát čtyři kilometry v tempu asi 3:15 min/km, které nám daly opravdu zabrat. Díky tomu, že jsme tento těžký trénink mohli odběhat společně, jsme se donutili k lepším výkonům. S rozklusem a výklusem máme po dopoledním tréninku v nohách kolem dvaceti kilometrů.
Ve 12:30 se potkáváme na obědě, kde diskutujeme o odběhaných trénincích a domlouváme odpolední program. Po obědě následuje relax, který tráví každý jinak. Únava je veliká a tělo dokáže nejlépe regenerovat při spánku, proto si ho dopřáváme téměř každé odpoledne. Pokud nespíme, snažíme se dělat věci do školy.
Abychom se před druhým tréninkem trochu probrali, dáme si kafe a menší svačinku. Vybíháme obvykle po šestnácté hodině.
Odpolední fáze už není tak náročná, zahrnuje většinou souvislý běh 12 až 20 kilometrů nebo posilování. Výjimkou nejsou ani těžší terény nebo běh pouze po sněhu. Tentokrát jsme však rádi za holou cyklostezku, na kterou jsme se museli poctivě probojovat přes běžkařské tratě.
Večer toho máme všichni plné zuby a požadavky na přídavek létají u večeře jeden za druhým. Každý z nás má v nohách 30 až 40 kilometrů. Týdenní kilometráž se pohybuje mezi 150 až 200 kilometry. Pokud zbydou nějaké síly, dáme si společně bowling.
Únava z tréninku se hromadí, ale můžeme zajít každý den na masáž nebo do sauny. Také díky této úlevě jsme schopní vysokou kilometráž ve zdraví přežít, i když nám pak někdy na masáži tečou slzy. Masér nás rozhodně nešetří.
Ondřej Fejfar a Robert KrupičkaO. Fejfar: 26 let, reprezentant České republiky ve skyrunningu, potkat ho ale můžete také na silnici nebo na dráze. Nejvíc však miluje hory a letos se chystá absolvovat Světovou sérii ve skyrunningu. Největší úspěchy roku 2015 2. místo na MČR v půlmaratonu, Pardubice 25. místo na MS v běhu do vrchu, Velká Británie 9. místo na Skyrunner World Series - Limone Vertical Kilometer, Itálie R. Krupička: 37 let, reprezentant České republiky v běhu do vrchu a v extrémních štafetách. Nejúspěšnější český horský běžec, který se nezalekne ani těžkých horských maratonů. Letos se chystá běžet také silniční maraton. Největší úspěchy roku 2015 9. místo na ME v běhu do vrchu, Portugalsko 7. místo na Sierre – Zinal, Švýcarsko 1. místo na STRC Motolské jamky, Praha |