Stokrát jsme slyšeli a sami intuitivně tušíme, jakými potravinami bychom měli šetřit nebo je úplně vynechat, přesto jim podléháme. Proč chuťové pohárky netáhnou za jeden provaz s naším zdravím? Proč to příroda nezařídila tak, aby nás lákalo jen to zdravé?
„Sladká chuť signalizovala našim předkům, že je daná potravina zdrojem rychle využitelné energie – to znamená energie potřebné pro pochody, na práci nebo při útěku před nebezpečím. A potraviny obsahující větší množství tuků jsou zase energeticky bohaté,“ vysvětluje odbornice na výživu Eliška Vreštiaková. Tuky si organismus dokáže uložit do svých zásob na pozdější náročné období, třeba na zimu. „A pak pomáhají udržet naše tělo v teple a pozitivně ovlivňují náladu. Proto se u člověka vyvinula silná chuťová preference na sladké a tučné,“ dodává.
Máme to tedy v genech. Pud přežití. Příroda všechno zařídila správně, jenže civilizace to změnila. V pravěku Čtěte v magazínu Rodina DNES byste cukry našli jedině v ovoci a zelenině a tuky hlavně v oříšcích a mase. Dnes nabídka cukrů a tuků a vůbec všeho dalece převyšuje potřeby našich těl. Těch pár generací, které žijí v blahobytu, ještě nestačilo k tomu, aby se změnila genetická výbava. Chutě na sladké a tučné zůstávají, my tloustneme a živoříme.
Napijte se vody, vyčistěte si zuby
Jak se tedy nenechat vláčet svými chutěmi? Tady je pár rad odborníků: Při neodolatelné chuti na cosi podezřelého zkuste vypít sklenici vody nebo si vyčistit zuby (oblafnete chuťové pohárky v puse) a počkat patnáct minut.
Nejde o žádné sprosté triky, jak oblafnout svoje instinkty. Je totiž otázka, kdo koho se snaží oblafnout, chuťové pohárky nemusí vždycky kopat za náš tým.Na někoho taky zabírá udělat pár jednoduchých cviků – zakroutit hlavou, zamávat rukama, zasmát se. Buďte si jistí, že hormony svou práci neodbudou – endorfiny navodí pocit pohody i bez sladkého.
Odborně to vysvětluje koučka psychologie výživy Michaela Pavlíková: „Fyziologický stav relaxace nám umožňuje lépe vnímat jemné tělesné signály, které k nám neustále vysílá tzv. enterický nervový systém, takový náš druhý mozek, který pokrývá celý vnitřek našeho trávicího traktu. Je jako databáze, která si ukládá během našeho života veškeré informace o tom, co jsme snědli, a vyhodnocuje si je. Ví také přesně, jaké zrovna potřebujeme živiny, kolik energie musíme z jídla získat, abychom hladce fungovali. Jsme-li ve stresu, své tělo zkrátka nedokážeme poslouchat a jíme často to, co nám neprospívá.“
Obecně proto lidem doporučuje, aby alespoň v čase kolem jídla vypnuli hlavu a obrátili pozornost ke svému tělu. Tak se líp sladí se svými instinkty.
