Před víkendem si lámu hlavu, kudy táhnout trasu vhodnou pro běžce začátečníky tak, aby se neutavili v kopcích, aby krajina za něco stála, aby se na ní dalo občerstvit a aby se dalo na místo startu a cíle dopravit autem či hromadnou dopravou. Mozkové závity jely v největších obrátkách. V sobotu ráno jsme s přítelkyní Daškou vyrazili na Visalaje.
Vybíháme
Je krásné srpnové ráno, ve Visalajích necháváme auto na parkovišti. Trasa bude mít 18 kilometrů. V batůžcích máme trochu vody a nějaké dobroty na svačinku. Daška si ještě pro jistotu bere hůlky, aby odlehčila kolenům.
Soutěž: Vyfoťte se na této trase u naší samolepky a vyhrajte Každý měsíc vám představíme jednu trasu, která podle nás stojí zato. Pokud na ní vyrazíte, najdete na ní samolepku Rungo.cz. Nebude nijak schovaná, naopak byste jí měli najít na první pohled. Když se u ní vyfotíte a fotku nám pošlete s kontaktem na vás (adresou) na e-mail soutěž@rungo.cz, můžete být po skončení měsíce vylosováni a získat parádní běžeckou čepici. Pokud by se vám podařilo projít všech 12 tras, které v průběhu roku představíme (a nechcete-li se účastnit každoměsíční výzvy, máte na to celý rok, takže klidně můžete projít všech 12 tras až v červenci příštího roku), dostanete od nás automaticky originálni předmět z dílny Rungo, který bude vytvořen jen pro tuhle akci. Trasu rozhodně není nutné běhat, nejde o závod a čas nehraje roli. Užijte si krásu okolní přírody třeba pohodovou procházkou. |
Začátek trasy je notoricky známý všem výletníkům, kteří kdy Beskydy navštívili. Vyrážíme po modré turistické značce z Visalají přes Ježánky na Bílý kříž, k horskému hotelu Sulov. Rovinky poklusáváme, z kopečků běžíme trošku rychleji a zdravíme turisty, kteří mají kolikrát dva kilometry na Sulov jako půldenní túru. Krásně nám to utíká, a za chvilku jsme u hotelu. Co se ale nestane! Ve foťáku mi přestává fungovat paměťová karta takže si lámu hlavu, jak zaznamenávat zbytek trasy. Naštěstí má Daška lepší telefon, obrázky pořizujeme aspoň s ním.
Beskydská pohádka
Vlevo Slovensko, vpravo Česko
Od Sulova pokračujeme po hranici Česka a Slovenska. Tato část měří asi šest a půl kilometru, ale určitě byste si přáli, aby měřila klidně rovných sto! Krása střídá nádheru, borůvky střídají maliny a ostružiny. V lesích se válejí skalní bloky porostlé mechovím. Větvemi smrků se prohánějí veverky, tu a tam na vás z houští vykoukne klobouk mochomůrky červené. Chodníček, který je sypaný beskydským hrubozrnným pískovcem, se klikatí hřebenem, jímž prochází státní hranice.
V dáli Lysá hora
Chvíli nahoru, pak zase dolů. Srdce tepe radostí, pusy a ruce se barví do modra. Pobíhání z kopečku na kopeček, od borůvčí k borůvčí. Daščiny původní obavy se nad tou zemskou krásou a radostí z pohybu rázem rozplývají. Pak si dáváme menší pauzu na malé vyhlídce ze skalky. Pozorujeme Lysou horu z netradičního úhlu. Z kopce se rozbíháme, do kopce zase pomalu jdeme. Nikam nespěcháme, žádné závodění, prostě vychutnáváme přítomný moment. Chvíli jsme na Slovensku, pak zase doma v Česku, jak rozmanité.
Klidná osada poblíž horské chaty Doroťanky
V tom se rozestupuje les a na paloučcích se objevují obydlí. Uprostřed louky vidíme stavení, u něj stroj a pár chlapů, kteří zpracovávají kmeny smrků na fošny. Po levé straně zase vidíme chaty a chalupy, které čekají na své majitele, aby je pohostily v překrásném tichu či šumu horských bystřin.
Chata Doroťanka
Probíháme dalším lesem a blížíme se do obydlenější části naší trasy, k horské chatě Doroťance. Ani tady čas nespěchá, byť jsou chalupy trvale obydlené. Doroťanka se tetelí jako majáček nad osadou.
Na rozdíl od jiných turistů možnost občerstvení na chatě nevyužíváme a pokračujeme dále, nyní do prudšího kopce, který částečně traverzujeme. Přebíháme malými osadami. V jedné míjíme dva chlápky, jeden z nich nevěřícně říká druhému: "To byl běžec!" Pobaveně to pak sděluji Dašce, která to z kopečka tak nepouští. Vzápětí potkáváme malý traktůrek řízený třemi
Kluci na traktůrku
kluky ve věku pět až šest let a dvěmi dospěláky sedícími na voze s nákladem. Srdíčko mi zaplesá radostí, když si uvědomím, že TADY je svět ještě v pořádku. Vzpomněl jsem si na své dětství prožité o prázdninách na vesnici u babičky, v přírodě… I tihle kluci budou vzpomínat na své dětství a doufám, že takových dětí bude co nejvíce.
Borůvkové knedlíky... nebyly
Sbíháme na Konečnou
Už, už sbíháme z kopce na další rozcestí, ocitáme se na rozcestí Konečná, kde měníme červenou barvu chodníku za modrou. Na chvíli se zastavíme, sníme dobroty z batohů a pokračujeme seběhem po asfaltové silnici na rozcestí Údolí Černé. Odsud po přebrodění/přeskočení říčky pokračujeme asi třiapůlkilometrovým stoupáním na rozcestí Gruň - Švarná Hanka. Po dosažení rozcestí odbočujeme doleva a asi stometrovou zacházkou navštěvujeme chatu Švarnou Hanku.
Daška brodí v údolí Černé, Kuba přeskakuje říčku více proti proudu.
Výhled z hřebene u Švarné Hanky směrem na Slovensko a Velkou Fatru
Po čtrnácti kilometrech a posledním táhlém stoupání máme chuť na borůvkové knedlíky. Knedlíky jsme viděli na ceduli už dávno před tím, asi na prvním kilometru naší trasy, než jsme se Švarné Hance vůbec přiblížili. Totiž, ono se dá z Visalají na Švarnou Hanku dojít pohodlnou a téměř rovnou procházkou. To bylo také důvodem toho, že jsme na červené a modré značce potkali absolutní minimum lidí a turistů.
Zklamáním však bylo, že na chatě neměli otevřenou kuchyni a nabízeli jen rychlovky podávané přes okénko bufetu. Vystáli jsme tedy řadu na kofolu a oplatku. Chvilinku jsme si odpočali a uhučení z davů pospíchali na poslední část naší cesty.
Daška na skále s vyhlídkou
Přes kopeček do domečku
Ze Švarné Hanky poklusem vyrážíme po zelené turistické značce na poslední, asi čtyři kilometry dlouhou část našeho výletu. Pravda, že Dašce už pomalinku docházejí síly, ale je statečná a rovinky vyklusává. Městští turisté, kteří se dovezli na hřeben a mají co dělat se dvěma kilometry kolem chaty, nás mají za exoty a vrcholové sportovce zároveň.
Přichází poslední stoupání na traverz pod vrcholem Smrkovina, odkud už to je pouze mírně zvlněný terén a klesání zpátky na Ježánky. Z traverzu se ještě kocháme pohledem na Lysou horu, kterou lze z této trasy vidět hned z několika úhlů. Vítězoslavně docházíme na parkoviště k zaparkovanému autu. Daška má velkou radost z povedeného běžeckého výletu a já zase z toho, že to zvládla a že se jí to líbilo.
Usedáme do auta, bavíme se o zážitcích z půldne stráveného společně venku, bez shonu, závodů, přemýšlení nad prací a starostmi.
Trasu jsme opravdu volným tempem a s přestávkami zvládli 4 hodiny a 22 minut. Můžete si ji prohlédnout ZDE. Neváhejte a zapojte se do soutěže. Zašlete vaši fotku u RUNGO.cz samolepky a sledujte další tipy na RUNGO trasy!
