Vědci z univerzity v Aucklandu zjistili, že kromě sladké, slané, kyselé, hořké a umami (chuť kyseliny glutamové přítomné často např. v asijské kuchyni byla mezi chutě zařazena v roce 2000) dokáže lidský jazyk poznat rozdíl mezi sacharidy a sladidly, i když chutnají stejně.
Mohlo by to vysvětlovat, proč při dietě nefunguje konzumace nízkokalorických výrobků, respektive proč mají lidé tendenci jich zkonzumovat víc a nepovažují je za stejně uspokojivé jako jejich cukry nabité protějšky. Podle vědců by mohla tato schopnost jazyka nebo její porucha stát za některými chorobnými stravovacími návyky, jako je nárazové přejídání a bulimie. Jazyk totiž vyšle informaci o přítomnosti sacharidů přímo do části mozku, ve které sídlí centrum odměňování.
Inspirace u atletů
Tým profesora Ganta ve své malé studii nechal deseti dobrovolníkům vyplachovat ústa sladkým roztokem a vodou. Aby vědci odvedli pozornost mozku od chutí a přinutili ho k aktivitě, měli dobrovolníci zároveň za úkol zmáčknout tlačítko, když se rozsvítila daná světelná kontrolka. Čekání "ve střehu" a následné mačkání tlačítka zapojuje části mozku zodpovědné za zpracování vizuálních informací a také je nutná koordinace se svaly ruky. Přitom vědci měřili jejich mozkovou aktivitu pomocí funkční magnetické rezonance a sledovali, jak tělo reaguje na podnět podvědomě vyslaný z úst.
Nejlepších výsledků dosahovali testovaní při vyplachování roztokem s obsahem sacharidů, v té době se jejich mozková aktivita zvýšila až o třicet procent, přestože roztok se sladidly chutnal stejně (voda bez příchuti a bez sacharidů sloužila jako kontrolní sada dat). Že přítomnost sacharidů zvýší výkon již podle novozélandských vědců dokázaly předchozí studie.
Nové výsledky studie inspirované chováním atletů budou uveřejněny v nadcházejícím čísle žurnálu Appetite a vysvětlují, proč se sportovci cítí osvěženi a plni nové energie ihned po napití, když se cukr ještě neměl šanci dostat do jejich krevního oběhu.
"Signály z úst vyšlou do mozku zprávu, že energeticky bohaté jídlo je na cestě, což umožní vysílenému tělu pokračovat v akci," řekl doktor Nicholas Gant novinářům. Varoval ale, že zejména ve vytrvalostních disciplínách by se tohoto triku nemělo využívat přehnaně, tělo by podle něj totiž mohlo později vystavit nepříjemný účet za slíbenou a nedodanou energii.
Podobné výzkumy na hlodavcích již v minulosti prokázaly, že i po ztrátě smyslu chuti myši rozeznávaly roztoky sacharidů od těch s bílkovinou.
Vědci nyní doufají, že se jim díky těmto zjištěním podaří vynalézt nízkokalorická jídla, která naše jazyky i mozky uspokojí stejným způsobem jako samotný cukr.
Podívejte se, jak vypadá nejdelší jazyk na světě:
19. září 2011 |
