Jako první dítě se nám s manželem narodila dcera. Starost o miminko je krásná starost a já si vše užívala. Když ale dcerka trochu odrostla, začalo mne to táhnout zpátky do práce. Jsem zdravotní sestra a nebylo by dobré ztratit kontakt s oborem. A tak jsem si asi dřív než většina jiných matek začala při rodičovské přivydělávat. Příležitost se naskytla na gynekologii.
Nemoc lékař odhalil za pět minut dvanáct
Tam jsem vypozorovala, že některé ženy jsou zvány na prohlídky častěji než jiné. Stejně jsem to měla už nějakou dobu já sama u své doktorky. Když jsem se dívala do zdravotní dokumentace těchto žen, zjistila jsem, že mají jedno společné – cytologické změny na děložním čípku a další potíže spojené s takzvanými lidskými papilomaviry (HPV).
Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Příběhy posílejte na email: zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Začala jsem se bát, že mám to samé, i když mi to moje gynekoložka nikdy doslova neřekla. Vyhledala jsem jiného ženského lékaře a nechala se vyšetřit u něj. On mi objevil nejtěžší stupeň přednádorových změn na děložním čípku.
Už chyběl jen jeden stupínek k rakovině cervixu (děložního čípku). Byl to šok, ale kupodivu mě v těch dnech vlastně příliš neovládly emoce. Jednala jsem pragmaticky: teď je třeba se zachránit. Dohodla jsem se s lékařem, že mi co nejrychleji odstraní postižené části čípku, které by se skoro určitě změnily v nádor. Život jsem si zachránila za pět minut dvanáct.
Do dneška si říkám, proč mi paní doktorka tuto informaci nepodala, nebo mě třeba nechtěla děsit informací o lehkých změnách na čípku? Ale ony se rychle tolik zhoršily. Paradoxně až potom, co jsem měla po zákroku, na mě všechno dolehlo a já se musela posbírat i psychicky. Nebylo to lehké období, ale po nějaké době jsem si uvědomila, že je vlastně všechno dobré a já měla štěstí. Nakonec se zdá, že všechno dopadlo dobře.
Syn se narodil dříve, než jsme čekali
S manželem jsme chtěli další dítě. Po operaci je dobré nějakou dobu počkat s otěhotněním, ale nám se "povedlo", že se ta lhůta tak úplně nedodržela. Ale po porodu syna mi v porodnici říkali, že zákrok na čípku je tak dobře ošetřený, že by ani nepoznali, kdy byl výkon proveden. Výsledky celé té anabáze jsou teď dva. Musím chodit na gynekologické prohlídky a zdraví trochu lépe hlídat. A hlavně teď o HPV a jeho následcích mluvím s kamarádkami, z nichž některé na gynekologické prohlídky tak trochu kašlou. To ve mně úplně vyvolává hrůzu.
A taky o všech těchto věcech mluvím se svou dcerou. Od začátku vím, že ji dám očkovat proti papilomavirům, aby si nikdy nemusela projít tím, čím jsem prošla já.
Každá žena začne dřív nebo později se sexuálním životem, a tak se právě proto každé z nás týká prevence. Spousta žen a lidí se domnívá, že HPV se týká pouze promiskuitních lidí. Je třeba zdůrazňovat, že tato informace je mylná. Záleží především na sexuálním chování obou partnerů.
Teď s odstupem osmi let můžu říct, že mi nemoc vzala především jistotu, že se mi to nemůže stát. A naopak jsem si uvědomila, že je třeba se těšit i z malých radostí a úspěchů. Velkou motivací pro mě bylo to, že až se uzdravím, pořídím si druhé dítě. Teď, když jsem dvojnásobnou maminkou, o to víc si vážím, že v dnešní době jsou prostředky, jak na závažné onemocnění přijít a jak je léčit.
