Petr využívá toho, že je v jakémsi mezidobí. Už dost dlouho systematicky trénuje na to, aby si tělo uvyklo novému režimu, ale zároveň je do závodu natolik daleko, že ještě nenastoupila nervozita. "Únava z minulého týdne už je pryč, užíval jsem si každý den tréninku. Při běhání nohy bolí a poté jsem unavený, ale není to takové jako dřív. Na Tour de Tirol se těším čím dál víc," hlásí Petr s dětským nadšením v hlase.
"Věřím, že to zvládnu, závod bych navíc chtěla zdolat v solidním čase," řekla nám Petra na začátku září. Ale pak ji postihlo zranění šlachy u kotníku a nyní je již jasné, že o trhání rekordů ve dnech 4. až 6. října, kdy se závod běží, nepůjde. Petra už sice zapojila ke kolu a plavání opět i lehký běžecký trénink, ale v naprostém pořádku není. Zranění chce svůj čas a noha se za pomoci léků a tejpování zlepšuje jen pomalu.
Co se v Petře odehrává, to si domyslí každý běžec. Z naprostého nadšení spadla do velké beznaděje. Je silná jako lev, ale síla se přesto střídá se smutkem a pocitem zklamání: "S představou slušného času jsem se už rozloučila. Teď budu ráda, když se k maratonu vůbec dostanu. A když ano, že ho aspoň uběhnu v limitu. Tělo mi víc nedovolí, nejde to a já to akceptuji."
Příští týden již půjde do tuhého, do Tour de Tirol bude zbývat jen několik dnů. Co bylo původně vzdálenou vidinou, to se bude stávat velmi reálnou výzvou. Přejeme hodně sil a motivace!
