Sympatickou medičku Petru Karešovou a profesionálního hasiče Petra Míchala čeká závod, který se sestává ze tří dnů: první jim naservíruje desetikilometrovou trasu, druhý však maraton s převýšením 2 160 metrů a zabijáckou černou sjezdovkou, musejí ho zvládnout do sedmi hodin. Poslední den vyrazí na půlmaraton.
Tak brutální cíl vyžaduje pečlivou přípravu – a té se Petře i Petrovi dostane, poprvé v životě budou trénovat pod vedením profesionála. To hlavní však bude na nich: svědomitost, zodpovědnost, silný duch. Rungo.cz bude u toho a každý týden vám budeme přinášet zprávy o tom, jak za velkým snem oba postupují. Hlavně jim ale budeme fandit, ať na něj dosáhnou.
Co vás na alpské výzvě tak chytlo, že jste udělali krok a přihlásili jste se?
Petra: Vůbec jsem neváhala, vypadá to totiž naprosto úžasně, Alpy jsou nádherný. Je to úžasná výzva, takovým maratonem bych překonala své dosavadní hranice. Mám navíc naběháno a chci formy nějak využít.
Petr: Já se přihlásil vlastně náhodou, prohlížel jsem si na internetu modely horských kol Scott a vykoukla na mě upoutávka na soutěž. Říkal si, že by to mohl být moc pěkný závod.
Jaký byl váš první pocit, když jste se dozvěděli, že organizátoři vybrali právě vás?
Petra: Obava, že budu muset tvrdě makat. A taky pocit zodpovědnosti, že to musím uběhnout, že nemůžu zklamat. Pak ale přišlo též nadšení, že to bude úžasný. Vždyť těch sedm týdnů tréninku, to je pro mě něco tak nového! Konečně mě někdo vede, a navíc k tomu úžasnému cíli.
Petr: Když jsem dostal e-mail, že jsem vyhrál, koukal jsem prostě jako blázen. Jasně že jsem měl radost. Ale teprve až pak jsem pořádně prozkoumal stránky závodu, profil tratí a řekl si: Super, jenže tohle nemám šanci uběhnout!
Prožívají s vámi výzvu vaši blízcí?
Petra: Mamka to se mnou hodně prožívá, když viděla na videu, jak závodníci běželi po té černé sjezdovce, říkala: Jo, to nějak vyjdeš! Je nadšená a věří, že to dokážu.
Petr: O závodu zatím vědí jen mí nejbližší a rodina mě podporuje, jak může, veškerý volný čas se podřizuje tomu, abych stačil odběhat, odcvičit a odšlapat to, co mám předepsáno.
Nyní už máte za sebou dva týdny tréninku. Jak se liší vaše současné běhání od toho, jak jste běhali předtím?
Petra: Strašně moc, já jsem vždy běhávala, jak nejrychleji jsem mohla a co nejdál to šlo. Šestkrát týdně. Byla jsem z toho strašně unavená.
Petr: Změny jsou dost velké. Dřív jsem se šel proběhnout, kdy se mi chtělo, a běžel jsem, co se mi chtělo, neměl jsem žádný plán, trénink nebyl nikam směřovaný. Teď vím na týden dopředu, jaký trénink mě který den čeká, a podle toho si doma s rodinou organizujeme odpolední volný čas a víkendy.
Museli jste se přizpůsobit tréninkovému rozpisu.
Petra: Bez problémů, myšlením jsem voják, když mi někdo něco naplánuje, splním to do posledního bodu. Trenérovi naprosto důvěřuju. Všechno si odběhnu ráno, jsem sova a pracuju, učím se v noci.
Petr: S přípravou na závod se tolik věcí zase nezměnilo, do práce chodím stále stejně, strava zůstala stejná, jen teď poctivě jím dopolední i odpolední svačiny a musel jsem trochu zvětšit porce oběda a večeře. Myslím si, že jím docela zdravě, žádné šmejdy si do těla vědomě nedávám. Největším omezením bylo úplné zrušení mého oblíbeného piva po tréninku, zvlášť v těch letošních vedrech. Od začátku tréninku pod trenérem jsem pivo neměl a musím přiznat, že je to v nohách znát.
Tour de Tirol chcete určitě doběhnout, máte ale ještě větší ambice?
Petra: Věřím, že to zvládnu, chtěla bych závod navíc zdolat v solidním čase. Šest hodin se tam trápit nechci, chci… chci do toho dát všechno. Trochu problém bude, že nemám, kde bych natrénovala na tu sjezdovku.
Petr: K tomuto závodu směřuje úplně vše. Nechci ho jen uběhnout, rád bych ho zvládnul v čase, za který se nebudu stydět. Je to ale velká výzva: Že se po desítce postavím na start dalšího závodu, si dokážu představit – ale rovnou maratonu? To vůbec ne. A když se posunu do dalšího dne, že si dám po kombinaci desítky a maratonu ještě půlmaraton? Velká výzva – a velká motivace do tréninku.
