Léčba nádoru tenkého střeva u mě proběhla klasicky, operační odstranění bez ozařování a chemoterapie. Skončilo to invalidním důchodem a "očekáváním konce", který bohudík nepřišel.
O nemoci Lynchův syndrom je dědičné onemocnění, které se projevuje vznikem mnohačetných zhoubných nádorů většinou v mladém nebo středním věku. Nejčastěji vznikají z buněk sliznic tlustého střeva, dělohy a z mazových žlázek v kůži. Dalšími lokalizacemi mohou být vaječníky, žaludek, tenké střevo, játra, žlučové cesty, horní močový trakt, mozek, prostata. U osob s Lynchovým syndromem je možnost výskytu mnohočetnosti i kombinace těchto nádorů. V České republice má Lynchův syndrom 10 500 lidí. Zdroj: www.lynch.cz |
Po pěti letech mi vzali invalidní důchod a já mohla opět do práce. Zdálo se mi, že jsem přežila své nejhorší životní období. Protože jsem věřící, upnula jsem se k Bohu a děkovala za šanci pokračovat v životě.
Rakovina útočila ještě čtyřikrát
Když mi bylo 45 let, rakovina zaútočila znovu. Tentokrát to byla rakovina dělohy. Opět klasický chirurgický zákrok, ovšem už i s ozařováním a chemoterapií, a vše skončilo invalidním důchodem.
V 51 letech mi objevili zhoubný nádor tlustého střeva a léčba byla opět operativní, ozařování a chemoterapie. V 54 letech se dostavilo krvácení ve stolici s úpornými průjmy. Chodila jsem k místním specialistům, ale diagnóza směřovala spíše k psychice než k pravým příčinám mého stavu. Pamatuji si na jednoho lékaře, který mě dokonce po vyšetřování urazil s poznámkou, že si své problémy vymýšlím.
Když už jsem byla zcela zoufalá, zašla jsem přímo za chirurgem v místní nemocnici, který mě doposud vždy operoval. Když jsem mu popsala své potíže, ihned mě poslal na odborné vyšetření a za 14 dní mě operoval (tentokrát mě zradil konečník), následovalo ozařování a chemoterapie.
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Opět jsem přišla "za pět minut dvanáct" a chirurg měl šťastnou ruku a odstranil vše špatné. Hrůza z očekávání, kde a kdy se objeví metastázy, se ani nedá popsat. Víte, že kolem vás "chodí smrtka s kosou" a vy čekáte, kdy si to k vám namíří.
Nejdéle žijící pacientka
V tom období mi lékaři genetickým vyšetřením zjistili Lynchův syndrom a já konečně pochopila, proč se mi pořád vracejí onkologická onemocnění. Lékaři od té doby zcela změnili svůj přístup a důkladně mě sledují. Každý problém se proto řeší už v zárodku. Po čtyřech letech relativního zdraví mi při kontrole zjistili bulku v prsu a dopadlo to opět klasicky. V 59 letech mi provedli ablaci prsu, ozařování a chemoterapii.
Jsem pod neustálým a pečlivým dohledem lékařů a kromě střevních polypů jsem zdravotně v pořádku s ohledem na svůj věk 75 let. Během mého dlouhého boje se zákeřnou nemocí jsem ovdověla a zemřeli mi také na rakovinu tři sourozenci, ale já pevně věřím, že tady ještě na tom světě nějaký čas budu.
Na mém příběhu je vidět, že i v okresních nemocnicích jsou mnohdy skvělí lékaři. Za všechno dobré vděčím jednomu chirurgovi, který už bohužel neoperuje, ale léčí v lázních. No a já jsem asi nejdéle evidovanou a žijící pacientkou v místní onkologické poradně vůbec, protože jsem se tam zaevidovala v roce 1966, tedy ještě v době, kdy má nynější ošetřující onkoložka nebyla ještě na světě.
