Je to už více než dva roky, co mi lékař nenašel jen jednu, ale hned tři pohlavně přenosné infekce. Urolog se mě ptal, co to bylo za ženskou, že toto ještě nezažil. Myslel jsem si, že dostanu nějaké léky a vše bude zase v pořádku, ale bohužel jsem se mýlil.
Problém byl v tom, že i když ty infekce nebyly nijak závažné, tak jsem je měl nejspíš delší dobu ve skrytém chronickém stadiu, a to zanechalo následky. Jen za první rok jsem dostal osm silných dávek různých antibiotik. Návštěvy u lékařů jsem mohl začít počítat na desítky.
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Doktor mi řekl, že na určité potíže si budu muset zvyknout. S tímto jsem se nespokojil a zkusil jsem si najít jiného urologa. Ten mi to víceméně potvrdil.
Na doporučení jsem zkoušel užívat i enzymoterapii, ovšem kromě toho, že mě stála 15 tisíc, tak neměla zřetelnější účinek. Navíc po všech těch antibiotických léčbách mám porušenou střevní mikroflóru a musel jsem kvůli tomu docházet i na gastroenterologické oddělení.
Ani psychicky jsem na tom nebyl nejlépe. Dozvěděl jsem se a došlo mi, že moje partnerka vedla dvojí život. V tom jednom se mnou dva roky plánovala společnou budoucnost, v tom druhém se nedokázala ovládat v sexu.
Snad jediná pozitivní věc na tom všem byla, že naštěstí nejsem HIV pozitivní. Nyní mám diagnózu, která se jmenuje prostatodynie. Projevuje se jako chronický nebakteriální zánět močových cest či prostaty.
To, že mám vážnější a vleklý zdravotní problém, mi došlo po přečtení několika odborných článků, kde se mimo jiné psalo: "Prostatodynie je stav, ne nemoc, nechvalně známý bolestí. Stav je léčitelný, ale ne plně kurabilní… Pracovat s nemocným s prostatodynií je náročné i pro toho nejempatičtějšího lékaře."
