Byla jsem tou dobou hodně unavená. Nenormálně. Ale úplně náhodou se přišlo na to, že mám hyperaktivitu štítné žlázy. To už samo o sobě byla poměrně vážná diagnóza. Dostala jsem obrovskou dávku léků a okamžitý zákaz kojení.
Když mléčné žlázy měly opět svůj původní tvar, zjistila jsem, že v levém prsu mám obrovskou bouli. Ihned jsem šla na vyšetření. Trvalo téměř dva a půl měsíce, než jsem měla konečný výsledek závěrečné biopsie. Měla jsem zhoubný nádor velikosti asi 5 centimetrů.
S rakovinou se nedá bojovat
Moje naděje nebyly dobré. Žádný lékař mi toho nechtěl moc říci. To je můj pocit, možná jsem jen neposlouchala. Moje myšlenky běhaly všude. Okamžitě jsem nastoupila svoji první chemoterapii. Řekli mi, že když je nádor velký, tak se nejdřív nasadí chemoterapie, jestliže se nádor zmenší, přijde na řadu operace.
Lidé, kteří říkají, že bojovali nebo bojují s rakovinou, musí mít sklon k přehánění. Nemůžete bojovat. Musíte to přežít, doslova. Musíte přežívat ze dne na den.
Moje tělo bojovalo se štítnou žlázou a chemoterapií najednou. Dostala jsem osm dávek. Téměř půl roku jsem přežívala. Hned po dávce si malou Julinku brala švagrová s bratrem, ale po těch pár dnech jsem ji měla zase doma.
Přišla jsem o vlasy, řasy, obočí
Byla jsem k smrti unavená a přitom jsem se musela starat o velmi aktivní dvouleté děcko. Když se dívám zpět, není mi úplně jasné, jak jsem to vlastně udělala.
Pamatuji si, že mi na onkologii řekli, že mi vypadají vlasy, ale už mě nevarovali, že mi vypadají i řasy a obočí a všechno další ochlupení. Asi to považovali za automatické, ale mě to překvapilo.
Pamatuji si jen, že když mi bylo nejhůř, počítala jsem od jedné nahoru, jen abych zaměstnala mozek, který ničeho složitějšího v té době nebyl schopen. Někdy jsem napočítala i přes sto, než jsem zjistila, že ještě počítám.
Všechno chutnalo jako vata
Pamatuji si, že jsem měla angínu. Pan doktor se mě na krčním v dobré víře ptal, jestli nemám změněnou chuť k jídlu. Už od první dávky chutnalo všechno jako vata. Mohli jste to solit, kořenit, mohlo to vonět, ale chutnalo to jako vata.
Navíc na cokoliv jsem sáhla, bylo jakoby zabalené. Na onkologii mi řekli, že je to normální, že mám mravenčení v konečcích prstů, že je to následek chemoterapeutik.
Pamatuji si, že po čtvrté dávce mi bylo tak špatně, že jsem už nevěřila, že to přežiji.
Operace v pátek třináctého
A 13. prosince v pátek přišla operace. Vzhledem k diagnóze bylo celkem rozhodnuto. Odoperovali celý levý prs. Legrační bylo, když přišla sestřička, že mě před operací oholí. Po osmi dávkách chemoterapie. Byla jsem jako miminko, ale sestřička mi to nevěřila, musela se podívat.
A teprve po operaci, po více než půl roce od stanovení diagnózy, jsem se dozvěděla nějaký odhad, jak na tom vlastně jsem.
Následoval další téměř půl rok ozařování. Bylo to únavné. Přístroj byl každou chvíli rozbitý. Někdy jsem musela jít znova další den. Jednou jsme tam čekaly s Julinkou asi tři hodiny.
Bez rakoviny i bez síly
Časem mi řekli, že už nemám rakovinu. Myslíte si, že jsem byla šťastná, začala jásat nebo tancovat? Neměla jsem sílu.
Neměla jsem rakovinu, ale ani sílu. Trvalo to ještě rok, než jsem se dostala z nejhoršího.
A co dál? Když jsem se měla vrátit po téhle "mateřské dovolené" do práce, protože Julče už byly tři roky, tak mi řekli, ať nechodím, že mi dají odstupné, že mě na nic nepotřebují.
Vždy může být hůř
Za pár měsíců bude Julče šest. Na podzim půjde do školy a život jde dál. Naštěstí i pro mě.
Naučila jsem se, že některá přísloví jsou víc než trefná. Například: Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. A hlavně: Co tě nezabije, to tě posílí.
Dělejte cokoliv, co vám připadá smysluplné, co vám pomáhá přežít, co vám dělá dobře, uleví vám, věřte v cokoli, co vás posiluje, uklidňuje.
Medicína udělá vše, co bude v jejích silách, my ostatní vám budeme držet palce a budeme na vás myslet. A to je vše, co můžeme udělat. Výsledek není v našich rukou.
KAŽDÝ TÝDEN JEDEN PŘÍBĚHTéměř měsíc posílaly čtenářky OnaDnes.cz své příběhy o tom, jak bojovaly se zhoubným nádorem prsu. Vybrali jsme z nich pět nejinspirativnějších, které postupně během února, vždy ve čtvrtek, zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Z této pětice jsme pak vylosovali jednu čtenářku, která vyhrála dva lístky na 2. března na pražský koncert Kylie Minogue (více o návštěvě Kylie Minogue v Praze čtěte zde). Vylosovanou výherkyní hlavní ceny je Alexandra Gábrišová - její příběh čtěte ZDE. |
