Splní se vám sen a děláte, po čem jste vždycky toužili. Jenže pak přijde rána z čistého nebe a vy jste ztracen. Úplně. A pořád dokola se ptáte: Proč? Něco takového teď ve svém životě řeším. Profesně mě jako moderátora živil hlas, který se zřejmě rozhodl být promítacím plátnem mých v podvědomí skrytých traumat. Nebo je potíž jinde?
Problémy se ztrátou hlasu jsem zpočátku nijak neřešil. Nepůsobilo to žádné velké komplikace a přisuzoval jsem to chvilkové únavě a přepracování. Přeci jen jsem několik let v kuse pracoval na třech místech, od pondělí do neděle, od rána do večera.
Přišel jsem o hlas i o vztah
Už když si tohle říkám, je jasné, že se veškerý stres, bez kterého se manažerský post prostě neobejde, na vás musí nějak projevit. Dřív jsem si ho hlavně nepřipouštěl, naopak mě motivoval k lepším výkonům a bavilo mě takříkajíc být uprostřed rozpáleného kotle. Úder přišel ve chvíli, kdy odzvonilo nejen mé pracovní vitálnosti, ale i vztahu. Najednou byl konec.
"To bude dobrý, konečně budu moct dýchat," říkal jsem si. Ano, chvíli to bylo fajn, nepopsatelný pocit svobody, jenže záhy přišel rychlý sešup. Dolů a hodně hluboko. Jistý odborník popsal, že rozchod a rozvod celkově jsou jedny z nejtěžších životních zkoušek.
"Já to zvládnu," říkal jsem si a ujišťoval se, že jsem natolik silný, že mě to nepoloží. Vždyť iniciátorem ukončení vztahu jsem byl z části i já.
Hlas už nešel ovládat
V období, kdy jsem se potýkal se samotou, jsem opět našel útěchu ve své práci. Byla i mým koníčkem, dodávala mi pocit štěstí i pocit, že vytvářím hodnoty, které jsou vidět. Opřel jsem se do toho vší silou.
Pak ale přišel ten nejzáhadnější zlom. Velký třesk. Šéfovi jsem oznámil, že musím skončit. Hlas začal být natolik nestabilní a rozladěný, že jsem ho již nedokázal vůbec ovládat. Naopak ovládal mě. Pevně, nekompromisně a bolestivě. Projevilo se to tak, že jsem byl přiškrcený, sevřený a pomalu necítil bránici.
Tento stav bohužel ve větší či menší míře přetrvává dodnes.
Od psychologa k psychologovi
Naordinoval jsem si odpočinek, v práci jsem ubral plyn jak to jen šlo a doufal, že přijde zlepšení. Utíkaly dny, měsíce... a stále nic. První moje kroky vedly k psychologovi, začali jsme sice s terapií, ale říkal jsem si: Tohle přece nemůže souviset s psychikou.
Léčbu jsem tedy přerušil a rozhodl se podstoupit sérii vyšetření. Od foniatrie, která se na hlasové profesionály specializuje, přes endokrinologii až po alergologii. "Výsledky jsou zcela v normě," slyšel jsem od všech odborníků.
Nakonec jsem zkusil poslední možnost: na doporučení kamarádky jsem navštívil specializované hlasové centrum, kde řeší problémy od A do Z. Diagnóza byla jasná: hlasivky jsou v pořádku, problémy je potřeba hledat jinde - v psychice, oznámila mi primářka. Nyní jsem neprotestoval a zamířil jsem ke specialistce. Po sérii dalších testů jsme se dobrali k cíli - panické poruše a sociální fóbii.
Vrátí se mi hlas?
Nyní jsem v péči psychiatričky dva měsíce a doufám, že bude lépe. Bude? To mi neumí nikdo garantovat. A nejhorší je, že mám v hlavě stále brouka, jestli podstupuji skutečně tu správnou léčbu. Navíc nemůžu narazit na nikoho, kdo by měl stejné problémy.
Na závěr bych dodal, že jsem už pár týdnů znovu zamilovaný. Užívám si to, ale hlas dělá potíže stále. Je pravda, že se začal ztrácet nenápadně, ale kde mám jistotu, že se stejně nenápadně vrátí?
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
