Za svůj život už držela mnoho diet. Celkem zhubla asi 100 kilo. Do červnové svatby chce ze současné hmotnosti shodit alespoň pět kilo. Největší výzvou pro ni však je na vysněné váze zůstat.
|
"Nevytkne si jasný cíl, má malou vůli a hledá si snazší cesty, které nevedou k cíli," zhodnotila její potíže Iva Málková ze společnosti STOB. Zároveň Evě poradila, aby zvýšila energetický výdej a do svého života zařadila více pohybu. Ke zvýšení motivace bude paní Vlachová používat krokoměr s cílem ujít denně 10 000 kroků. |
Problémy s přibývajícími kily přišly až kolem pětačtyřiceti let. "Do té doby jsem byla vždycky nejmenší a nejhubenější. Například když jsem vycházela ze základní školy, vážila jsem 39 kilo. Dávali mi rybí tuk, abych přibrala," vypráví paní Eva. I po dětech měla, jak sama říká, normální postavu.
"Vážila jsem kolem těch pětašedesáti, maximálně sedmdesát kilo na 160 centimetrů výšky," dodává. Když se však blížil přechod, začala se zakulacovat. "Možná za to mohou i rodinné dispozice. Babička vážila 165 kilo, maminka 125 kilo a tety měly všechny kolem 130 kil," přemýšlí.
Změnila také zaměstnání: místo neustálého pobíhání za prodejním pultem si stoupla do kantýny a později se živila jako kuchařka. Méně pohybu a více jídla udělalo své.
"Já strašně ráda a dobře jím. Když jsem prodávala, neměla jsem na jídlo čas. Ale v jídelnách se mu vyhnout nešlo," říká paní Eva. Sama tehdy zhubnout nedokázala. "Před sedmnácti lety mi moje dcera, která také pořád zkouší nějaké diety, doporučila kurzy hubnutí. Přihlásila jsem se a podařilo se mi shodit deset kilo," vzpomíná paní Eva.
Eva Vlachová na začátku kurzu hubnutí v roce 1995 vážila 87 kg, na konci o devět kilo méně, 77,9.
Nějaký čas si váhu hlídala, ale v průběhu dvou let znovu přibrala, a tak se do kurzu přihlásila znovu. Takhle se to opakovalo dalších patnáct let pořád dokola: Eva pokaždé zhubla, ale nepodařilo se jí váhu si udržet.
|
"Naše kurzy se snaží brát v potaz i psychologickou stránku hubnutí. V prvních týdnech se účastníci učí, jak si sestavit jídelníček tak, aby jim jídlo chutnalo. Další část je psychologická. Učí se reagovat na podněty, které provokují chuť k jídlu," říká Iva Málková ze společnosti STOB. Kurzy snižování nadváhy zahajuje společnost STOB v těchto dnech ve 100 městech České republiky. |
V čem je chyba? "Přiznávám, že ve mně. Nemám pevnou vůli a navíc mám ráda dobré jídlo, dobré pití, chuťovky jako třeba uherák nebo brambůrky. Přitom ale v porovnání s ostatními z rodiny nejím moc. Kdybych spořádala tolik, co oni, vážím aspoň dvě stě kilo," upozorňuje paní Eva.
Párkrát se jí podařilo zhubnout i bez odborného vedení. Rad jak na to slyšela už za ta léta dost. Naposledy loni shodila deset kilo. "Přestala jsem večeřet a protože jsem celé léto na chalupě, nemlsala jsem to, co mám jinak doma pro přítele," vysvětluje.
"Mám problém s tím, že svému příteli musím vyvářet. On ale může sníst cokoli a já ne. Navíc nemá rád, když jí sám, takže mě vždycky přemlouvá, ať si dám s ním. To je pak těžké s ním diskutovat. Když jsem byla bez něj, na chalupě, koupila jsem si pro sebe opravdu jen to nejnutnější a ani mě nenapadlo dát si třeba uherák nebo něco tučného," tvrdí.
"Bohužel je to všechno opravdu o pevné vůli," přiznává paní Eva, která tento týden začíná nový kurz. Prý i proto, že jí pomáhá podpora kolektivu a vědomí, že v tom není sama. Ráda by se dostala a do budoucna už také konečně udržela na osmdesáti kilogramech, už kvůli svatbě, která ji v červnu čeká.
