Na 16. duben 2006 Zdeněk Šrámek asi nikdy nezapomene. Od té doby se marně snaží vyrovnat se stavem své ženy. Ten den ji na návštěvě u rodičů na Moravě při běžném úklidu postihla velká mozková příhoda. Bylo jí 48 let.
"Přes rok jen ležela a nic nevnímala. Dnes si ode mě dokáže vzít masírovací míček a ukazuje mi prstem obrázky psů a koček, které jí předvádím v kalendáři," líčí muž, který za svou ženou několikrát týdně jezdí do léčebny dlouhodobě nemocných.
Potřebuje totiž trvalou péči včetně výživy hadičkou, nechodí ani nemluví. Navíc jí po operaci mozku kvůli otoku chybí část lebeční kosti. Pravou polovinu těla má zcela ochrnutou, levou rukou se dokáže alespoň podrbat. Její manžel je přesvědčený, že na začátku celé tragédie stály léky od gynekoložky potlačující příznaky klimakteria, které zvyšují riziko vzniku krevní sraženiny.
Lékařka se podle manžela nevyptala ženy na její zdravotní stav, jinak by se nejspíše dozvěděla, že má problémy s vysokým cholesterolem a že by léky brát neměla. "Byla přitom štíhlá, plná energie," vzpomíná Zdeněk Šrámek. Pobírala sice částečný invalidní důchod, ale ten byl kvůli nedoslýchavosti, což s mrtvicí nijak nesouviselo.
Kam s pacienty? Nikdo neví
Péče v brněnské nemocnici nebyla úplně podle představ pana Šrámka – jeho žena se nedostala na specializovanou jednotku, lékaři neprovedli katetrizaci, při níž by mohli odstranit sraženinu z hlavní cévy přivádějící krev k mozku. Jinak by na tom mohla být lépe, takhle byl mozek bez kyslíku příliš dlouho.
Kyslík chyběl i malíři Kájovi Saudkovi, za nímž do nemocnice chodí jeho žena už více než tři roky. Zaskočil mu kousek jídla a navzdory oživování i včasnému zásahu lékařů už se z kómatu úplně neprobral.
Podobných pacientů, jako je on, je v zemi několik desítek. Takových, jako je manželka pana Šrámka, stovky až tisíce. Ne všichni však dostanou potřebnou péči a lůžek je málo. I proto, že se pojišťovny v úhradách zaměřují především na akutní péči, získat od nich peníze na tu následnou je mnohem těžší.
Nejde jen o to, aby se člověk dostal z hlubokého bezvědomí. "To je vlastně teprve začátek," říká Marcela Janečková ze sdružení Cerebrum pomáhající rodinám lidí, kteří utrpěli poranění mozku. Obracejí se na něj jak ti, kdo potřebují zejména psychicky podpořit v péči o podobně postižené blízké, tak rodiny, kterým zoufale chybí informace: o možnostech, kde takového člověka přijmou a jak se o něj starat.
S rehabilitací se musí začít co nejdřív
"Lékaři lidem občas řeknou, ať si něco najdou na internetu nebo v zahraniční literatuře," podotýká Janečková. Je přitom důležité, aby se s rehabilitací začalo co nejdříve, pokud možno ještě v době, kdy je pacient v kómatu, a aby se v ní pokračovalo i po případném návratu domů.
Netápou jen laici. Zrovna tento týden se na Cerebrum obrátil primář z plzeňské neurologie s tím, že se u nich po několika měsících probral z kómatu šestnáctiletý mladík a že netuší, kam ho přeložit.
Hrozí mu, že skončí v léčebně dlouhodobě nemocných – zdaleka ne v každé jsou na podobné pacienty vybaveni, kromě přístrojů chybí čas i zkušenosti personálu. Nejde totiž jen o zajištění výživy a případně dýchacích funkcí.
Je potřeba s pacientem pracovat, aby se, bude-li to možné, zase naučil dýchat a jíst sám, aby znovu používal své svaly i mozek. "I když s ním cvičí rodina, bylo by dobré, aby se jim po této stránce věnoval i odborník," míní Janečková ze sdružení Cerebrum.
Důležitá je podpora rodiny
V Česku ročně utrpí úraz hlavy asi 36 tisíc lidí, zhruba stejné množství prodělá mozkovou příhodu – spolu s lidmi s nádory jde celkem asi o 80 tisíc pacientů, kteří potřebují intenzivní péči, a asi desetina z nich následnou dlouhodobou rehabilitaci.
Ta totiž zmůže skutečně hodně a díky ní některé příběhy lidí po těžkých úrazech končí dobře. "Psal mi jeden počítačový technik, který u nás ležel po těžkém dušení, ale jeho snoubenka to s ním překonala a dostala ho z toho," vypráví primářka motolského oddělení chronické resuscitace Jarmila Drábková, která hodně věří právě na podporu rodiny. Jenže to nemusí vždycky stačit.
Řešením alespoň pro některé pacienty by mohla být nově vznikající jednotka neurorehabilitace v pražské Všeobecné fakultní nemocnici. Neurorehabilitace umožňuje využívat schopností pacientova mozku, snaží se navázat na to, co dokázal před úrazem či mrtvicí. Ale už teď je zřejmé, že jejich deset lůžek stejně nebude stačit.
