U žen přichází menopauza mezi 49. a 51. rokem, změny v hladinách hormonů se objevují asi o sedm let dříve. Od čtyřicátých narozenin by se tedy měly začít aktivně připravovat, aby pro další životní období byly v co nejlepší kondici. Pokud psa nemají, je prý nejvyšší čas, aby si ho opatřily.
Pes je donutí k pravidelným procházkám, protože bez ohledu na počasí potřebuje vyvenčit. Žena má zajištěnou denní dávku pohybu. Nemoc nebo odchod do důchodu většinou naruší denní rytmus.
Pokud ale žena ví, že musí ráno vstát, věnovat se psímu kamarádovi, nakrmit ho a několikrát denně se s ním projít, dává to jejímu dni smysl a řád. Navíc hlazení psí srsti uklidňuje a zbavuje úzkosti, pocitu samoty i zbytečných obav, míní odborníci.
Raději jezevčíka než chrta
Při výběru vhodného plemene by žena měla zohlednit současný zdravotní stav a výhled, kam se bude onemocnění do budoucna ubírat. Obecně se pacientkám doporučují psi, kteří nepotřebují mnoho péče, jsou samostatní, klidní, rychle si na majitelku zvyknou a nevyžadují intenzivní výcvik.
Pokud se pacientka hůře pohybuje, patří mezi doporučená psí plemena jezevčíci nebo některý z menších teriérů. Velmi populární jsou australský silky teriér, jorkšírský teriér nebo belgický grifonek. Naopak žena, která je ve velmi dobré kondici, si může troufnout i na většího psa, například anglického setra, knírače malého nebo Kishu-Inu.
Naprosto nevhodné jsou bojové rasy, jako doga a pitbul, nebo psi lovečtí, kteří vyžadují hodně pohybu a přísný výcvik, jako ohař a chrt.
Pokud se pacientka rozhodne si psa pořídit, měla by počítat s tím, že nejde o chvilkovou zábavu a že pes bude potřebovat péči i v době, kdy by se jí třeba přitížilo. Pro ten případ by se měla domluvit s někým z rodiny nebo přátel, že jí s péčí pomohou.
