Ve studii, jež byla publikovaná v odborném časopise European Respiratory Journal, se odborníci z Mnichova zaměřili na malé děti, které žijí v domácnosti se psem. Podle Joachima Heinricha je jejich imunitní systém velmi časně stimulován a posílen. Takovéto děti jen zřídka trpí alergiemi, astmatem a ekzémem a zároveň u nich nedochází ke vzniku přecitlivělosti vůči samotným psům.
Joachim Heinrich do své studie zahrnul tři tisícovky dětí, jejichž zdraví bylo monitorováno od narození až do šesti let. Z krevních testů pak vyplynulo, že děti žijící v domácnosti se psem jsou méně ohroženy vznikem přecitlivělosti vůči pylům a dalším vdechovaným alergenům, které mohou vyvolat astma, alergické záněty nosohltanu a ekzémy.
Pes proti alergiím
Nejen v Mnichově, ale i například v Anglii se vědci zaměřili na kladný vliv psa vůči dítěti. Jejich teorie vycházela z předpokladu, že imunitní systém se vyvíjí s ohledem na to, čemu je dítě vystaveno. U 256 dětí ze tří škol ve věku od pěti do jedenácti let odebrali vzorky slin, které posloužily jako ukazatel jejich celkového zdravotního stavu.
"Předchozí průzkumy prokázaly, že děti vyrůstající v rodině se zvířaty měly menší náchylnost k astmatu a alergiím. Jde jenom o to nějaké zvíře mít, starat se o něj a bydlet s ním ve stejné domácnosti," vysvětluje June McNicholasová z univerzity ve Warwicku.
Pes a školní absence
Vědci z univerzity ve Warwicku dále zjistili, že čtyřleté a pětileté děti vyrůstající v rodinách se zvířaty, mají lepší docházku než jejich spolužáci, kteří žádné domácí mazlíčky nemají. Jiné studie ale také prokázaly, že u dětí mezi sedmi a jedenácti lety mají domácí mazlíčci na školní docházku minimální vliv.
Výsledky studie potvrdily teorii, že absence z důvodu nemoci byla výrazně nižší u dětí vlastnících domácí zvířata. Docházka dětí v přípravných třídách byla o osmnáct procent lepší než docházka dětí nevlastnících domácí zvířata a docházka dětí z prvních tříd byla o lepší třináct procent. Docházka dětí (ve věku 5 - 7 let) vlastnících domácí zvířata se rovnala třem týdnům školy navíc ve srovnání s dětmi z rodin nevlastnících domácí zvířata.
Léčba psí láskou: Canisterapie
Další známou praktikou jak zapojit psa do léčby dětí je canisterapie. Ta využívá příznivého působení psa na zdraví člověka. Pracuje na principu podpůrné terapie pro zlepšení psychosociálního zdraví dětí s mentálním, smyslovým a tělesným postižením. Přínosem je i v logopedii a psychiatrii.
Praxe potvrdila, že na děti s různým typem postižení, ať už mentálním, pohybovým nebo smyslovým, měl pes značný vliv. Obecně se jednalo o zlepšení komunikace, sociability u mentálně postižených, stimulace k pohybu u neaktivních dětí bez zájmů, zklidnění neklidných dětí. Kontakt se psem byl zdrojem pozitivních emočních prožitků u dětí citově chudých.
Mezi další významné pozitivní efekty patří i snížení strachu ze psů, zmírnění až odstranění agresivních projevů vůči zvířatům i mezi dětmi navzájem. Došlo ke zlepšení emocionality a zvýšení sociálního cítění. Canisterapie dokáže podnítit rozvoj vyjadřovacích schopností, zmírnit svalové i psychické napětí a snížit psychosomatické projevy. Z psychologického hlediska dětem navíc pomáhala přítomnost psů při navazování kontaktů s dalšími dětmi, při integraci, adaptaci na neznámé prostředí i na odloučení od rodiny.
