Lidé by měli platit za recept, návštěvu lékaře či pobyt v nemocnici. S plánem ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) souhlasí většina jeho předchůdců, tedy i někteří z opoziční ČSSD. Co je zadarmo, je bezcenné, zdůvodňuje docent Martin Bojar, ministr z let 1990 až 1992. Poplatky jsou v celkové rovnici příjmy - výdaje drobnou položkou, ale jejich celkový přínos je nezanedbatelný, soudí Jan Stráský (ODS), ministr z let 1995 až 1997.
Julínek chce poplatky od ledna 2008. Mají omezit zbytečné návštěvy u lékaře a více zapojit pacienty do rozhodování. Lidé by dávali 20 korun za recept a po padesátikoruně za návštěvu lékaře, den v nemocnici a ošetření na pohotovosti. "Poplatky dávají občanovi do ruky určitou suverenitu. Když platí, vymáhá," řekl Julínek. Poplatky mají mít roční limit, mluví se o 2000 a 5000 korun, platili by je všichni.
David Rath (ČSSD), který Julínka těsně předcházel, řekl, že nepodpoří poplatky, když budou i pro důchodce a děti. ČSSD je ochotna o nich diskutovat, pokud Julínek podpoří síť neziskových nemocnic a nezmění zdravotní pojišťovny v akciové společnosti.
Zavedení poplatků považuje za pozitivní krok Jozef Kubinyi (ČSSD), který řídil zdravotnictví v roce 2004. "Není špatné, aby občan nesl určitý díl odpovědnosti za své zdraví," řekl. Odmítá, aby platby zatížily těžce nemocné a seniory. Kubinyi plánoval poplatky, měl roční strop pro občany 5000 korun, pro důchodce 2000 korun. K tomu chtěl systém elektronické kontroly, aby bylo jasné, kolik kdo zaplatil a kdy je už osvobozen. "Toto mi momentálně v ministerských plánech chybí," řekl.
Kubinyi považuje za nešťastné, že místo vysvětlování se začalo hned mluvit o poplatcích, a to v situaci, kdy podle průzkumu 70 procent občanů platby u lékaře odmítá. Při současném rozložení sil v parlamentu dává Julínkovi malou šanci, že poplatky prosadí.
"Já panu ministru Julínkovi fandím, nachází se v lepší situaci, než jsme byli my, a má větší šanci tu ekonomickou rovnici řešit," řekl Stráský.
Dodal, už před 15 lety ODS hovořila o poplatcích, ale neměla sílu je prosadit. "Pacient nám tehdy nerozuměl, byl zvyklý, že zdravotnictví je zadarmo a vždy se najde někdo, kdo tu ideu ochrání," vysvětlil. Podle Stráského se to podařilo do jisté míry prolomit. "Lidé už si zvykli o tom mluvit, nemají tak negativní názor, už si zvykli, že se část problému bude muset řešit na jejich úkor," řekl.
Poplatky pacientů řešili v podstatě všichni ministři od roku 1989. Jen první porevoluční ministr, profesor Pavel Klener, se k nim moc nevyjadřoval. Jeho nástupce Bojar poplatky plánoval vyšší než nyní Julínek. Další ministr Petr Lom (ODS) poplatky chtěl, ale nenašel cestu, jak je zavést.
Když vedl rezort Stráský, byly poplatky politicky neprůchodné. Zuzana Roithová (KDU-ČSL) řídila zdravotnictví půl roku a soustředila se na výběrová řízení na nemocnice. Ministři ČSSD Ivan David, Bohumil Fišer a Marie Součková poplatky neřešili. Součková z linie těsně před svým odvoláním vybočila: ve třetí etapě své reformy poplatky měla.
Kubinyi (ČSSD) poplatky plánoval, Milada Emmerová (ČSSD) byla striktně proti. Rath jako prezident České lékařské komory je chtěl, ale jako ministr ČSSD je neprosazoval a držel se programu své strany.
