Rodiče siamských dvojčat si nepřejí, aby se operace uskutečnila, protože věří, že je na vůli Boží - a ne na lékařském týmu Nemocnice svaté Marie v Manchesteru -, aby rozhodla o osudu jejich dcer. Toto přesvědčení vyplývá z intuitivního výkladu jejich římskokatolické víry, že je špatné páchat zlo, tedy obětovat život dítěte, i kdyby to vedlo k dobrému výsledku. Jde o zatím poslední případ, kdy se postoj lékařů střetává s důsledně dodržovaným náboženským přesvědčením.
Trýznivé dilema okrádá o spánek soudce britského odvolacího soudu, kteří posuzují
neobvyklý případ siamských dvojčat. Jeden z nich, lord Ward, se svěřil, že až do časných ranních hodin se mu honí v hlavě stěžejní otázka: "Zabijeme Mary, abychom zachránili Jodie?"
Případ siamských dvojčat srostlých na břiše, která se narodila před měsícem v Manchesteru, je v dějinách britského soudnictví zcela bezprecedentní. Vzbudil rozruch nejenom mezi lékaři a soudci, ale také mezi experty na etické otázky, představiteli církve i v řadách širší veřejnosti.
Děvčátka Mary a Jodie, což jsou z právních důvodů fiktivní jména, jsou propojena tak, že Mary nemá fungující srdce a plíce a okysličenou krev získává od své sestřičky Jodie. "Je nepřirozeně připojena ke své sestře, odsává z ní život a nakonec ji tak zabije," poznamenal při soudním líčení lord Ward.
Lékaři se kloní k názoru, že pokud nebudou dvojčata operována, do tří až šesti měsíců obě zemřou, protože organismus Jodie nevydrží enormní zátěž. Nejvyšší soud minulý měsíc rozhodl, že dvojčata mají být oddělena. Operace by však mohla zachránit
jenom jednu z nich - silnější Jodie, která je na rozdíl od Mary vybavena životně důležitými orgány.
Rodiče, kteří pocházejí z blíže neurčené evropské země, to však odmítají. Jako silně věřící jsou totiž přesvědčeni, že Bůh tomu nechce, aby byl život Mary obětován ve prospěch života její sestry.
Lord Ward ale namítá, že zrovna tak není Boží vůlí, aby slabší z dvojčat žilo, když se nenarodilo se schopností žít. David Harris, právní zástupce Mary, připouští, že operace je
v zájmu Jodie a pro záchranu jejího života je nezbytná, upozornil nicméně, že takovou nezbytností nelze ospravedlnit faktickou "vraždu". A protože by operace zcela nepochybně přivodila smrt Mary, podle jeho názoru by v tomto případě také o vraždu šlo.
Rozhodování soudců je o to těžší, že se nemohou opřít o podobný případ v minulosti, protože se s něčím takovým ještě nesetkali. Podle některých odborníků by měli zvolit menší ze dvou zel a zachránit alespoň život jednoho dítěte. Experti na etické otázky s tím však nesouhlasí. Helen Wattová, která se zabývá etickými otázkami ve zdravotnictví, například varuje, že souhlas s oddělením siamských dvojčat by měl dalekosáhlé důsledky.
"Znamenalo by to například, že handicapované děti by mohly být zabity, aby se zachránily životy novorozenců, kteří potřebují transplantaci orgánů?" ptá se Wattová. Z morálního hlediska nemůže podle jejího názoru lékař "vniknout" do pacientova těla, jestliže se předem ví, že operace bude mít za následek smrt.
Přání rodičů by soudci a lékaři měli v tomto případě respektovat především, protože rodiče chrání Mary před nezákonným zásahem do jejího organismu, domnívá se britská expertka. Hlava římskokatolické církve v Anglii a Walesu arcibiskup Cormac Murphy-O'Connor uvedl, že zvrátit rozhodnutí rodičů neprovádět operaci by bylo zcela nepřijatelné.
Ojedinělý případ byl odložen na příští týden, kdy budou právníci posuzovat důsledky, jaké by mělo oddělení dvojčat pro trestní právo. Pokud by odvolací soud potvrdil verdikt Nejvyššího soudu a nařídil oddělení dvojčat, obrátili by se zřejmě rodiče na Evropský soud pro lidská práva.
V květnu letošního roku dvě peruánské holčičky, které se narodily s jedním srdcem, zemřely na Sicílii po operaci, která je měla oddělit. Osud peruánských dvojčat vyvolal v Itálii ostrou diskusi, protože přestože rodiče k provedení operace dali souhlas, sám vedoucí lékařského týmu ji odmítl provést z morálních důvodů. Operace se nakonec uskutečnila, ale dvojčata po šesti hodinách zemřela.
Ovšem pokud dojde ke konfliktu víry a vědy, jen málo duchovních vůdců jde tak daleko, že stanoví, které lékařské procedury jsou správné a které špatné. Významnou výjimkou z
tohoto pravidla jsou Svědci Jehovovi, křesťanská sekta, která má po celém světě na šest miliónů následovníků. Od roku 1961 sekta zakazuje svým věřícím přijímat krevní transfúze - do té doby byla tato záležitost považována za otázku vlastního svědomí. Svědci Jehovovi věří, že život je dar od Boha, a proto se krev nemá mísit.
Ve čtyřicátých a padesátých letech zakazovali Svědci Jehovovi i očkování a v šedesátých a sedmdesátých letech transplantace, včetně například transplantace rohovky. Nyní jsou transplantace dovoleny, a tak v letošním roce lékaři v Leedsu umně obešli problém transfúze pro Svědky Jehovovy transplantací ledvin mezi manželským párem, aniž kterýkoli z nich potřeboval krevní transfúzi.
Ovšem samotná otázka dárcovství orgánů pro transplantace je etickým bludištěm. V šedesátých a sedmdesátých letech protestantští a katoličtí dárci často trvali na tom, aby jejich orgány nebyly darovány člověku jiné víry. Náboženské překážky jsou při dárcovství orgánů běžné i dnes, i když žádná víra k nim nezaujímá jednoznačné stanovisko.
Minulý měsíc papež Jan Pavel II. posvětil katolíkům dobrovolné dárcovství orgánů, které označil za "ryzí čin lásky". Mezi asijskými komunitami žijícími ve Velké Británii panuje
přesvědčení, že dárcovství orgánů není povoleno. Mnozí věří, že poté, co zemřou, má být jejich tělo stejně kompletní, jako když se narodili. Přitom před pěti lety přední muslimský klerik v Birminghamu, kde žije jedna z největších asijských komunit v Británii, vydal edikt povolující dárcovství orgánů.
Neustálý pokrok vědy ovšem znamená, že jakmile se některé z morálních dilemat podaří vyřešit, objeví se celá řada dalších a ještě spornějších otázek. Tou, která v současnosti přitahuje snad největší pozornost, je problém lidského klonování, které jeho odpůrci obvykle označují za "hraní si na Boha".
Jedním z nejrozhodnějších odpůrců klonování je Vatikán - v srpnu papež Jan Pavel II. prohlásil, že praktika pěstování lidských buněk pro transplantace (terapeutické klonování) "není morálně přijatelná". Anglikánská církev k této otázce zatím mlčí, jakkoli se předpokládá, že arcibiskup z Canterbury a další biskupové jsou proti a tudíž nijak nadšení nedávným rozhodnutím britské a americké vlády dát terapeutickému klonování zelenou.
