Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hnusím se mu, ale stejně ho miluji. Zotročené ženy se nechávají týrat

  0:46aktualizováno  0:46
Stěžují si kamarádkám a přísahají, že si to už nedají líbit a odejdou od něj. Ale druhý den všechno berou zpět. Jak by mohly odejít? Vždyť se přece milují a on slíbil, že se změní. Soužití s mužem, který málo dává, ale hodně si bere, ženu zotročuje a ničí.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Ani Marcela (43) není schopna se odstřihnout od muže, jenž se jí kdysi jevil jako kavalír. Ale ty časy jsou dávno pryč.

„Nikdy nezapomenu na krásné kytice růží, které mi nosil, když se mi dvořil. A hlavně na slova, jakými líčil naši společnou budoucnost. A ten fantastický sex! Prosil mě, ať jdu bydlet k němu na vesnici. Prý se o mě postará, žádnou práci si zatím hledat nemusím. A já hloupá poslechla. Dnes, po dvou letech, jsem pro něj jen husa nebo něco horšího. Domů chodí ožralý a seřve mě, když není teplá večeře. Skoro vůbec se mnou nespí. Prý jsem ztloustla a hnusím se mu. Vím, že se ke mně nechová pěkně, přesto ho miluji. Možná má pravdu, že nejsem atraktivní. Kdo by mě chtěl? Asi nikdo.“

Ženy v koncích

Sledujte seriál o ženách, které se se ocitly v nesnázích a dokázaly se odrazit ode dna.

(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek)

Některé ženy si přinášejí svůj vzorec z primární rodiny. Buď tam byl otec – agresor, byť jen nepřímý, např. vůči své ženě (matce),“ vysvětluje psychoterapeutka a koučka osobního rozvoje Šárka Vávrová. „Dcera zvyklá na trest si tento model nese do partnerství, přestože k otci nemá pozitivní vztah. Znovu je v pozici oběti. Muž manipulátor vyhledává oběť ve spojitosti s pocitem viny. Má radar na ženy, jež se obviňují, a umí s tím skvěle pracovat. Tyto případy tvoří cca 70 procent. Existuje ovšem i manipulace úzkostnou výchovou, stejně tak jako ženy, jež do této pozice padly z jiných důvodů.“

Podle psychoterapeutky to nemá nic společného s inteligencí ani vzděláním. Sebeúctu a sebejistotu si manipulátorem nechávají nabourávat i vzdělané a na první pohled sebevědomě působící ženy.

Svůj příběh svěřila jedné německé internetové seznamce matka dvou dětí, která byla manželem dlouhá léta obelhávána, podváděna a zcela ignorována. Sama sebe popisuje jako atraktivní a chytrou. Proč to všechno trpěla a manžela neopustila? Naději jí prý dávaly hezké chvilky, které spolu občas také prožívali. Hlavním důvodem však bylo, že nechtěla ztratit manžela a vzít dětem tátu. A kromě toho i finanční závislost na manželovi. Zná prý ženy, které se v těchto případech odstěhují na periferii a radši žijí samy než s nevěrníkem v nóbl čtvrti. Ona k nim však nepatřila. Nechtěla ztratit svůj status a luxus jen proto, že jí manžel zahýbal. V jejím okolí se prý vyskytovalo mnoho stejně smýšlejících žen. Byla si vědoma toho, že to není nic obdivuhodného, ale bylo to podle jejího názoru menší ponížení než sociální sestup.

Co se týče hospodských povalečů, mužů nemilujících, nedostupných a podobných, jsou zde ještě jiné důvody, proč s nimi ženy zůstávají. Například touha po vylepšování, zdokonalování partnera. Na muži, jenž už dokonalosti dosáhl, nebo k ní má povážlivě blízko, nelze pracovat. Zato na nespoutaném, impulzivním divochovi, který nad sebou hned ztrácí kontrolu, ano. A ještě k tomu hodně dlouho. „Ženy milují, když mají nějaký projekt. Věří, že svou láskou mohou každého muže změnit. Čím horší první dojem, tím větší výzva. A jaké je to uspokojení, být tou jedinou, která poznala, že se za drsnou slupkou skrývají emoce, pod ošuntělými tepláky božské tělo,“ píše časopis Die Weltwoche.

Podle psychiatra Jana Poněšického se dokonce mnoho žen již vdává s myšlenkou, že budou po svatbě na svém muži pracovat: odnaučí ho pít či chodit za kamarády, naučí ho slušnějším způsobům (aby jim ho ostatní ženy záviděly). „To vše je často dokonce považováno za důkaz lásky,“ uvádí Poněšický na straně 150 ve své knize Fenomén ženství a mužství.

V čem spočívá kouzlo brutality?

Není nic zvláštního na tom, že nám imponují muži typu Jamese Bonda, všelijací ti Marlboro-mani, drsňáci typu J. P. Belmonda a dalších. Čím jiným zaimponoval dobrodruh Clyde sličné blondýnce Bonnie, než svou neohrožeností a bojovností? Učaroval jí natolik, že se stala jeho gangsterskou parťačkou a dala přednost životu na hraně před „nudou“ všedního dne po boku nějakého normálního, solidního úředníčka.

Ať se však filmoví hrdinové, ztělesnění hereckými idoly, jmenují jakkoli, jedno mají společné: vůči ženě se chovají jako rození gentlemani. Jejich síla se demonstruje v odhodlání vzít spravedlnost do svých rukou, rozbít ústa nepříteli, ubránit ženu a ochránit ji před zlým světem a nebezpečím. Tak jako žena muže láká svou laskavostí, náruživou i něžnou náručí, přitahuje muž ženu odvahou, rozhodností, neohrožeností, silou a s ní spojenou určitou agresivitou.

Jak ovšem hodnotit závislost „slepé“ ženy na muži, který je ve skutečnosti pravým opakem siláka a který svou agresivitu obrací proti ní samotné?

Miluji tě, přestože mě ničíš

Způsoby trýznění mohou být různé. Svést a zmizet, v přítomnosti partnerky bezostyšně koketovat s jinými, nalákat na sladké řeči a pak urážet, něco málo investovat a pak už jen využívat. Obelhávat, podvádět, urážet, ponižovat, bít. Politika cukru a biče v různých obměnách, cíl stejný: odříznout partnerku od rodiny a přátel, udělat ji na sobě závislou, aby se lépe ovládala. Slovy nebo později i ranami.

Verbálního kejklíře-manipulátora zažije aspoň jednou v životě takřka každá žena. Jedná-li se o ojedinělý případ, který ji naučí, aby si příště dala pozor a byla vnímavější k varovným signálům, lze takovou zkušenost považovat za užitečnou. Čím lépe se totiž učíme, než chybami?

Existuje však podezřele mnoho takových, jež si špatného muže vyberou na základě výše popsaných mechanismů, ale neodejdou od něj. Nebo ano, ale pro další vztah si najdou ještě horšího.

Nejsmutnější varianta nastane, pokud pak žena každého dobrého, vřelého a milujícího odmítá a oslní ji pouze ten, kdo ji utlačuje, zraňuje či dokonce bije.

„Kdysi jsem byla vdaná, ale rozvedla jsem se. Manžel byl sice hodný, rodinu zajistil, ale nepřitahoval mě,“ líčí svůj osud Nikola (39). „Můj osudový muž jezdil s kamionem, byl celý potetovaný, kouřil, mluvil vulgárně, ale v posteli to se mnou uměl jako nikdo. Zamilovala jsem se a začala žárlit. Byl totiž samá ženská. To ho vždycky rozzuřilo, ale usmiřování stálo za to. Nějakou dobu. Pak mu asi došla trpělivost, už se neozval. Rok jsem brečela, tak moc mi chyběl. A pak jsem poznala jiného. Žádná kérka, ale taky svaly, hluboký hlas a pohled dravce. Ani s ním sex neměl chybu, teda pokud se moc neopil. Ten mě chtěl jen pro sebe, ovšem nesnesl odpor. Když mi dal první facku, měla jsem se sbalit, ale já zůstala. Jsem s ním už tři roky. Často musím nosit sluneční brýle, tak mám zmalovaný ksicht. Vím, že se chlapům líbím, mohla bych mít hodného kolegu ze spedice a i soused v domě po mně kouká, taky bezva člověk. Jenže z nich se mi kolena nerozklepou ani náhodou, a to já nutně potřebuju.“

Zůstávají ženy u takových partnerů, protože je milují, nebo je milují právě proto, že s nimi tak zle nakládají? ptá se německý Welt.de v článku Wenn der Partner immer der falsche ist (Když je partner vždycky špatný). „Zní to nesmyslně, ale někdy si volíme partnery, kteří nám nedělají dobře, nebo dokonce zraňují, protože jen oni reprezentují dosud nevyřešené životní a milostné téma“, zjistil hamburský psycholog a párový terapeut Hantel - Quitmann.

„Kdo takto volí své neštěstí, je hluboko ve svém nitru stále ještě přesvědčen, že není hoden lásky. Volba partnera je také výborná možnost udělat psychohygienu a zbavit se vlastních špatných stránek, které nemáme rádi. To, co je v nás zlého, jakoby i za nás žil partner a my se pak vedle něj cítíme být těmi nejčistšími dobráky. Zvolené neštěstí pak má ten smysl, že se člověk očistí od toho, za co se sám před sebou stydí. Taková sebestabilizace se v psychologii také nazývá interpersonální odmítnutí,“ tvrdí německý psycholog.

Jak se prevíta zbavit? Začněte sebeláskou

Jenže láska k prevítovi, která byla zpočátku třeba zábavná, může skončit i hlubokými šrámy na duši i na těle. Jak se manipulátora či agresora včas zbavit?

„Vždy je důležité si uvědomit, že každý z nás má právo volby, zda zůstane v partnerství, které je nevyhovující, nebo odejde a začne jiný život,“ říká psychoterapeutka Šárka Vávrová.

Zeptejte se v poradně

Libuše Konopová

Autorky textu Libuše Konopové se můžete zeptat v seznamovací poradně.

Ženy, které mají pocit, že ještě nemají dost sil svůj život změnit a ze vztahu odejít, mohou podle ní udělat aspoň první krok: začít pracovat na zvýšení svého sebehodnocení a sebelásce. Uvědomit si svoji hodnotu a cenu. Začít se každý den chválit i za maličkosti. Dalším krokem je budování života prostřednictvím aktivit mimo partnerství. Provozovat své koníčky bez partnera a rodiny. Splnit si svůj sen. Stát si za svým. Ale především ignorovat pocity viny, který se manipulátor snaží vyvolat.

„Mohou si položit otázku: Co mohu udělat pro to, abych byla šťastná? Pak sepsat všechny kroky, které k tomu vedou, a postupně je realizovat. Požádat o podporu někoho z přátel, rodiny nebo i odbornou pomoc, jako je psychoterapeut nebo kouč,“ radí Vávrová a dodává, že krytím agresora žena škodí nejen sama sobě, ale deformuje i děti, pokud jsou svědky takových dramat. „V takových případech je nutné se obrátit například na Bílý kruh bezpečí nebo na policii,“ říká terapeutka Vávrová.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.