První tři měsíce v roce by se ve zdejších končinách mohl vyhlásit stav všeobecného tělesného ohrožení. Právě tehdy totiž příroda i civilizace pracují proti člověku.
Většina lidí trpí především nedostatkem světla. Mnozí vidí pět dní v týdnu denní světlo pouze oknem kanceláře či výrobní haly. Zatímco jejich nadvěsek mozkový by ke své spokojenosti potřeboval světlo v intenzitě přibližně 10 000 luxů, slušně osvětlené pracoviště nabízí kolem 400 luxů. Svému majiteli tedy nadvěsek oplácí trvale špatnou náladou a snížením sexuální aktivity.
Za únavu a ospalost může pro změnu nedostatek kyslíku. Větrejte, radí odborná literatura. V okamžiku, kdy za oknem inverze střídá inverzi, se ovšem čtenář nad tímto doporučením jen usmívá. Ovšem jen do chvíle, než dojde k pasáži, z níž se dozví, že v nevětraných místnostech se kromě vydýchaného vzduchu hromadí například i radon. Dilema, zda vyměnit domácí radon za venkovní oxid siřičitý, či nikoli, je hodné krále Šalamouna.
Sbírejte slunce a vzduch
Za nadějný způsob, jak si v zimních měsících zdravě a z plných plic dýchnout, považuje v poslední době leckdo kyslíkovou terapii. Údajně stačí zajít na příslušnou stanici a za mírný poplatek si tu několikrát loknout okysličeného vzduchu.
"Tuto možnost rozhodně nepovažuji za univerzální recept pro městského člověka," soudí však pražský lékař Evžen Hrnčíř, zabývající se preventivní medicínou. "Je totiž určena pacientům s některými onemocněními plic, ne lidem, kteří žijí ve znečištěném ovzduší. Jim lze doporučit jediné: odjíždět co nejčastěji někam za město, nejlépe každý víkend."
Tento názor sdílí i Aleš Omáčka, lékařský ředitel poděbradských lázní: "Člověk nemusí hned vlastnit chatu či chalupu, aby mohl vyrazit na čerstvý vzduch - stačí odjet vlakem pár kilometrů za město a strávit tam půl dne mírným pohybem. Přidáte-li k tomu ještě denně půlhodinku rychlejší chůze někde v parku, můžete si říct, že jste pro sebe udělali aspoň minimum."
Ani na světelný deficit neexistuje zatím žádné umělé řešení. Léčbu světlem, při níž člověk pobývá v místnostech s intenzivním umělým osvětlením, předepisují lékaři klientům psychoterapeutických středisek, ne těm, kdož mají tu smůlu, že pracují od nevidím do nevidím. Ti by měli buď využít k procházce polední pauzu, nebo se domluvit se zaměstnavatelem na posunutí pracovní doby. Pro světlo platí podobné dávkování jako pro zdravý vzduch: alespoň hodinu denně a jeden den z víkendu.
Dobrá rada: dobré jídlo
Zimou sužovanému našinci nepřidají na formě ani zvyky zděděné po předcích.
"Tisícileté stravovací návyky počítají například s tím, že se budeme pohybovat především v chladu, a proto dodnes maně saháme po potravinách s vyšším obsahem tuku a zapomínáme na vitaminy," připomíná docent Hrnčíř. "Zimní potraviny mají navíc jinou biologickou hodnotu než ty, které se na náš stůl dostanou v létě - pouhým okem je to vidět na vaječném žloutku - a to nás oslabuje ještě víc."
Zmatek do stravovací logiky lidského těla přináší také neustálé střídání teplot. Zatímco v teplotách pod nulou se výrazně zvyšuje chuť k jídlu, při pokojové teplotě naopak klesá. Výsledkem je pak slepenec potravin, kterému se těžko dá říkat jídelníček. Člověk je prostě v návalu chuti kdesi "ulovil". Zmatené chuťové buňky si možná přišly na své, o energetické hodnotě a vyváženosti se však vůbec nedá mluvit, natožpak o zdraví.
Dobrá rada je v tomto případě jednoduchá, byť trochu drahá: zimní jídelníček byste měli sestavovat pečlivě, dodržovat ho přísně a na kvalitě potravin byste pokud možno neměli šetřit.
Zimní dovolená jako sůl
Dovolenou si u nás kdekdo bere dvakrát do roka - v létě a o Vánocích. Oněch pár dní vánočního volna lze ovšem označit za odpočinek jen se zavřenýma očima: času, který se projí, prospí a prouklízí těžko říkat relaxace. O letních prázdninách to jsou sice obvykle tři čtyři týdny, během nichž si člověk odpočine zdánlivě dokonale - bohužel však na úkor zimních měsíců.
"Je to ten nejhorší model, který znám," soudí pražský psychiatr Ján Praško. "Podstatou kvalitního odpočinku je totiž rytmičnost. Tělo si nejlépe odpočine, když dostává odpočinek v pravidelných intervalech - denních, týdenních, měsíčních, čtvrtletních. Můžete si zvolit model, který vyhovuje vám i charakteru vaší práce - třeba dvakrát týdně relaxovat půlden, jednou měsíčně si dopřát prodloužený víkend a jednou za čtvrt roku týden. Jestliže totiž odpočinek přichází tak, jak tělo očekává, dokáže se na něj biochemicky připravit a tím ho i dokonale zužitkovat."
Ať už si pro svou dovolenou zvolíte jakýkoli rytmus, měli byste ho poctivě dodržovat především v zimě. Jestliže v jiných čtvrtletích lze nad bídnou relaxací výjimečně přimhouřit oko, v zimních měsících je bez pardonu.
Tomuto pravidlu se loni pokusili vzdorovat zaměstnanci jedné plzeňské advokátní kanceláře.
"Měli jsme sice postupně všichni naplánovaný týden na Šumavě, jenže pak nebyl sníh, a tak jsme jeden za druhým dovolenou odříkávali," vzpomíná koncipientka Eva Jelínková. "Ze stejného důvodu se zrušila i každoroční výjezdní porada. V půlce dubna to pak ale u nás vypadalo jako v lazaretu - všichni jsme posmrkávali, pokašlávali, vařili si bylinkové čaje a vyprávěli si o svých depresích. Tehdy jsem se rozhodla, že už nikdy více. Nebude-li prostě možná dovolená na sněhu, bude jiná."
Slunce v duši i nad hlavou
Nejlepším, i když ne nejlevnějším receptem na zimní neduhy je pobyt v teplých krajích. Po šumavském nezdaru o ní loni uvažovala i Eva Jelínková se svým mužem, obávali se však toho, o čem se doslechli - totiž že by jim kvůli velkým teplotním rozdílům byla spíše ke škodě než k užitku. Podle názoru docenta Hrnčíře se ale strachovali zbytečně. Jižní moře lze doporučit všem, kdo netrpí žádnými závažnějšími nemocemi. Aklimatizace sice může být pro někoho trochu nepříjemná, jiného zaskočí časový posun či cesta letadlem, ovšem výsledný efekt na stav těla i ducha je jednoznačně pozitivní.
Užitečný může být i pobyt na horách, pouze však pro ty, kdož se na sjezdovkách či v bílých stopách nehodlají strhat - takoví se totiž po týdnu vracejí v horší kondici, než v jaké odjížděli.
"Imunitní systém většiny z nás je v zimních měsících více či méně oslaben a jestli mu něco nesvědčí, pak je to extrémní fyzická zátěž," varuje lékař.
Aby pobyt na horském vzduchu odpočívajícímu skutečně prospěl, má ještě další dvě podmínky: dostatek spánku a kvalitní, vyváženou stravu.
Staré dobré lázně
Pobyt v lázních patřil v dobách první republiky k dobrému tónu i základním kamenům relaxace. Socialistická desetiletí lázně redukovala na pouhá doléčovací zařízení, manažeři některých komplexů se s tím však nesmířili. Inspirováni západními wellness centry a opřeni o slušné vlastní tradice nabízejí odpočinkové pobyty pro ty, jimž zimní sporty nic neříkají a zájezdy k moři by jim až příliš provětraly peněženky. V prvních třech měsících roku bývá lázeňská nabídka navíc výrazně levnější než v létě.
"Relaxační pobyty obvykle začínají podrobnou lékařskou prohlídkou, která klienta uklidní, rozluští některé varovné signály, zamyslí se nad jeho životním stylem a pak doporučí nejlepší způsob odpočinku," vysvětluje doktor Omáčka.
Odpočinek v poděbradské verzi představují především relaxační procedury - různé druhy masáží a koupelí, ale také rehabilitační cvičení, procházky a podle počasí vyjížďky na kole či na koni. Vlastní recepty na tělesnou harmonii nabízejí samozřejmě i další lázně, namátkou Třeboň, Mariánské Lázně, Karlovy Vary... Jedno mají ale všechny společné - těm, kdo si je zvolí, nepřidělají potíže s dopravou a aklimatizací, navíc návrat na stará místa, jak známo, konejší duši.
Ať už člověk potřebuje pro svůj odpočinek klid, nebo cestovatelské vzrušení, rodný kraj, či exotiku, sport, nebo pasivní odpočinek, týden zimní dovolené by měl považovat za nutnou úlitbu tělu, které ho po tomto světě nosí celý rok.
 S tempem se to podle lékařů při rekreačním sportování nemá přehánět, a jedno, zda jde o lyžování, jízdu na kole, tenis, běhání... |
