Dojde-li na syrové emoce, kdysi upjatí Britové si dnes zcela bez okolků a otevřeně popláčou. Nicméně stále ještě nemají na Italy, Francouze či Řeky, kteří jsou podle SIRC ještě mnohem větší uplakánci.
"V uplynulém měsíci brečelo 30 procent všech britských příslušníků silného pohlaví. To je vysoké číslo," konstatoval Peter Marsh, ředitel nezávislé agentury SIRC, která stupeň emotivnosti Britů zkoumala.
"Pouhá dvě procenta dotázaných prohlásila, že si ani nepamatují, kdy si naposledy poplakali," dodal šéf nezávislého průzkumu. Ta tam je éra "Jen žádné slzy, jsme přece Britové!", kdy bylo citové pohnutí považováno za jednoznačné provinění proti společenské etiketě.
"V našem průzkumu, jehož se zúčastnilo 2000 lidí, jen málo ve věku čtyřicet či padesát let vidělo své otce plakat," dodal ředitel. Podle něj se počet mužů, kteří dnes pláčou, více než zdvojnásobil. "Sedmdesát sedm procent mužů považuje pláč na veřejnosti za přípustný," poznamenal Marsh.
Z průzkumu dále vyplynulo, že téměř polovina britských mužů dá průchod svým emocím při smutném filmu či knize. Sebelítost dále vyvolává slzy u 17 procent z nich a svatba u devíti procent.
Nejnovější jev odborníci vysvětlují rovněž bojem žen za rovnoprávnost. "Muži kolem dvaceti třiceti let se vzájemně se ženami ovlivňují mnohem víc, než tomu bylo u předchozí generace. Ženy se stávají trochu více muži, zatímco muži jsou o něco víc zženštilejší," soudí Marsh.
Lékaři říkají: Pláč je přirozený, uvolňuje napětí. Proto se ho rozhodně nebojte!
