Žádná jednotná definice alternativní medicíny neexistuje. Je to tedy vše, co neobsahuje klasická medicína západní?
Kdybychom seděly ve staré Číně před dvěma tisíci lety a přijel tam doktor západní medicíny, bude patrně označen za alternativního lékaře. Termín sám nevypovídá o metodologii, kterou popisuje, ale jen o tom, že se něco odlišuje. Čistou logikou se tak dopracujeme k tomu, že alternativní je dnes vše, co není medicína založená na důkazech.
Tedy i psychosomatika, které se věnujete. Cítíte se být alternativním lékařem?
Cítím se spíš rozkročená někde nad většinou přístupů, ke kterým samozřejmě počítám i západní medicínu. I ta je pro mě smysluplná. Vycházím z ní, ale zacházím s ní se stejným respektem jako s homeopatií, čínskou medicínou, informační medicínou nebo psychoterapií. V mém vnímání je potřeba ošetřit všechny aspekty lidského bytí a zdraví.
Co to znamená?
Zkusím vám to vysvětlit na principu našeho pentagramu, tvořeným pěti aspekty lidského fungování - bio, psycho, socio, spiritualita a energie. Bio je všechno buněčně, tedy tělo v jeho materiální podstatě. Psychika člověka jsou jeho myšlenky, emoce a prožívání. A psychika je současně východiskem pro sociální aspekt, který je nedílnou součástí udržení zdraví nebo naopak vyrobení si nemoci, která zrcadlí patologii nezdravých vztahů, v nichž žijeme. Spiritualita není náboženství, ale něco, co stojí nad námi a k čemu se vztahujeme. V tom nejprostším významu to můžeme pojmenovat jako hledání a nacházení smyslu, což děláme všichni denně. A každý z nás zažil, jak zdevastovaně se cítí, když je nucen do činností, jež mu smysl nedávají. Poslední je energetický princip. Je celkem jedno, jak si to kdo nazve, ať už kosmická, elektrická nebo bio energie, protože i ten nejmateriálnější biolog velmi dobře ví, že to nejsou esoterické výmysly, nýbrž jevy fyzikálně měřitelné. Buňce potřebujeme dodat energii, aby mohla žít. Tím se kruh uzavírá a jsme zpátky u biologické podstaty.
Západní medicína zůstává při léčbě v biosféře a v lepším případě bere na milost psychiku. Co z pentagramu je důležité pro vás, psychosomatičku?
Všech pět aspektů je rovnocenných. Se stejnou zodpovědností zkoumám, co se děje na biologické buněčné úrovni, jako se dívám na prožitek člověka. Mapuji s ním jeho nejbližší sociální vztahy, a pokud je tomu přístupný, hledáme smysl nemoci. Ta přichází, aby nám dala nějakou informaci, abychom díky ní něco pochopili a naučili se.
Čili člověk se neuzdraví, když nerespektuje všech pět aspektů?
Ale ano, často se uzdraví. Pentagram funguje jako hologram. To znamená, že v každém z pěti aspektů, které jsou propojené, je vždycky zas a znova celá ta pětice nějakým způsobem obsažená. Lidé, kteří za mnou přijdou a jsou ochotni slyšet na dva nebo tři aspekty, si k těm pěti svou cestou stejně dojdou.
Osm příznaků rakoviny, jež většina ignoruje Kolorovaný snímek rakovinových buněk z elektronového mikroskopu |
I v případě západní medicíny, která pracuje pouze s jedním aspektem, je člověk schopen uzdravit se?
Máme sebeuzdravující mechanismy. Často stačí, když se nabídne pomoc jen z té biosféry. Naše tělo díky své vnitřní inteligenci, která je tak obrovská, že my z úrovně našeho bdělého vědomí ji vůbec nejsme schopni postihnout, natož pak řídit, v podstatě zapojí pro uzdravování všechno, co umí. Proto se lidé se někdy uzdravují i bez psychosomatiky.
Kdy?
Pokud máme nějakou triviální nemoc, vezmeme si kapky na kašel, vypotíme se a stačí to. Byť je každá nemoc psychosomatická, není na každou nemoc nutné uplatňovat psychosomatický princip.
Proč pak potřebujeme psychosomatiku?
Platnější je vždycky tam, kde západní medicína narazí na svoje limity.
Kde narazí?
Západní medicína je se svým technickým pokrokem naprosto brilantní pro urgentní zachraňování životů. Tam umí udělat zázraky. Nicméně když narazíme na onemocnění, která nereagují na biomechanický přístup, což jsou chronická onemocnění a nemoci s prapodivným průběhem, tak ty západní medicína vidí jako neléčitelné. Psychosomatika ale nezná pojem neléčitelné. Vyžaduje to ovšem aktivitu klienta a ochotu k radikální životní změně. A upřímně řečeno je jedno, jestli jde o astma nebo o onkologické onemocnění.
Jinými slovy za každou nemoc si může člověk sám?
Já říkám ano. Ale ne za účelem někoho obvinit. To se neděje na úrovni racionálního myšlení, není to kalkul, že si vymyslíme a způsobíme nemoc. Je to v drtivé většině způsob života, u kterého si neuvědomujeme, jak devastující vlastně je. Že vzorce chování a myšlení, které žijeme, jsou jen předobrazem buněčné devastace a tělo není nic jiného než projekční plátno. Na něm se vždycky zobrazí v buněčné chybovosti to, co my prožíváme na mentální úrovni.
MUDr. Jarmila Klímová
|
Jestliže nezdravě smýšlíme a naše tělo kvůli tomu chybuje, je myšlenka všemocná?
O tom nepochybujte. Je to víc, než si dovedeme představit. Myšlenku a nemoc nelze oddělit. Je to celek, jakkoliv je nám oddělování pro pochopení bližší.
Co se děje na buněčné úrovni, když přemýšlíme?
V procesu přemýšlení nikdy nelze oddělit myšlenku od doprovázející emoce. A každá emoce je z materiálního hlediska definovatelná bílkovinou (nanopeptidem), jehož struktura přesně odpovídá konkrétním emočnímu nastavení. Změní se naše emoční nastavení a po těle začnou běhat jinak strukturované bílkoviny. Ty se navážou na receptory buněčné membrány, čímž dají buňce v bílkovinné podobě informaci o emočním rozpoložení a ta se podle toho zařídí. Na základě nové informace začne dělat něco trochu jinak.
Máme se bát svých černých myšlenek?
Když se jich budeme bát, tak do nich budeme posílat ještě více energie a budeme je posilovat. Temné myšlenky jsou součástí našeho života, nelze mít jen ty světlé, protože všechno na světě je polární. Abychom se mohli radovat, musíme vědět, že existuje bolest. Tak je to i s temnými myšlenkami - měli bychom je respektovat jako přirozené, ale měli bychom je pevně držet v mezích, kam patří.
To znamená?
Je mnoho lidí, kteří si ve svých myšlenkách přímo bahní. Zmnožují je, používají je jako nástroje k získání pozornosti, moci, jako nevyčerpatelné zdroje katastrofických scénářů a k manipulaci s druhými lidmi. Pokud se chceme chovat zdravě, měli bychom být v kontaktu s temnými myšlenkami stejně tak jako s emocemi, které neprožíváme úplně rádi, ale obsahujeme je. Měli bychom jim vědomě naslouchat, rozumět, proč tady jsou, nepotlačovat a dělat všechno pro to, aby se nezvrhly do patologické podoby, která je zdrojem nemoci a neštěstí.
Jak poznáme, že jsme překročili patologickou hranici?
Ukazuje nám to právě displej našeho těla. Někdy s větším, někdy s menším časovým zpožděním začne tělo chybovat. Je to vlastně ten nejbližší pomocník, informátor, kontrolka, která začne blikat a říkat, že je něco blbě. Je pak na nás, jestli si všimneme.
Umíme to?
Nemůžeme tohle čekat od běžného laika, který se s tímhle, ač kdysi přirozeným vnímáním sebe sama, nikdy nepotkal, kterému tohle myšlení nebylo nikdy nabídnuté. Musíte se to dozvědět, musí vám to někdo říct. Nás odmalička cvičili v jiném systému myšlení.
V biomechanickém?
Ano. Lidé začínají cítit, že něco, co je postavené na piedestal neomylnosti, začíná selhávat, tak jdou a ptají se.
Dietní potraviny nefungujíZa 50 let to pochopíme, tvrdí expertka  Margit Slimáková |
Říkáte, že v nás rezonuje, co nám bylo před mnoha lety vlastní a my to jen znovuobjevujeme?
Objevujeme jen to nejpřirozenější, co obsahujeme. Když se podíváme do historie lidstva na dávná léčitelská umění, tak všechna respektovala to, k čemu se teď vracíme - celostní pohled. Západní medicína je vůči nim miminko staré jen posledních 150 let a jediná ona redukovala člověka na souhrn bílkovin.
Jak víte, že psychosomatický přístup v nás objevuje to, co skutečně jsme, že nejde o sugesci?
Jak to vím? Předávám přece tenhle pohled klientovi a je to prosté: já o něčem mluvím a on reaguje. Souzní. Rozumí a chápe, o čem mluvím. A jeho reakce jsou bleskové. Někde uvnitř to ví.
Obstojí důkaz pocitový proti exaktním důkazům?
Ony často ani žádné exaktní důkazy nejsou. Je součástí politiky vyrobit takové důkazy, aby se o ně někdo mohl opřít. Ale vy se mě ptáte na platnost emocí. Emoce není méně hodnotná informační složka než racionalita. Byla jen někam odsunuta, protože se nehodí. Stejně tak, jako bylo postavené na piedestal racionální poznávání světa a zavrženo intuitivní. Ovšem když začnete listovat největšími filozofy doby nebo čtete práce nositelů Nobelovy ceny z oblasti kvantové fyziky, tak vám to hezky rychle vyvrátí.
Ano, o tom jsme mluvily. Energie myšlenky. Existují podle vás metody alternativní medicíny, které nefungují?
Řeknu to jinak. Nedělám to, co moji kolegové v západní medicíně, když kritizují něco, o čem nemají nejmenší páru. Já vím o mnoha metodách, které kolem mě poletují, ale neměla jsem zatím žádnou možnost si je nějakým způsobem ověřit. Takže nemůžu říct, jestli fungují, nebo ne.
Koho vy považujete za šarlatána?
Vymezení šarlatánství pro mne není otázkou metody, ale otázkou charakteru a zodpovědnosti toho, kdo léčí. Já vždycky říkám, že každá metoda je dobrá podle toho, kdo ji drží v rukou. Šarlatány tak najdete jak mezi léčiteli, tak i mezi lékaři.
Vy ve své praxi používáte třeba kineziologii nebo kraniosakrální terapii. To už jsou konkrétní bio-energetické metody, nikoliv způsob myšlení. I u nich jste přesvědčena o jejich účinnosti bez vědeckých důkazů?
Vědecké, tak jak je v současnosti definováno, znamená ověřitelné na materiální úrovni u jakéhokoli subjektu s naprosto stejným výsledkem. Jenomže ověřujte něco vědecky na člověku, když každý člověk je jiný. Navíc „vědecká“ ověřitelnost, která setrvává v biomechanické rovině, nemůže přece posuzovat oblasti, které ji přesahují. Představte si, že dvourozměrný list papíru vyzve trojrozměrnou krychli, aby mu dokázala, že existuje. Chudák krychle! Pokud vůbec přistoupí na tento absurdní návrh, dostane se do neřešitelné situace, protože se musí redukovat na pouhé dva rozměry a tím vlastně popře sama sebe. Nevidím jediný důvod, proč bychom na tak zjevný nesmysl měli přistoupit.
Zeptám se jinak. Potřebujete si vy účinnost těchto léčebných metod dokazovat?
Já si je dokazuji. Vidím svoje výsledky.
Očima autorkyDoktorka Klímová je hezká žena. Moderní, rychle uvažující i rychle mluvící. Ani sekunda nazmar. Tak na mě působila při našem jediném setkání v institutu somatické péče, kde má svou rozlehlou kancelář. Žádný uspávající psychiatr ze staré školy, ale ani novodobá koučka intelektuálka plující na obláčku. Je věcná. Neztrácí čas dlouhým vyprávěním, ale na druhou stranu má potřebu věci důkladně vysvětlit. Ano, činí tak ze svého pohledu. Nenechá se příliš vykolejit, ale na polemizující otázku hledá obezřetně argument. Nejspíš je skutečně nad vším nějak rozkročena. Těžko si utvořit jednoznačný soud. Ale jedno se paní doktorce upřít nedá. Žije svou prací. Vnímá ji jako lék na všechny strasti. Mohu si snad dovolit tak soudit, protože v době, kdy tenhle rozhovor vznikal, jednu osobní strast Jarmila Klímová prožívala, a přesto se dokonale soustředila. |
Jaká je tedy vaše úspěšnost?
To je velmi častá otázka, ale statistiku si nevedu. Lidé v drtivě většině odcházejí zdraví. Říkám ve většině, protože ani my nejsme schopni zachránit někoho, kdo přijde pozdě a míra tělesné nebo duševní devastace je taková, že rozjetý proces už není vratný.
Říkáte ale, že neléčitelné neznáte.
Nemůžeme dělat zázraky. Tvrzení o neléčitelnosti je nejmarkantnější u nemocí, které jsou označované za nevyléčitelné a my vyléčitelnost vidíme. U lidí, kteří mají dostatek trpělivosti a svého vlastního proaktivního postoje, sledujeme, jak se degenerativní nebo maligní procesy zastavují.
Můžete být konkrétní?
Hepatopatie nebo roztroušená skleróza, chronické záněty kloubů, revmatoidní záležitosti, astmoidní bronchitidy. Lidé se přestávají dusit, začínají dýchat, zvedá se jim kapacita plic. A ti, kteří přicházejí s nálepkou onkologického onemocnění a prognózou přežití pár měsíců, jsou tady už několik dalších let. Já nepotřebuji jiné důkazy.
Jsou známy případy, kdy onkologičtí pacienti odmítli klasickou léčbu, našli si alternativní způsob a do roka zemřeli.
Já nevím, koho si našli, nevím a jakou léčbu podstupovali. Tohle pro mě nemá žádnou informační hodnotu. Dovedu si představit, že ten člověk začal polykat nějaké bylinky, které samy o sobě mohou léčit onkologicky, ale třeba vůbec nezměnil nic ze svého životního schématu. To není chyba metody.
Bez obav a s despektem mluvíte o onkobyznysu jako o velkém podvodu.
To není moje myšlenka, že si uměle vyrábíme onkologické pacienty. Lékaři dnes odtajňují metody farmaceutického průmyslu a někteří se dokonce přiznávají k tomu, že stáli u jejich zrodu. A moje dennodenní terapeutická zkušenost potvrzuje, že to tak je. Lidé mi vyprávějí své příběhy nemoci. Když se dostanou do soukolí onkologické diagnostiky a terapie, v podstatě vůbec nedostanou na výběr a jsou nuceni k chemoterapeutické léčbě. Nemám moc důvodů pochybovat, že by to bylo dramaticky jinak.
Existuje pak pro vás skutečně onkologicky nemocný pacient?
Ano, rozhodně. Ten člověk je onkologický svým životním příběhem, svými myšlenkovými schématy. Mentální vzorce, které obsahuje, jsou primárně tak sebedevastační, sebeodmítající a sebezničující, že je zkrátka onkologický ve všech aspektech. A my to našimi diagnostickými metodami vidíme i na té buněčné úrovni.
A pokud změní svoje chování?
Pokud ho změní a je dostatek času na start sebeúzdravných mechanismů, tak se vyléčí. Ale například po čtyřech nebo šesti chemoterapiích, kdy má dotyčný zdevastovanou imunitu, tak to pardon, to tu můžeme měnit vzorce chování až do aleluja, ale nic nenaděláme.
Co byste doporučila někomu ze svého okolí, komu by byla diagnostikovaná rakovina?
Měl by se začít řídit tím, co cítí.
V tu chvíli to určitě bude strach. Strach o život.
Tak jinak, ať si zkusí sehnat co nejvíce informací, aby jeho rozhodování, kterým terapeutickým směrem se vydá, bylo maximálně vědomé, informované rozhodnutí. To musí udělat on sám. Žádný vyšší arbitr, nikdo chytřejší v tu chvíli není. Pokud má člověk pocit, že se rozhoduje správně pro chemoterapii, tak je to pro něj dobře. Nikdo nemá právo ho od toho zrazovat. Úplně stejně, pokud se rozhodne, že udělá ještě něco dalšího, je to taky správně.
Měla jsem dojem, že se vymezujete generálně proti chemoterapii?
V žádném případě. Dokonce máme mnoho klientů, kteří zároveň chodí na chemoterapii a k nám. Je to tak v pořádku. Potřebují si udržet vnitřní jistotu, že něco třeba neprošvihli.
Souhlasíte, i když považujte chemoterapii za devastující pro člověka?
Víte, jestliže se do organismu lejí jedy a nám se tím zužují možnosti, musí se tomu náš přístup přizpůsobit. To dokážeme. Byť by to měly být jen doplňky stravy a psychoterapie. Je to proto, že především respektujeme rozhodnutí klienta.
