Ano, mám.
Proč jste si ji nevzala?
Já jsem obyčejná dělnice a běžně tedy nosím hlavně šátky nebo klobouky.
Monika Pospíšilová (35)Asi před deseti lety Monice začaly vypadávat vlasy. Nejprve se jí na hlavě objevovaly malé "ostrůvky" (lysiny). Ty se začaly postupně zvětšovat. Lékaři dlouho nedokázali stanovit diagnózu. Teprve před dvěma roky došli k závěru, že se jedná o totální alopecii. Monika už tedy dva roky nemá vlasy, obočí ani řasy. Lékaři jsou v případě Moniky zatím bezradní a léčba je neúspěšná. Aktuálně se Monika léčí v Centru Zdravé vlasy v pražské nemocnici Královské Vinohrady a doufá, že jí pomůže speciální vodička. |
Klobouků asi deset, šátků asi dvacet. V různých barvách, střídám je podle oblečení.
Ztratila jste vlasy, obočí i řasy naráz, nebo to šlo postupně?
Postupně. Asi před deseti lety jsem si začala všímat takových malých ostrůvků, ze kterých mi vlasy padaly. Byly to jen malé lysiny, které se daly začesat.
Mě by to asi dost znepokojilo... Řešila jste to tehdy nějak?
Já jsem si nejdřív myslela, že to způsobily nejrůznější spreje, jako lak na vlasy a podobně. Teprve když se to nezlepšovalo, začala jsem to řešit. Po dlouhých peripetiích mi zjistili, že mám alopecii, tedy ztrátu vlasů a ochlupení.
Tušíte, co je příčinou nemoci?
Bohužel ne. Ani já, ani lékaři. Posílali mě od čerta k ďáblu, než vůbec přišli na přesnou diagnózu. A stejně mi pak řekli, že to je stresové, že za to může psychika. Chvílemi jsem si i říkala, ať už konečně najdou něco v těle, co je špatně. Proklepli mě od hlavy až k patě a fyzicky jsem v pořádku. Pořád se lékařů ptám, co za to může, protože už jsem naštvaná a zoufalá, ale nikdo mi nedokáže říct, z čeho to vzniklo.
Monika Pospíšilová se vyučila řeznicí, ale pracuje na lince v podniku v jedné průmyslové zóně.
Bolí nebo bolelo vás něco?
Tahle nemoc nepřináší žádné fyzické problémy. Jsem v podstatě zdravý člověk. Bohužel je to velká psychická zátěž. Alespoň pro ženy určitě. Já z toho mám obrovské psychické trauma. Je to rok a půl, co nemám vůbec vlasy a ještě jsem se s tím nesmířila. Možná si říkáte, že když už s tím nějakou dobu žiju, už se s tím srovnám. De facto se s tím ale smířit nejde.
Takže si pořád všímáte zkoumavých pohledů?
Vnímám je a dost. Když mám šátek, vidím, že lidi přemýšlejí... Třeba jestli nejsem nacistka. Kolikrát i zaslechnu, že se baví o tom, co jsem vlastně zač. Obzvlášť hodně cítím pohledy lidí na dovolené. Když si vezmu plavky a na hlavě nemám ani ten šátek, vím, že jim letí hlavou, jestli jsem nemocná, jestli nemám třeba rakovinu nebo AIDS.
Univerzální alopeciePři tomto onemocnění dochází nejen k vypadávání vlasů, ale i obočí, řas a veškerého ochlupení. Postižení jedinci bývají ve většině případů naprosto zdraví. Původ vzniku onemocnění je nejasný. V pozadí univerzální alopecie velmi pravděpodobně stojí porucha kožního hormonálního a imunitního systému. |
Už asi třičtvrtě roku docházím do centra Zdravé vlasy ve Vinohradské nemocnici. Dali mi nějakou speciální vodičku, kterou si potírám pokožku hlavy. Má vyvolat zánět, aby se probudily vlasové folikuly. Lékaři říkají, že nějaké výsledky by mohly být tak za rok, za dva. Musím prý vydržet. A hlavně, podepsala jsem prohlášení, že souhlasím s léčbou se všemi riziky. Do toho spadá i to, že nesmím otěhotnět.
Proč ne? Kvůli nějakým hormonálním výkyvům?
To nevím, nejspíš ano. Ale přitom hormonální antikoncepci beru, a to prý nevadí. Chtěli po mně v Centru dokonce podepsat prohlášení, že neotěhotním.
A chcete mít děti?
Určitě. Ale jsem čerstvě (rok, pozn. red.) rozvedená. Nebylo to kvůli nemoci, ale protože jsme bydleli s tchyní a nějak jsme tu situaci nezvládli. Nemám tedy ani s kým rodinu založit. Teď je pro mě stejně aktuálnější zkusit řešit moji nemoc.
Nemáte s kým založit rodinu? Zmiňovala jste přítele.
Myslím si, že se mnou a se společným rodinným životem do budoucna moc nepočítá. Možná se za mě i trochu stydí...
Opravdu? A proč s ním tedy jste?
Protože vypadám jak vypadám a bojím se, že bych zůstala sama. Že bych nikoho jiného nenašla.
A co by se stalo, kdybyste i přes zákaz otěhotněla?
Nemohla bych používat ty předepsané vodičky na vlasy, a tím pádem bych přišla i o naději. V září to bude rok, co docházím na intenzivní léčbu. Pokud nebudou do těch dvou let slibované výsledky, už asi nebudu pokračovat. Momentálně bych za vlasy dala všechno.
Říkáte, že se bojíte, že byste si nikoho nenašla. Co dřív, neměla jste problém se seznamováním?
To jsem nemívala, protože jsem dřív měla vypadané jen taková malá kolečka ve vlasech. To se dalo začesat. Pak jsem se vdala a teprve před dvěma roky to začalo být markantní. A pak jsem se rozvedla a jsem s přítelem.
Obrečela jste ztrátu vlasů?
Jasně. I doteď, jednou dvakrát do měsíce sedím a brečím, protože je mi líto, že vlasy nemám a strašně je chci. I když si vezmu paruku, pořád nemám ještě obočí a řasy. Image je pak někde úplně jinde a člověk se prostě cítí špatně. Jako žena si připadám méněcenná. Navíc jsem štíhlá a nemám příliš velká prsa. Když mám na hlavě šátek a vezmu si džíny a normální tričko, tak si mě lidi pletou s mužem, a to se mě hrozně dotýká.
Máte už takovou tu deformaci, že se díváte lidem na ulici po vlasech?
Ano a moc jim je závidím. Dokonce si i vybírám vlasy, které by se mi líbily. I když má nějaká slečna třeba hodně řídké vlasy, říkám si, že i takové by mi stačily. Chlapi u nás v práci je nosí klidně umaštěné a nepečují o ně a já si říkám, jak ráda bych se o vlasy starala, kdybych nějaké měla. Podobně když vidím v televizi reklamu na řasenku... Jak ráda bych si nějakou koupila.
Obočí a oči jste alespoň částečně "vyřešila" pomocí permanentního make-upu, jak dlouho už ho máte?
Spodní oční linky mám už čtyři roky, to jsem ale ještě řasy měla. Linky jsem si nechala udělat jen proto, abych se nemusela malovat. Vrchní linky přišly na řadu, až když jsem ztratila obočí a řasy, tedy asi před dvěma lety. Oči pak vůbec nevypadaly pěkně.
A obočí? Nevypadá úplně jako ten klasický permanent.
To mám asi půl roku, což znamená, že jsem byla rok a půl úplně bez něj. Nechtěla jsem právě takové ty ošklivé tenké namalované linky, ale pak jsem narazila na paní Pecháčkovou ze studia Dermitage. Je jediná u nás, která dělá obočí, které vypadá skoro jako chlupy. Bohužel se barva neaplikuje moc do hloubky, takže to vydrží jen asi tři roky. Pak se postup musí opakovat.
Abych to odlehčila, není alespoň výhodou to, že nemusíte řešit například depilaci nohou či intimních oblastí?
To slýchám od žen dost často, že to je výhoda. Ale já na rukou i na nohou místy chlupy mám, takové, jaké mají být. Je jich ale jen pár. Stejně tak na genitáliích. Tam nějaké ochlupení mám, ale jen místy. Takže si tuhle oblast tak jako tak upravuji.
Je vůbec nějaká šance, že vám zase vlasy narostou?
Vím o případech, kdy se vlasy vrátily. U mě je to zatím neúspěšné. Naděje ale je.
