Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tep mi klesl na 33. Dva dny nato už jsem měl kardiostimulátor

aktualizováno 
Stačila půlhodina a mé srdce dostalo udatného pomocníka: kardiostimulátor. Několik let jsem měl potíže s nízkým tepem. Nakonec kvůli tomu pro mě přijela sanitka a za dva dny jsem skončil na operačním sále. Pan Karel napsal další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Voperovaný kardiostimulátor - snimek | foto: Profimedia.cz

Problémy s nízkým tepem srdce jsem měl dlouho. Místo obvyklých 72 jsem měl 40 až 50 za minutu. Před čtyřmi lety chtěla moje kardioložka, aby mi dali kardiostimulátor. V nemocnici na Homolce mi však řekli, že obě cévy k srdci mám čisté a že by to bylo předčasné.

Tep klesl až na 33

Často si měřím tlak a přístroj přitom udává i tep. Jednoho podzimního dne mi bylo v poledne trochu slabo, a tak jsem se změřil. Tlak dobrý (125/66), zato tep jenom 33. Řekl jsem si, že se to spraví, a skutečně v dalších dnech se už pohyboval tep okolo 60.

Netrvalo dlouho a znovu jsem večer cítil slabost, o půlnoci jsem měl tep 34, tlak normální. To musím zaspat! Jenže jsem spát nemohl. Ráno v šest jsem měl tep 33 a tlak 170/110. Hrůza!

Kdybych při převozu zkolaboval

Volal jsem záchranku. Zdravotník, nikoliv lékař, se tvářil nedůvěřivě. Zato na emergency v motolské nemocnici se mnou jednali jako s těžkým pacientem.

Na koronární jednotku mě odváželi v leže s přístroji, dokonce se mnou šla i lékařka. Divil jsem se. Prý v takových případech si nemohou vzít na svědomí, že bych během převozu zkolaboval.

Službukonající lékař Jaroslav Šimon mi řekl, že v neděli anebo spíš v pondělí mně dají kardiostimulátor. A kdyby se můj stav náhle zhoršil, udělají nějaké prozatímní opatření. Měl jsem dojem, že by mně zavedli nějaký stent ze slabin k srdci.

O přístroji rozhodl jediný lékař

Později jsem si uvědomil, že o implantaci drahého přístroje za několik desítek tisíc korun rozhodl jediný lékař. To jsem ocenil. Žádné komise, žádná byrokracie.

Sestry říkaly, že mají za úkol mě hlídat. Všechny byly neobyčejně milé a většinou pracovaly s úsměvem. Na 12 lůžek nepřetržitě slouží vždy čtyři.

Mluvit, mluvit, mluvit...

Třebaže jsem o kardiostimulátorech jako novinář věnující se vědě několikrát psal, najednou jsem si nemohl vzpomenout na podrobnosti, jak implantace probíhá. Dost mě to štvalo. A měl jsem lehké obavy, asi jako každý pacient.

V pondělí v 11 hodin mě přivezli na operační sál. Dvě instrumentářky připravily okolí pravé klíční kosti k implantaci. Říkaly, že během zákroku s nimi musím mluvit, abych byl v pohodě. Upozorňovaly, že odteďka musím pravou ruku šetřit. Daly mi mezinárodní průkazku a brožurku o kardiostimulaci.

Za půl hodiny hotovo

Přišel operatér Jaroslav Šimon. Oznámil, že dostanu nejmodernější německý kardiostimulátor firmy Biotronic, který má záruční lhůtu pět let. Oblast, kam bude dávat přístroj, znecitliví. Kdybych náhodou cítil nějakou bolest, mám mu to okamžitě říct.

Když doktor skončil s vysvětlováním, řekl: "Pane inženýre, já znám vaše články o vědě." Tím mne překvapil, před tím jsme se viděli dvakrát na minutu.

Měl jsem vyschlé rty, protože jsem nesměl od 4 hodin ráno nic pít, tak jsem se začal ptát já. Kardiostimulátory implantují v Motole od roku 1982. Šimon to dělá od roku 1992, učil se to na 2. interně na Karlově náměstí a potom čtvrt roku v Houstonu. Počty neeviduje, jsou to určitě stovky.

Když mi něco jednou zabolelo, upozornil jsem ho. Odpověděl, že přichází k nervům a hned to spraví. Po půl hodině jsem byl hotov. Bylo vidět, že se o mě staral dokonale sehraný tým, v podstatě jsem neslyšel žádné pokyny či domluvy.

Nejhorší: nehýbat se

Odvezli mě na pokoj, připojili opět k přístrojům, tep jsem měl normální. Také přikurtovali pravou rukou, abych s ní nehýbal, protože všechno musí správně srůst.

Ležet 24 hodin nehnutě bylo to nejhorší. Zpocená záda se přilepila k lůžku a já nevěděl, jak si trochu pohovět. V 17:20 se ozvala menší bolest na místě implantátu, ale nijak hrozná. Ohlásil jsem to.

Spát jsem nemohl. V devět večer jsem si řekl o prášek na spaní, za dvě hodiny o další. Ve 3:30 jsem si uvědomil, že to místo dost bolí. Požádal jsem o prášek proti bolestem a vzápětí jsem usnul.

Ráno sestry převlékly lůžko a už jsem se cítil dobře. Doktor Šimon se byl za mnou podívat. Domluvili jsme se, že mě pustí domů už k večeru, i když je to prý neobvyklé, zpravidla pacienta pošlou ještě na jednu noc na obyčejné oddělení.

Ve 12:30 mne odvezli už vsedě na ambulanci, kde Šimon a laborantky překontrolovali funkci přístroje. Jenom přiložili nějakou drobnou aparaturu přes košili ke kardiostimulátoru. Vše bylo OK.

Uvítání z druhé strany barikády

V 16 hodin pro mne přijeli bratr se švagrovou. Za několik dní jsem měl přijít na odstranění vnějších stehů, vnitřní se vstřebají. Do té doby nesmím za volant, ale jinak mohu dělat všechno. A pak budu chodit každého půl roku na kontrolu.

Pořád cítím, že mám pod pravou klíční kostí něco cizího, někdy to i trochu pobolívá, ale jinak je to dobré.

Tak jsem se vrátil z hrobníkovy lopaty. Kamarád František Koukolík, primář patologie v Krči, komentoval mé líčení slovy: "Děkuji ti za zprávu z druhé strany barikády."

Renata Schmiedbergerová, primářka kožní kliniky na Bulovce: "Měl jsi namále. Při takové rychlosti mohlo srdce úplně vynechat."

O kardiostimulátoru vím jen na letišti

Dnes, po několika letech, už vůbec nevím, že kardiostimulátor mám. Uvědomuju si to, jenom když bych měl procházet bezpečnostním rámem na letištích anebo na státních úřadech. Vždycky požádám, aby mě prohlédli "ručně".

Nejkurióznější situaci jsme zažil na letišti v Tel Avivu. Dívenka od bezpečnostního rámu zavolala nadřízenou, ta si mě přeměřila a řekla "Jděte, prosím." Bez jakékoliv kontroly.

Ovšem musím chodit jednou za půl roku na kontrolu do nemocnice. Tam se dozvím, jak dlouho mi přístroj ještě vydrží, než implantují nový.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Autoři:




Nejčtenější

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Mozková mrtvice - ilustrační fotografie
Když udeří mrtvice, jde o čas. Jak ji poznáte?

Na mozku jsme závislí. To on rozhodne, zda si přečtete tento článek a napijete se u toho kávy. Vše probíhá automaticky. Ovšem jen do chvíle, než mozkovou tepnu...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Osm fyzických příznaků úzkosti. Bušení srdce, teplota i brnění nohou

Projevy úzkosti mohou být velmi pestré. Od klasických jako neklid, bušení srdce, motání hlavy nebo třes rukou až po ty méně obvyklé, které leckdy překvapí.  celý článek

Ilustrační fotografie
Letní lásky? Pozor na pohlavně přenosné nemoci, které způsobují neplodnost

Ze vzrušující známosti na jednu noc se může stejně tak vyklubat i závažný zdravotní problém v podobě pohlavní nemoci s potenciální hrozbou neplodnosti. Než se...  celý článek

Ilustrační fotografie
Sedm příznaků zánětu močových cest, které byste neměli podceňovat

Infekce močových cest je velmi časté onemocnění a podle statistik potká každou ženu nejméně jednou za život. Symptomy se mohou pohybovat od velmi jemných a...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.