Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Redaktorka vyzkoušela superpotraviny na vlastní kůži. Zázrak se nekonal

aktualizováno 
Tři, dva, jedna, teď. Zavírám oči, polykám. Vypadá to jako voda ze zatuchlého rybníku plného žabinců, ale chuť je ještě odpudivější. Však se tomu říká žabí hněv. Pije to kdekdo, tak je třeba to zkusit. Redaktorka Magazínu DNES testovala superpotraviny na vlastní kůži.

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Dosud jsem nejedla žádné superpotraviny. Ale teď už se jim nedá vyhnout. Jsou všude. Jí je kdekdo. Když si do Googlu zadáte anglické „superfoods“, objeví se přes jedenáct milionů odkazů. Většina jsou e-shopy, které je prodávají, a diskusní fóra, kde se sdělují zkušenosti s jejich blahodárnými účinky na zdraví. Český překlad tohoto slova – superpotraviny – je ve virtuálním světě rovněž silně zastoupen: přes 280 000 odkazů.

Protože chci být superholka se superživotem, budu statečná a vydržím pít dvakrát denně superpotravinu, tedy zelený nápoj s názvem Greenfit. Je to prášek, dvě lžičky rozmíchávám ve vodě. Obsahuje vojtěšku, kterou prý nutně potřebuju, protože moje tělo nemá pyridoxin.

Fotogalerie

Dosud jsem nevěděla, že mé tělo musí mít pyridoxin, a přiznávám, že nevím, co to přesně je, ale v souvislosti se superpotravinami se nyní píše, že pyridoxin musí v našich životech být. Taky je v tom mladý ječmen a pšenice, což znamená hodně vitaminu B12. Koupila jsem si balení dvě stě gramů za tři stovky a jako bonus mi dali totéž ve formě tablet. Je jich padesát, kamarádka mě chválí, na začátečnici hodně výhodný nákup.

Je dopoledne. Už mám v sobě vojtěšku, mladý ječmen a mladou pšenici, to vše rozmíchané ve dvou deckách vody, a pouštím se do hrsti goji. Takové červené vysušené kousky to jsou, celkem ujdou. Chutnají kysele, jako šípková marmeláda, jen v nich cítím zvláštní zatuchlinu, jako když na jaře otevřete starou horskou chalupu, ve které nikdo celou zimu nebyl. Koupila jsem taky sáček s mořskou řasou. Ta mě trochu děsí. Jsou to suché šedočerné nitky, které mám spařit vodou a pak použít na cokoli.

Sousedka radí: Ideální na těstoviny. Soused podotýká: Myslíš ty, co jsme je pak všechny vyhodili? Sousedka: Tys je vyhodil, mně chutnaly. Takže v poledne spařuju a sypu na těstoviny. Ale to ne, to opravdu nepůjde. Utěšuju se, že jsem možná ve své hamižné snaze ušetřit koupila řasu nekvalitní, jakousi laminariu japonicu made in China, sáček za dvacku, zatímco zkušení konzumenti superpotravin v diskusních fórech jedou na řase chlorella, a ta bude chutnější. Tak zítra koupím chlorellu, pro dnešek jsem snad pro své zdraví udělala dost a nebude vadit, když si večer dám chleba s uherákem a trochu vína.

Těhotná z ječmene

Petr Fořt, autor knih o výživě a expert společnosti Svět zdraví, tvrdí: „Do spektra názorů na správnou výživu se vklínili další odborníci, kteří sofistikovaně a přitom reálně prezentují jako řešení ideální výživy konzumaci takzvaných superpotravin. Jak znám realitu, snad téměř polovina české ženské části populace nyní zapíjí zeleným ječmenem tabletky chlorelly.“

Tak co si pod výrazem superpotraviny představit? Jde o potraviny, často se jim říká zelené, s vysokým obsahem látek, které vykazují velmi dobrý vliv na naše zdraví. Jejich propagátoři tvrdí, že jich stačí sníst trošku a je to stejná vitaminová bomba, jako bychom celý den jedli jablka, mrkve a pomeranče. Nejčastěji se mezi ně řadí chlorella, spirulina, goji, chia, quinoa, acai, maqui a další podivuhodně znějící názvy řas, bobulí či semen. Prodejci zpravidla uvádějí, že jde o potraviny starodávných civilizací, tedy že je běžně jedli Inkové, Aztékové, staří Číňané, což působí tak nějak exoticko-historicko-vědecky čili lákavě.

Neexistuje žádná úřední či právní definice pojmu superpotravina, jde jen o módní slovo v oblasti potraviny versus zdraví. Takhle to stojí v materiálech Evropské rady pro informace o potravinách EUFIC. Tato nezisková organizace chce srozumitelně poskytovat vědecky podložené informace o kvalitě a bezpečnosti potravin.

Jako stará skeptička k tomu přistupuju s pocitem, že právě přešla vlna posedlostí biopotravinami, tak bylo třeba vyvolat vlnu zájmu o něco jiného, co půjde dobře prodat. Na druhé straně věřím, že bobule z deštného pralesa jsou zdraví prospěšnější než hromadně vyráběné müsli tyčinky plné cukru, umělých barviv a sířeného suchého ovoce.

Takhle chytrá jsem, protože jsem už dva týdny před zahájením svého nového života projížděla na internetu vše, co se superpotravin týká. Zajímavé jsou zejména diskuse. Zavítala jsem například na stránky eMimino.cz, kde si mladé dámy vyměňují zkušenosti s pojídáním mladého ječmene. „Já to teda beru pro případné těhotenství,“ píše jistá Petra z Lovosic.

Bytost, která se ve virtuálním světě pohybuje pod jménem Shilenka, oznamuje: „Já to piju taky, asi třetí měsíc, cítím se teda o dost líp, hodně mě to pročistilo a teď jsem těhu. Jen nevím, jestli díky ječmínku.“ No nevím, Shilenko, jestli za tvé těhotenství může ječmen, ale čtu dál a narážím na mladou paní, která chce vědět, zda může mladý ječmen pít, i když kojí, načež jí Judynka jednoznačně odpovídá: „Rozhodně ano.“

Celé to uzavírá internetová postava Asiris, která radí, jak tyto superpotraviny co nejvýhodněji koupit: „Mě to stojí tisíc sto čtyřicet korun, ale mám u nich registraci, tak vždy beru set tři plus jedna zdarma za cenu tři tisíce pět set dvacet. Tři tisíce čtyři sta dvacet ječmen nebo chlorella plus stovku poštovné a tři produkty prodám kamarádkám, co to užívají také, a já ten čtvrtý mám jen za těch sto, což je cena poštovného, takže super.“

No jasně, superpotraviny zvyšují výkon mozku.

Opary a vyrážky

Den druhý. Dnes to nebudu odbývat, protože vyznavači superpotravin nejsou jen konzumenti tablet, ale i vynalézaví kuchaři. A tak se probírám spoustou receptů, které superpotraviny přetvářejí do celkem lákavě vyhlížející formy.

Snídat budu chia dezert. Míchám bílý jogurt s polévkovou lžící maqui berry a čtyřmi polévkovými lžícemi chia semínek. Můžu dosladit medem, šup tam s ním. Chia semínka v podstatě nemají žádnou výraznou chuť, nejsou ani tvrdá, křupavá, spíš jako by tam nebyla. Maqui berry je jemně nasládlý prášek z tmavě fialových bobulí stromu z deštných pralesů.

Prodejci tvrdí, že tahle potravina má absolutně největší antioxidační účinky ze všech jídel, takže je mi jasné, že po týdnu s nimi se budu netrpělivě prohlížet v zrcátku, jestli je už má pleť mladší a hezčí. Chuťově to není špatné, ale nic zajímavého, prostě lehce oslazený jogurt. Jako svačinu si dám hrst goji semínek. Ta se osvědčila a navíc je jich za čtyřicet korun docela velký sáček.

Ale blíží se poledne a má nálada, která by měla překypovat energií, uvadá, protože co s tím sáčkem řasy? Tak zase spařit a sypat, tentokrát na rizoto s kuřecím masem. Hnusné je to. Ještě že jsem si koupila chlorellu v tabletách. S nimi vyřeším to neporozumění si s řasami, prostě je polknu a bude to.

Ale ne, ach bože, právě jsem zavítala na další diskusi o chlorelle a čtu: „Dobrý den, mám dotaz ohledně možné alergie či nesnášenlivosti chlorelly. Asi hodinu a půl po její konzumaci se mi vždy objeví vyrážka táhnoucí se od spánku dolů až k pantu čelisti. Zároveň mám nával tepla v celém obličeji. Toto odezní až po cca půl až jedné hodině.“

Další žena popisuje, jak má po polykání chlorelly obrovský opar na zádech a gynekologické problémy, jejichž příčinu lékař nedokázal objevit. „Krásný projev detoxikace, jen vytrvej,“ odpovídá jí další chlorellistka.

Diskuse jede i na stránkách chlorella.cz – ano, ta potvora už má i svou vlastní stránku. Dají se na ní najít skvosty jako doporučení, že chlorella pomáhá při onkologických onemocněních. Je tam například dotaz: „Moje třináctiletá dcera podstoupila onkologickou léčbu, má špatný krevní obraz, hlavně hemoglobinu má málo. Je vhodná chlorella a kolik?“

Odpověď: „Rozhodně jsou zelené potraviny vhodné, už jako vysoce účinná prevence recidivy. Doporučuji především ječmen, rychle upravuje krev a odkyseluje organismus obecně, chlorellu bych doporučila z důvodu regenerace a hloubkového čištění až do každého jádra buňky.“

Zmírněme nadšení

Zatímco počet pojídačů takzvaných superpotravin prudce roste, mezi odborníky na zdravou výživu zaznívají hlasy zmírňující nadšení. „Efekt zelených potravin je nadnesený. Pokud máte správně sestavený jídelníček, tak žádné doplňky nepotřebujete a peníze radši věnujte kvalitním potravinám a pohybové aktivitě,“ odpovídá zakladatelka hnutí Stop obezitě Iva Málková lidem, kteří se na stránkách tohoto spolku rozplývají nad účinky zeleného ječmene a řas a sdělují si zkušenosti.

Farmaceutka a dietoložka Margit Slimáková, poradkyně v oblasti zdravé výživy, říká: „Problém je v tom, že pojem superpotraviny není jednoznačně odborně vymezený. Hodně studií sice sleduje různé dílčí efekty jejich působení, ale většinou jde o laboratorní práce, aniž by pak účinky byly potvrzeny v rozsáhlých klinických studiích. Takže nejvíc zpráv o přímo zázračném působení těchto potravin koluje na internetu.“

Cože? Takže já tady do sebe se sebezapřením nalévám zelený sliz z vojtěšky, mladého ječmene a pšenice a zajídám to cizokrajnými bobulemi v prášku, a přitom nemám zaručeno, že tím mé tělo opravdu dostává ty hromady vitaminů, které mi prodejci slibují?

„Superpotraviny mají vysoký obsah mnoha živin, ale mnohé z nich si můžete zajistit běžnějšími, cenově dostupnějšími potravinami, navíc chutnějšími,“ vysvětluje Margit Slimáková. Vzápětí mé snaze stát se superholkou živenou superpotravinami zasazuje další ránu: „Například potřebnou denní dávku hořčíku můžete získat z banánu s ořechovým máslem a potřebnou denní dávku beta– karotenoidů z mrkve, ale zajistit totéž konzumací takzvaných superpotravin není až tak snadné a už vůbec ne přirozené. Hlavně však není možné o těchto zelených potravinách říct, že zabrání vzniku závažných nemocí, natož je vyřeší, jak výrobci a prodejci mnohdy tvrdí. Neexistují důvěryhodné zdroje, které by takové účinky potvrdily.“

A nakonec potvrzuje mé podezření, že když si u nás v Beskydech nasbírám misku borůvek, udělám tím pro své zdraví v podstatě totéž jako miskou semínek goji, která sem připutovala bůh ví odkud.

„Nač se omezovat nějakým seznamem potravin, které jsou označeny jako výjimečné, lepší je určitě pestrost,“ říká také autorka kuchařek a protagonistka televizního pořadu o vaření Karolína Kamberská. „Určitě jsou v těch potravinách zdraví prospěšné látky, ale ty jsou i v jiných kvalitních jídlech. Myslím, že je to především současná móda, trend, který přejde, a zase přijde jiný.“

Slivovice, fernet

Den třetí. Mám zakoupenou superpotravinu s názvem quinoa. Dosud jsem netušila, že něco takového existuje, ale z diskusí o superpotravinách jsem získala pocit, že kdo nezná quinou, nežije. Trochu mě děsí informace, že quinoa obsahuje saponiny, takže má mýdlovou chuť, a proto je ji třeba dobře proprat v horké vodě. Jak už to u superpotravin bývá, i s quinoou je spojen příběh.

Co je na prvním místě v žebříčku takzvaných superpotravin? Vědci měřili množství antioxidantů a zjistili, že tolik jako potraviny označované super jich mají například červené fazole, divoce rostoucí borůvky či artyčoky. Není proto nutné jíst výhradně exotické superpotraviny.

Jde prý o jednu ze tří základních potravin starých civilizací v oblasti Peru a je zázračná, protože obsahuje všechny druhy vitaminu B, vitamin E, vápník, měď, železo, mangan, hořčík, fosfor, draslík, zinek, vlákninu, bílkoviny, saponiny, složité sacharidy, aminokyseliny, škrob, prostě úplně všechno, co zní zdraví prospěšně. Vypadá jako rýže a na balení je napsáno univerzální mňamka. Vařím ji tedy jako rýží a míchám se zeleninou.

Je to trochu nahořklé, asi jsem málo propírala. Z domova mezitím zmizela všechna semínka goji. Manžel mi je snědl, takže usínám s blaženým pocitem, že i on už jí superpotraviny. „Tobě to červené chutnalo?“ zjišťuju opatrně. „Ale jo, nic jiného jsem večer nenašel.“ Skvělé, jdu koupit další nakyslý, hnilobou lehce páchnoucí sáček.

Den čtvrtý a pátý se nic zásadního nestalo, konzumuju to, co jsem dřív nakoupila: směs vojtěšky, ječmene a pšenice, řasu, goji, chia, maqui...

Den šestý docházím k závěru, že tato strava je vhodná zejména pro lidi ve městech, kteří tráví většinu dne v práci, kam se dají superpotraviny přinášet připravené v krabičkách. Pro nás, kteří jsme se už dřív rozhodli vylepšit svůj život přestěhováním do hor a pouhým vyjížděním za prací, je naprosto nevhodná. Stačí vyjít ven a jeden soused nalévá slivovičku, druhý fernetek, sousedka nabízí zbytky cukroví a nikdo z nich nechápe, když jim vyprávím, že tento týden nemůžu, protože na sobě z pracovních důvodů testuju účinky superpotravin.

Tak to všechno, co mám, dojídám, když už to stálo pár stovek, ale nijak zvlášť svěží a nabitá energií se necítím. Zřejmě bych se takhle musela živit delší dobu, ale to nedokážu, moje chuť na kus masa a čokoládu převažuje nad zvědavostí.

Takže závěr? Na žádný si netroufám. Zejména poté, co si ještě čtu zprávu Britské dietologické organizace, že pojem superpotravina jen mate lidi, protože vyvolává dojem, že některé potraviny jsou zdravější než jiné, jen proto, aby je výrobci a dovozci mohli dráž prodat.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.