Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Lepek škodí jen celiakům. Zdraví lidé by ho jíst měli, říkají odborníci

aktualizováno 
Vedle lidí, kteří ho ze stravy vyškrtli ze zdravotních důvodů, se objevuje stále více dobrovolných bezlepkových dietářů. Nemohou si touto dietou uškodit? To zjišťoval od odborníků magazín Rodina DNES.

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Už skoro dva roky se devětadvacetiletá Martina z Prahy vyhýbá lepku. Nepatří k pár procentům populace, kterým způsobuje zdravotní potíže. Jen jí vadil pocit únavy, který se u ní po klasické „knedlíkové“ stravě vždy dostavil. Místo sušenek tak dnes jí ovoce, k masu zase miluje kořenovou zeleninu.

„Žádné omezení necítím, tak určitě nemám v plánu se vrátit k původní stravě. Po jídle se cítím dobře a dokážu mnohem lépe vnímat své tělo i to, jak reaguje na jídlo, které jím. Přítel jí stejně jako já a výrazně mu ustoupil atopický ekzém,“ pochvaluje si Martina svou bezlepkovou životosprávu.

Domácí lékař

Dobrovolnými „celiaky“ se poslední dobou stává stále více lidí. Odborníci se na tyto trendy dívají váhavě. Vítají, že se lidé snaží snížit konzumaci pšenice, jejíž spotřeba každoročně prudce roste. Kvůli pečivu, těstovinám a koláčům se totiž tělu nedostává kvalitních bílkovin. Zároveň však tvrdí, že střeva zdravého člověka si s lepkem poradí a lidé se tak zbytečně ochuzují o prospěšné látky. V kvalitních obilovinách jsou to zejména vláknina, minerály nebo vitaminy skupiny B. Navíc odmítání lepku může být u některých lidí i zdravotně nebezpečné.

„Pokud ho někdo ne zcela důsledně vyřadí z potravy a je přitom zatím nediagnostikovaný celiak, může si uškodit. Lepek mu totiž vadí i v malém množství, ale diagnostika je komplikovaná, ne-li nemožná. Změny na střevní sliznici nejde prokázat,“ jmenuje možné potíže nutriční specialistka Hana Mojžíšová.

Pokud se celiakie neléčí, dochází postupně k vyhlazení klků sliznice tenkého střeva. Ta je velmi potřebná, protože zabezpečuje přísun živin do organismu. Pokud je narušená, nedostává tělo bílkoviny, cukry a další důležité živiny. To je právě příčinou malého vzrůstu a celkového neprospívání u dětí. Dlouhodobě neléčená celiakie také prokazatelně zvyšuje riziko zhoubných nádorů nebo vede k poruchám kostního metabolismu. U žen může mít zase za následek opakovaný potrat, opožděný vývoj plodu či nízkou porodní hmotnost.

Všude samá pšenice

Možná právě teď obracíte oči v sloup a myslíte si něco o dalším „pseudoproblému,“ který naši předci, živeni obilovinami, řešit nemuseli. S chutí a bez výčitek si dali k večeři chleba a nikdo jim neříkal, že mají hledat alternativu. Jenže oni si stěží dali k snídani koláč, k obědu těstoviny, po kávě buchtu a k večeři křupavý rohlík s máslem a sýrem. Množství pšenice, které proniklo do našich jídelníčků, je několikanásobně vyšší.

Lepku se vyhýbají také celebrity

Mnoho populárních hvězd vypouští z jídelníčku lepek hlavně kvůli linii. Velkým zastáncem této diety je herečka Gwyneth Paltrowová či Victoria Beckhamová.

Pro českou herečku Janu Krausovou není život bez lepku dobrovolnou volbou, patří mezi potvrzené celiaky. „Lidé o tom stále moc nevědí, stává se, že pacient s příznaky lepkové intolerance není na přecitlivělost vyšetřen. Mně trvalo šest let, než jsem si na internetu vyhledala, že bych mohla mít celiakii. Když jsem si stěžovala na únavu a slabost, okolí si myslelo, že jsem hypochondr,“ popsala svou zkušenost v rámci kampaně Bezlepkoví.

„Naši předchůdci se s ní seznámili celkem přirozeně v době přechodu od lovení k usazení se, se zakládáním osad přišlo i pěstování plodin. Pšenice se ještě před pár desítkami let konzumovala v pestré kombinaci s jinými obilovinami. Běžně jsme měli na talířích kroupy, jáhly anebo pohanku. Pomyslné žezlo převzala pšenice díky bílé mouce a tisícům výrobkům z ní,“ říká specialistka na zdravotní prevenci a výživu Margit Slimáková.

Problém podle ní přitom není jen v množství, ale také v její kvalitě. „Naprostá většina z nás jí pšenici v té nejhorší podobě, a to v průmyslově upravovaných potravinách založených na bílé mouce, tucích a dochucovadlech. Přejídáme se sušenkami, rohlíky a krekry,“ dodává Slimáková.

Takto zpracovaná pšenice je navíc zbavena obalu i klíčků, a tím pádem i vlákniny, vitaminů, tuků a minerálů. Na druhou stranu je levná a pšeničný lepek zase dokáže pečivo krásně nakypřit. Neznamená to však, že by dnešní pšenice obsahovala více lepku než v minulosti. Podle dat potravinářské komory se jeho obsah v posledních letech zvýšil jen o 1,5 až 2 procenta, což nemá na lidské tělo významný dopad.

Kvalitní pečivo má zelenou

Úplné vyřazení lepku může být navíc podle Slimákové problematické i z jiných důvodů: „Z dlouhodobého hlediska může být každé zbytečné omezení stresující, vylučující ze společnosti a neudržitelné. Problematické jej vidím třeba v rodinách s dětmi, které běžně jedí ve školách, s kamarády. Je těžké vysvětlovat jim doma, že ‚lepek je jed‘, a požadovat po nich dodržování doma nastavených pravidel, i když jsou v jiných prostředích.“

Lidem, kteří o změně jídelníčku uvažují, ještě doporučuje, aby místo jeho úplného vyloučení zkusili jíst obiloviny v jejich přirozenější podobě: rohlíky vyměnit za kroupy a jáhlovou kaši. „Místo nejběžnější pšenice si mohou dát její tradičnější odrůdy, jako jsou třeba špalda, semolina anebo červená pšenice,“ dodává Slimáková. O třetinu nižší množství lepku má třeba žito. Oves zase obsahuje glukany, které podporují imunitu. Klasickou pšeničnou mouku lze nahradit celozrnnou.

Dejte si ovšem pozor na efekt „light potravin“: celozrnné pečivo nemá méně kalorií, nedávejte si ho tedy více. „Má však nízký glykemický index, takže nás na delší dobu zasytí a má o 80–90 % více minerálů a vitaminů,“ upozorňuje Hana Mojžíšová.

Kojení jako prevence

Debaty o tom, zda jíst, nebo nejíst lepek, rozhodně nemusí řešit celiaci. Důležité je zde slovo rozpoznaní, protože diagnostika této nemoci je velmi obtížná.

„Pro velkou rozmanitost projevů je těžké ji v řadě případů včas a správně diagnostikovat. Mezi ně patří zažívací obtíže, jako je nadýmání, průjmy, ale i zácpy, hubnutí, bolesti břicha, dále mimostřevní projevy, jako je cukrovka, psychické obtíže, poruchy imunitního systému, osteporóza, afty, zvýšená kazivost zubů, únavový syndrom, nepravidelnost menstruace, spontánní potraty či neplodnost,“ jmenuje ostravský gastroenterolog Radim Bužga.

Další tisíce lidí si stěžují na zdravotní potíže po požití lepku, přitom u nich žádné autoimunitní onemocnění prokázáno nebylo. „Kromě klasické celiakie existují i nemoci spojené s lepkem. Sem patří například alergie – u některých lidí dochází k nepříjemným reakcím. Stěžují si na nadýmání, nevolnost, průjem, ale mohou se objevit i křeče, dýchací obtíže a kožní vyrážka,“ popisuje Bužga.

Ale potíže s lepkem mají často i lidé, u kterých byla vyloučena celiakie i alergie. Ti trpí takzvanou netolerancí, které se odborně říká neceliakální glutenová senzitivita. Jejich potíže bývají mírnější, avšak život umějí také znepříjemnit. Úpravou stravy se jim výrazně uleví.

„Dalším onemocněním je kožní forma celiakie, která se nazývá Duhringova herpetiformní dermatitida a jedná se o nejasnou svědící vyrážku nebo puchýřky vyskytující se nejčastěji na předloktí a na kolenou,“ uzavírá Bužga.

Alergii na lepek může člověk získat kdykoliv během života, lidé se s ní nemusí narodit. K tomu, aby se nemoc rozvinula, je nutná řada faktorů. Například i nadměrná konzumace lepku, proto je podle Bužgy vhodné vrátit se ke stravě našich babiček a konzumovat kváskový chléb, který je lépe stravitelný. Velmi důležité je také včasné seznámení kojenců s lepkem. Různé celosvětové výzkumy ukazují, že pro zavedení lepku je nejvhodnější doba mezi čtvrtým a šestým měsícem věku dítěte. Dřívější či pozdější zavedení významně zvyšuje riziko rozvoje onemocnění.

Velmi důležité také je, aby v době zavedení lepku bylo dítě stále ještě kojené, čímž se významně snižuje riziko vzniku celiakie. Celkově je právě kojení považováno za jedno z nejlepších preventivních opatření.







Hlavní zprávy

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Pracovník skladu

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.