Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hejtmanův model se rozmáhá. Muži chtějí odtajnit milenky i levobočky

  0:42aktualizováno  0:42
Odborníci na partnerské vztahy zmiňují poslední dobou termín „hejtmanův model“. Nejde o nošení vína v krabicích od bot, ale o otevřené soužití jednoho muže se dvěma ženami. „Je inspirací pro muže harémového typu v situaci, kdy jejich vztah s milenkou nezůstal bez následků,“ říká psycholog Petr Šmolka.
Je polygamie ideálem každého muže?

Je polygamie ideálem každého muže? | foto: Profimedia.cz

Mnoha mužům se představa víceženství zamlouvá, i přesto, že u nás je oficiálně poly- i bigamie zakázána, stejně jako ve všech západních zemích s křesťanskou kulturou. Jako výhodu uvádějí pestrost a možnost čerpat u každé ženy něco jiného, případně totéž, ale střídavě.

Polygamie

Polygamie (mnohomanželství, z řeckého gamos = sňatek) souhrnně označuje rodinné soužití muže či ženy s více partnery opačného pohlaví. V moderních společnostech se pojem polygamie může zužovat na manželství s více partnery.
Zdroj: Wikipedia

„Nic proti bigamii, ale mám obavu, že by se pak mezi sebou pomlátily a odnesl bych to i já", obávají se mnozí žárlivých scén, tak jako devětačtyřicetiletý Martin.

"S přítelkyní jsem už dva roky bydlel a plánovali jsme svatbu. Byla to solidní holka, považoval jsem ji za ideální budoucí matku, ale vedle ní jsem měl ještě jednu, pěknou divošku,“ vzpomíná na epizodu ze svého života pětatřicetiletý Milan. Na rozdíl od přítelkyně milenka svou roli znala. „Pak ale přítelkyni někdo něco řekl, začala mi číst esemesky a udělala mi doma přepadovku, samozřejmě v době, kdy u mě byla ta druhá. Ve zmatku jsem ji strčil do gauče, který měl úložný prostor. Povedlo se mi vpěchovat ji tam dřív, než přítelkyně odemkla dveře. Slídila po bytě dobrých dvacet minut, pak si dokonce sedla na ten gauč! Umíral jsem hrůzou, aby se milenka neudusila. Naštěstí vše dobře dopadlo, nic nebylo prozrazeno, milenka přežila, ale já ten stres dlouho nemohl rozdýchat. Avantýru jsem ukončil a momentálně žiju mravně. Jak dlouho mi to vydrží, to ovšem nevím, znám se," končí Milan vyprávění.

Německý čtyřiačtyřicetiletý podnikatel Dieter žijící v Praze deset let však tvrzení, že je bigamie snem každého muže, radikálně vyvrací. "Něco takového může imponovat jen tomu, kdo rád demonstruje moc a bohatství. Politik, na něhož se provalí, že vede nemorální osobní život, je v Německu nucen odstoupit. I kdyby snad bigamie vyhovovala oběma ženám, třeba proto, že za ni mohou chtít také větší volnost, napadá mě: kde zůstalo srdce?"

Ženám se „hejtmanův model“ nelíbí

Až na výjimky a s argumentem, že je hlavní, když muž ji i dítě zaopatří i za tu cenu, že bude tolerovat jeho druhou partnerku, se ženám bigamie nelíbí. Šestačtyřicetiletá Silva kdysi odolala návrhu ženatého milence, amerického bankéře: "Náš vztah byl vášnivý, ale když mi řekl, že se sice nemůže rozvést, přesto se mnou chce mít dítě a bude mě pak živit, odmítla jsem. Bylo by to pod mou úroveň."

"Než abych se o chlapa dělila s jinými, tak snad radši nějakou komunu", prohlašuje i osmatřicetiletá Monika. I tenhle model z konce šedesátých let má sice četné vady na kráse a byl překonán, přesto je ženám z vyspělých zemí evidentně bližší než ten harémový. Nejspíš proto, že je emancipovanější a rovnoprávnější: i žena si tu může užívat s více partnery.

Přibývá přiznaných levobočků a hroutících se žen

"Přibývá mužů, kteří v rámci ilegálního paralelního vztahu zplodí dítě a snaží se jej zapojit do života vlastní rodiny, kterou nehodlají opustit,“ říká ze své zkušenosti terapeutky pro partnerské vztahy psycholožka Jitka Douchová. (Rozhovor s Jitkou Douchovou čtěte zde.)

„Dříve by to nebylo tolerováno, proto po světě chodí mnoho dnes už dospělých, kteří nemají uvedeno jméno otce v rodném listě a svého biologického otce nikdy nepoznali. Současná společnost je podle psycholožky tolerantnější a zavedený rodinný model je navenek i dovnitř o hodně demokratičtější. „Zdánlivě bezproblémové víceženství prezentují mediálně známé osobnosti jako něco, co je v pohodě," vysvětluje Douchová.

Mezi jejími klientkami je čím dál víc těch žen, které se snaží si na novou situaci zvyknout, než těch, co záletného manžela rázně vyhodí. Jako příklad uvádí příběh šestatřicetileté Andrey (jména a reálie jsou změněny).

Autorka textu Libuše Konopová

vede čtenářskou poradnu o seznamování a flirtu. Zeptat se můžete zde.

Libuše Konopová

„Manžel byl její osudová láska, nesmírně si jej vážila a cenila si jeho síly osobnosti, opory, lásky, kterou uměl dávat tak, jak to nikdy předtím nezažila. V době těhotenství jim scházel sex a manžel si našel paralelní sexuální vztah - kompenzace, ´nic víc´. Přítelkyně byla ovšem ve věku tikajících biologických hodin, nezadaná. Na dítěti se nedomluvili, ale stalo se. Jeho zodpovědnost se projevila plně i v tomto případu. O interrupci nebyla vůbec řeč, absolvoval s ní všechna vyšetření v době těhotenství, včetně porodu. Jeho nemanželské dceři je dnes rok a chce včlenit dceru do své rodiny. K přítelkyni nemá jiný vztah, než jako k matce své dcery. Je to velmi bolestné pro mou klientku, nedokáže se s tím srovnat, nedokáže mít s manželem intimní život. Přesto chce druhé dítě, aby zvítězila a měla pro manžela jako matka větší váhu. Ale je to víc o soutěži v rámci rodičovství, partnerství dostalo velkou ránu a zranění se bude hojit dlouho.“

Trojúhelník řeší i pětačtyřicetiletý Pavel, který žije s o čtyři roky starší manželkou a s jejím dítětem z jejího předchozího manželství a touží po vlastním synovi. Jeho žena ze zdravotních důvodů nemůže mít další dítě, přitom je na něm materiálně i citově závislá a nemá de facto moc na vybranou.

„Chodí ke mně v páru a chtějí vědět, za jakých podmínek a zda vůbec lze takovou situaci zvládnout. Pavel má jasno - pokud se podaří syn, chce se s ním stýkat a podílet se na jeho výchově. Manželka to zprvu vnímala jako nepřípustné sobectví, nyní si zvyká a společně hledáme mantinely jejich vizí. Nutno podotknout, že vše je zatím hypotetické, takže vytváříme preventivní plán, jak dál, ale Pavel si je jist, že to nebude problém. Syn je jeho nynější hlavní životní cíl,“ líčí psycholožka.

Psycholog: rytířské snahy jsou destruktivní

Psycholog Petr Šmolka

Psycholog Petr Šmolka

Podle psychologa Petra Šmolky jsou nevěry pro muže výhledově spíše destruktivní. „Dotyčný muž pendluje mezi jednou a druhou, čím více je s jednou, tím silnější je stesk po té druhé, až nakonec kdesi na pouti mezi nimi kolabuje. Pokud se ovšem nerozhodne pro inovativní řešení, se kterým je spojován i někdejší hejtman jednoho nejmenovaného kraje.“

Heterosexuální nevěry nesou s sebou podle Šmolky téměř vždy ještě jedno riziko: že nezůstanou bez následků. „Utajený levoboček je varianta poměrně častá, zvláště tam, kde je i milenka ochotna tuto nepříliš důstojnou roli přijmout. Není snadné konspirovat mimomanželský vztah a s dítětem je to ještě podstatně složitější. Rytířské snahy fungovat v obou rodinách bývají ve svých důsledcích jedny z nejvíc sebezničujících. Nejen, že se většinou nedostává ani sil, ani času. Kromě toho se mimomanželský vztah nadále utužuje, což ve svých důsledcích výrazně snižuje pravděpodobnost, že by ona svobodná matka byla s to navázat jakýkoli perspektivnější vztah. Utajený levoboček však může zároveň fungovat jako časovaná bomba, jako prostředek nátlaku či vydírání," uvedl psycholog nedávno na konferenci manželských a rodinných poradců.

Umíte si představit žít otevřeně ve vztahu jeden muž a dvě ženy?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 6. července 2014. Anketa je uzavřena.

Ne 5007
Ano 1744
Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.