Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Muž partnerce naslouchá jen prvních pět vět, říká psycholožka

  4:34aktualizováno  4:34
Třicet let pomáhá psycholožka Jitka Douchová partnerům s jejich vztahovými problémy. Kromě toho, že dnes za ní víc než dřív chodí i muži, řeší častěji sexuální nesoulad a také život muže paralelně ve dvou rodinách.
Psycholožka ženám radí, aby při komunikaci s partnerem byly hlavně zpočátku stručné a věcné, jinak muž přestane vnímat (ilustrační foto).

Psycholožka ženám radí, aby při komunikaci s partnerem byly hlavně zpočátku stručné a věcné, jinak muž přestane vnímat (ilustrační foto). | foto: Profimedia.cz

Partnerská poradna

Psycholožky Jitky Douchové se na partnerské problémy můžete ptát zde.

PhDr. Jitka Douchová

PhDr. Jitka Douchová - psycholožka se specializací na partnerské vztahy.

Co je víc - láska nebo přátelství?
Ty vztahy nemůžete porovnávat, každý je kvalitativně úplně jiný. V rámci přátelství si tolik lidé neubližují, nedochází k nevěrám, s přítelem se nepotkáváme každý den, zatímco s partnerem ano, proto někdy partnerství splývá se stereotypem plným povinností. Partnerství je intenzivní, dennodenní a rutinní, zahrnuje i partnerskou historii, zvládnuté krize, dobrodružství, radosti. Zatímco s kamarádem se vidíme, kdy chceme, kdy máme náladu, a proto vždycky najdeme společný zájem, téma. Nemusíme se s ním dohadovat o maličkostech a můžeme si dovolit být daleko velkorysejší, protože s kamarádem, na rozdíl od partnera, nežijeme.

Čeho si tedy víc cenit?
Obojího. Každý z těch dvou vztahů má v našem životě své místo, bez přátel bychom byli zoufalí a bez partnera je to také dost smutný život. Bez něj jsme osamělí a vyhledáváme pak přátele víc, než je nutno, a můžeme být i obtížní. Oba vztahy jsou v životě zásadní.

Posunuly se partnerské vztahy za 30 let vaší praxe?
Dynamika života posunula i tempo vztahů. Psychologové teď nejvíc řeší nevěry, manželské trojúhelníky, problémy v komunikaci. Oproti dřívějšku přibyly problémy v sexu. Ne že by v minulosti nebyly, ale tolik se o nich nemluvilo. Také za mnou v poslední době častěji chodí klientky s otázkou, jak se mají vyrovnat se situací, kdy jejich partner žije dvojí život - má vedle své původní rodiny ještě druhou partnerku a s ní dítě.

Má dnes na vztahy vliv, že nová generace dospělých vyrůstala v rodinách, jejichž partnerské modely chování se formovaly za socialismu, kdy platily jiné životní hodnoty?
Z mé praxe vyplývá, že dnešní mladá generace vychází hlavně z klasického vzorce chování v tradiční rodině. A spíš z toho, co zažívala u svých babiček a dědů než u rodičů, kteří se hádali a třeba i rozvedli. Mladí lidé žijí jinak než jejich rodiče, mají víc možností a je pro ně těžší se v životě i ve vztazích orientovat. Proto také, hlavně ve větších městech, častěji střídají partnery, hledají adrenalin. Cenu trvalého partnerství hledají obtížněji, ale hodnoty jako domov, rodina s dětmi, partnerská láska jsou pro ně o to víc ulitou bezpečí, zárukou klidu.

Má na vývoj vztahů vliv emancipační snahy žen?
Sebevědomé a schopné ženy emancipované být chtějí, ale zároveň stále vyžadují od muže gentlemanství, zásadní postoj, který by si muži měli držet bez ohledu na jakékoliv hnutí. Jedna moje klientka advokátka má nového přítele a v jejích 36 letech je konsternovaná a nadšená, že ten nový přítel jí otevírá dveře od auta, než si do něj sedne, že objedná jídlo, které si na jídelníčku vybere, podrží dveře, že se chová jako pravý chlap.

To by přece měl dělat každý muž.
To samé jsem jí řekla, ale ona se na mě překvapeně podívala a řekla, že to zažívá poprvé. Jestli se tedy na něčem v partnerství podepsal socialismus, tak nesmyslným výkladem feminismu ve smyslu, že ženy mají dělat přesně totéž co muži. Vezměte si například situaci v MHD, kde sedí chlap, ať je v jakémkoliv věku, a nad ním stojí ženy. Dřív by k maskulinitě patřilo, že žena, i kdyby jí bylo dvacet let, tak přece nemůže stát nad mužem.

Mluví se o krizi mužství.
Nevím, jestli je to krize. Spíš bych řekla, že se dnes muži hůř orientují v tom, co vlastně dnes k opravdovému muži patří. Ženy touží po muži ve smyslu Pan Božský: kdykoliv schopný erekce, nadšený ke všemu, schopný, silný, udatný, gentleman a ekonomicky zdatný. Neočekává jen manuální podporu a peníze, jako dřív, jeho ekonomická síla, kvůli níž ho žena dřív obdivovala, už není tak jednoznačná. Její očekávání míří víc k potřebě opory, tahouna, vědomí, že se můžu stulit u svého chlapa a můžu mu něco říct. Na druhou stranu si s tím muži nevědí rady, protože nejsou empatičtí a naslouchací, takže nakonec stejně skončíme u kamarádky. Ta nám v té situaci poslouží víc než chlap, který tudíž ztrácí šanci být nám pevnou oporou.

Co děláme špatně, že nejsme v partnerství spokojení?
Nejčastěji chybujeme v komunikaci. Často si jen na základě vlastních zkušeností špatně vykládáme to, co druhý říká, a dezinterpretace vedou k prohlubování nedůvěry, k nevěrám a krizím. Přibývá problémů se sexuální rezonancí párů. Často má žena větší apetit než muž a to, že je to přírodou a pudy zařízeno naopak, je velký mýtus. Do vztahů vstupují i ekonomické problémy, dluhy a také stále vyšší nároky na pracovní nasazení. Čím víc času trávíme prací a pak relaxujeme s přáteli či spánkem, tím méně nám zbývá prostor na aktivní sdílení času s partnerem a vztah chátrá.

Máte víc klientek nebo klientů?
Fifty fifty. Což se také změnilo, protože dřív chodily hlavně ženy. Muži vnímali pomoc psychologa jako něco ponižujícího, protože k němu přece samozřejmě patří, že všechno vyřeší. Ženy většinou chtějí naslouchat a vypovídat se, ale nestojí o konkrétní instrukce. Zatímco muž obvykle očekává jasnější strukturovanější výstup.

Jaké rysy vykazuje harmonický pár?
Chtějí společně sdílet volný čas, uvědomují si, co pro ně jejich vztah znamená, umí komunikovat a existuje mezi nimi intimita a erotično, bez nichž by šlo o přátelství. Přitom zdaleka nemusí mít pravidelný sex dnes a denně. K harmonickému partnerství patří respekt, úcta k druhému i určitá míra stesku při odloučení a umění přizpůsobovat se. Partnerství je totiž setsakra složitá práce! Nejde o dvě individuality, které vzešly z jiného rodinného zázemí a každá má své kamarády. Na rozdíl od přátelství je totiž třeba umět sladit názory na výchovu dětí, na finanční hospodaření, umět vytvářet tandem, táhnout za jeden provaz a zároveň zůstat individualitami, protože když se sobě přizpůsobují příliš, ztrácejí svoje "já". Ale aby s těmi svými "já" uměli být "my", to je kumšt, který je třeba se naučit. S tím se nikdo nenarodí. Jako škola života bývá užitečná i nějaká životní partnerská krize, která ty dva spojí a začnou se sami sobě víc věnovat, krize je velmi propojí.

Je v harmonickém vztahu bezpodmínečně nutná důvěra?
Každý ji od druhého očekává, ale co se stane, když zjistíte nevěru svého partnera? Znamená to, že je finále, že už s ním dál nemůžete být? Můžete si naopak znovu uvědomit, proč k sobě právě vy dva patříte a zvládnout to. Důvěra je základní hodnota, ale spíš v tom smyslu, že mě ten druhý podrží. Pokud zahne, zklame moje očekávání, ale nemusí zklamat důvěru.

Kdybychom měli popsat ideální ženu do partnerství, jaké by měla vlastnosti?
Rozdíl mezi psychikou ženy a muže vždy byl a bude, takže se určitě vyplatí umět být diplomaticky ženský stratég a používat rafinované techniky, jimiž dostaneme muže tam, kde on by sám chtěl být, ale sám by na to nepřišel. I on z toho, kde je, má potom radost. A to není ze strany ženy hnusná manipulace, to je umění. Je to dar, který když v sobě žena nemá, je nesmysl, aby popírala sama sebe a snažila se o nějakou rafinovanou ženskou karikaturu na diplomacii. Bude pro ni však těžší najít správného partnera, protože přece jen dost mužů slyší právě na ty ženské tanečky.

Co ještě ideální partnerce nesmí chybět?
Na ženy je dokonce možná kladeno víc očekávání než na muže: měla by být jemná, křehká, citlivá víla, zároveň soběstačná, dobrá matka a hospodyně, diplomatka, elegantní, krásná a upravená...

Štíhlá?
Tak to jste mě rozesmála. Tlusté ženy nemají kvůli váze vůbec problémy v partnerství. To je blbost.

Proč tedy pořád hubneme?
Chceme být spokojené samy se sebou. Pro muže není váha partnerky až tak podstatná. "Když jsem si tě bral, byla jsi štíhlá, teď máš knír a o dvacet kilo víc," takovou argumentaci používají alibisticky v situaci, kdy je na ně partnerka protivná.

Cení se pracovitost?
To jste mě dostala podruhé. Především musí být příjemná, vstřícná, přátelská, naslouchající a zajímající se o svého partnera. V tom tkví mnohem víc její hodnota, než jestli je štíhlá, má na sobě značkové kostýmky, nebo upeče buchty. Přitloustlá žena s nenalakovanými nehty může být tisíckrát lepší než nějaká Stepfordská panička.

Jak poznat krizi ve vztahu?
Muži moc signály dopředu najevo dávat neumějí. Klienti často přijdou pro radu několik let poté, co se ještě dalo něco zachránit. Krize se pozná, když začne drhnout komunikace, kdy druhému nedůvěřujeme, vázne sex a intimita, nedomluvíme se, nerozumíme si, netrávíme spolu tolik času. Víc se dohadujeme. Hádka sama o sobě vztahu neublíží, ale musí se zúročit do konstruktivního konce. Pokud po konfliktu zůstává dusno, to se zametá pod koberec, nedokážeme se domluvit a věci řešit, to už je krize. Krize je o nepojmenovaném napětí mezi sebou.

Muži ale obvykle ve vztahu nic moc řešit nechtějí.
Protože ženy jsou většinou příliš rozvláčné a muži jsou struční. Partneři naslouchají prvních pět vět, které jim řeknete, pak už je to jen omáčka, která je nebaví a nezajímá.

Když je krize, je třeba se domluvit, ale co dělat, když partner nechce?
Doporučuji pojmenovat problémy na neutrální půdě. Určitě ne doma, kde může muž utéct k televizi, počítači, kamkoliv. Raději jděte do restaurace na večeři, na víno a z příjemné pohody si začněte povídat a pojmenovávat, co vás trápí. Ženy občas rády použijí písemnou formu, takže když mají problém a chlap jim utíká do nekomunikace, píší mu e-maily. Jenže když jsou příliš dlouhé, je to spíš forma jejich vlastní autoterapie. Vždycky jde o to napřed muže naladit, aby se chtěl situací zabývat a zpočátku být raději stručná a věcná.

Má cenu udržovat vztah jenom kvůli dětem?
Ne. Je to kontraproduktivní pro celou rodinu. Děti vyrůstají v prostředí špatného vzoru, partnerské patologie a rodiče se v tom vztahu trápí. Na začátku terapie si u klientů píši rodinnou anamnézu a velmi často se dozvídám, že jejich dětství bylo hrozné, že rodiče si nerozuměli a zůstávali spolu kvůli dětem, protože zachovat rodinu vnímali jako morální imperativ. Zatímco děti si strašně přály, aby se rodiče rozvedli, aby už měly klid.

Ženám od mužů často chybějí přiznané emoce, tedy aby je partner sám od sebe objal, řekl hezké slov. Co s tím?
Žena, která dlouhodobě od svého muže nedostává emoce a potřebuje je, je dlouhodobě frustrovaná. Možná to ten muž neumí, protože je z rodiny, kde chyběla slovní i doteková emocionální blízkost. Můžeme ho to naučit, pokud cítíme, že to v sobě má a že to jen neumí a je si v tom nejistý. Muži s jejich egem obecně dělají v osobním životě málokdy něco, v čem si nejsou jistí, a to i přesto, že v rámci kariéry riskovat dokážou. Každý máme své mechanismy a obranné krunýře a míváme pocit, že bychom se příliš obnažili. Co s tím? Můžeme emocionálně uzavřeného muže inspirovat tím, že budeme samy dotykové a dáváme najevo, jak je nám to příjemné. Tím on objeví a naučí se něco nového, co si z rodiny nepřinesl. Radím tedy zkusit takového partnera inspirovat, můžeme si i povídat o tom, jak je nám to příjemné se někdy obejmout. Pokud cítíme reciprocitu dávání a braní, může být vyhráno. Ale pokud to v sobě tak jako každý člověk má, ale jeho krunýř absolutně odmítá cokoliv vydat, je velmi těžké z něj emoce vydolovat.

Jaké signály nám velí vzít v partnerství ihned nohy na ramena?
Trvá často velmi dlouho, než pochopíme, že nejsme ve vztahu, ale v zajetí vztahu, kde se odehrává teror. Pokud tomu porozumíme, nebývá často cesta zpět do opravdového vztahu. Konkrétně třeba patologická žárlivost je něco, v čem se nedá dýchat a svobodně žít. I závislost na alkoholu nebo na drogách, kdy ten druhý není ochoten vidět problémy, které z toho ve vztahu vznikají, jsou impulzem k úniku. Nepřiznané dluhy jsou ztrátou vzájemnosti a důvěry, potkávám se s tím u svých klientů stále častěji. Dysfunkční komunikace vede k zacyklení problémů, a nechce-li je druhý dlouhodobě řešit v rámci spolupráce s psychologem, co zbývá jiného, než rozchod? Nezralost partnera a jeho opakovaná potřeba dalších a dalších adrenalinově sexuálních prožitků s jinými partnery, i to je důvod k odchodu.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.