"Líné geny" zatím sice nebyly prokázány u člověka, laboratorní pokusy na krysách ovšem pomohly vědcům z Missourijské univerzity potvrdit, že aktivitu či lenost dědíme po rodičích, píše se v článku na Livescience.com.
Postupovali přitom tak, že sledovali, kteří hlodavci se nejvíce a nejméně činí v kolotoči a pak deset generací po sobě křížili lenochy s lenochy a sportovce se sportovci. Výsledky byly více než překvapivé: potomci aktivních krys vykazovali desetkrát větší ochotu k pohybu než krysy z "lenivého" rodu.
"Ačkoli jsme zjistili drobné rozdíly v tělesné konstituci a úrovni mitochondrií ve svalových buňkách, nejdůležitějším poznatkem byly genetické rozdíly mezi oběma skupinami krys," vysvětluje vedoucí výzkumu Michael Roberts.
Mezi více než sedmnácti tisíci geny v jedné části mozku objevili vědci nejméně 36 genů, které by mohly hrát roli v tom, jakou bude mít dotyčný motivaci k fyzické aktivitě.
Pokud se potvrdí, že zjištění doktora Robertse a jeho kolegů platí i pro lidský organismus, mohl by jejich výzkum přispět k pochopení problémů s obezitou dětí i dospělých, která je ve 21. století strašákem ve většině civilizovaného světa.
"Bylo by velmi užitečné vědět, jestli může být lidská nechuť k pohybu ovlivněna geneticky, protože to může být vysvětlením, proč má někdo sklony k tloustnutí a jiný ne," dodává Robertsův kolega Frank Booth.
Než ale vědci budou držet v ruce opravdový klíč k dokonalé postavě, bude ještě třeba dalších zkoumání. Jakkoli se totiž dá mnoho zjištění vzešlých z pokusů na krysách aplikovat na poznatky o lidském těle, stále je tu ještě spousta otázek k zodpovězení.
Zatím tedy nezbývá než dodat, že pokud náhodou patříte k těm, kdo mají lenost v rodině, můžete si svým genům navzdory koupit permanentku do fitka nebo vyrazit na kolo či běhat do parku. Asi vám to nepůjde tak snadno jako těm, kdo se narodili s aktivitou v krvi, ale dobrá zpráva je, že ve výsledku můžete být stejně štíhlí jako oni.
