Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ženy by měly pít vodu jen ze skla, říká dietoložka anglických celebrit

  4:18aktualizováno  4:18
V patnácti se stala modelkou. Slovanské typy dívek byly po revoluci žádané a Gabriele Peacock z Pardubic začala úspěšná kariéra. V pětadvaceti však chtěla víc. Nastoupila na univerzitu v Londýně a dnes je z ní nutriční specialistka, mezi jejíž klienty patří slavní lidé, svěřila se magazínu ONA DNES.

Gabrielu Peacock jsme fotili v oblečení z obchodů Zara, Pinko, Dušní3 a H&M. | foto: Lucie Robinson

Trpíte profesní deformací a díváte se lidem v restauracích do talíře?
Je to takový zvyk už z doby, kdy jsem dělala modeling. Zajímá mě, co lidé jedí.

Vizitka

  • Gabriela Peacock (34), rodným jménem Báňová, vyrůstala v Pardubicích.
  • V patnácti se začala věnovat modelingu. Působila v Paříži, v Miláně, v Mnichově, od dvaceti žije v Londýně. Jako modelka fotila pro magazíny Elle, Cosmopolitan a další.
  • Vystudovala Westminsterskou univerzitu a pracuje jako nutriční specialistka a poradkyně v oblasti zdravého životního stylu v Londýně. Věnuje se také vývoji a výrobě doplňků stravy, které budou k dostání i v Česku - více zde.
  • Je vdaná, má tříletou dceru Maiu.

Dáváte někdy nevyžádané rady typu: "Tohle byste při vaší postavě neměl jíst"?
Ne, ne, těm, co neznám, určitě ne, to by mi asi neprošlo. Ale od té doby, co jsem obor začala studovat a dnes dietologii praktikuju, se mě známí často sami ptají. Vždycky se směju a říkám, že polovinu večírků trávím rozdáváním rad o jídle. Lidi to zajímá, čím dál více z nás si uvědomuje, že jídlo člověka ovlivňuje zdravotně, psychicky i fyzicky.

Praktikuje zdravý životní styl i váš manžel?
S manželem jsme spolu šest let a v době našeho seznámení jedl strašně. Když jsem u něj byla poprvé doma, měl v lednici šampaňské, majonézu a salám.

Dalo vám hodně práce změnit její obsah?
Vlastně ne, on se přizpůsobil tak nějak přirozeně, protože ho to také začalo zajímat. Dnes hrozně rád podstupuje různé detoxikační kúry, občas mě dokonce nutí, abych mu předepsala nějakou dietu. Co jsme spolu, zhubnul. Má dole nějakých šest sedm kilo. Nikdy nebyl tlustý, ale vypadá lépe, je to taková moje chodící reklama.

Fotogalerie

Dopouštíte se občas dietních chyb?
Určitě, a nijak se tím nestresuju. Nejde o to, abyste celoživotně žila naprosto perfektně, měla dokonalý jídelníček, podstatné je, že když uděláte něco špatně, měla byste si to uvědomit a něčím dobrým vyvážit, aby se z toho tělo rychle dostalo.

Čím jste naposledy hřešila?
Třeba teď colou light, kterou tady v kavárně pijeme.

Co je na ní špatného?
Obsahuje umělá sladidla, která jsou horší než cukr v klasické cole.

Já ji mám raději než tu sladkou.
Já také, ale protože vím, že na sladidlech není nic dobrého, dávám si ji jednou za měsíc a vlastně se nic neděje. Ale když mi někdo řekne, že vypije denně dva litry coly, budu se snažit, aby ji omezil. Lidé obecně pijí hrozně moc lehkých nápojů a myslí si, jak vyzráli na hubnutí. Nedávno jsem jela taxíkem a řidič měl v tom teple v plastové láhvi nějaké pití. Měla jsem chuť mu říct, jak si škodí. Není dobré pít nic, co je v plastu v teple dvě tři hodiny nebo dokonce celý den, když už jste láhev jednou otevřeli.

Proč ne?
Čím měkčí plast je, tím více chemikálií přechází do nápoje. Lidé si neuvědomují, že tohle třeba způsobuje hormonální nerovnováhu. Speciálně u žen. Ideální je pít vodu a ze skla, což samozřejmě nejde zajistit vždycky, ale měli bychom se o to snažit. Jsou to drobnosti, které když víte, můžete se jimi řídit, přitom vás nic nestojí.

Co vaše další hříchy z posledních dnů?
Vypila jsem trochu víc vína, snědla čokoládu. Ale vážně se to nedá považovat za hřích, pokud pak žijete zdravě. Opravdu nejde mít věčně dokonalý jídelníček, protože nemáte žádnou radost a život by byl hrozně nudný. Proto já nikdy neříkám lidem, aby přestali jíst čokoládu, nedali si zmrzlinu, nedejbože přestali pít víno! Podstatné je, že když ho vypijete více, měla byste si druhý den stravu vyvážit tak, aby se z toho tělo rychle dostalo.

Čím vykompenzovat přemíru vína?
Nejhorší, co můžete udělat, je dát si ráno tučná a špatně stravitelná jídla, jako jsou třeba smažená vajíčka se slaninou a s chlebem. Nadbytečným tukem jenom zatěžujete tělo, které se co nejdříve potřebuje zbavit ethanolu z konzumace alkoholu, který tělu škodí. Těžce stravitelný je kvůli lepku i chléb. Teoreticky byste měla sníst co nejlehčí potraviny, které pomáhají k detoxikaci jater, což je třeba losos s brokolicí, s kapustou.

Co je velké množství alkoholu?
Dvě nebo tři skleničky vína jsou v normě, cokoliv navíc ženskému tělu škodí. Obecně sklenička dvě vůbec nejsou špatné, mnohem horší je, když lidé nepijí pět dní a o víkendu to s alkoholem přehánějí, což je typická anglická mentalita.

Je něco, co vůbec nejíte?
Nemám moc ráda mléčné produkty, i u svých klientů se snažím omezit jejich konzumaci. Mléčné produkty, pokud nejsou bio, obsahují hormony. Ale zase nejdu cestou zákazu, nabídnu jim za to alternativu. Když chtějí pít mléko a jíst jogurt, mohou mít mandlové nebo sójové. Stejné to je třeba s čokoládou. Mléčná se dá nahradit tmavou. Já jím teoreticky vše, ale věci, kterým nevěřím, že jsou pro tělo dobré, omezuju. Ovšem kdybych byla striktní, nemohla bych jíst v restauracích.

Co jíte v Česku, když přijedete za rodiči?
Doma mi vaří klasická česká jídla. Mám ráda bramborové placky s kefírem, které mi dělá babička. U druhé babičky si objednávám bramborovou polévku a jedna z mých nejoblíbenějších polévek je kyselo. Vůbec klasické české polévky mám ráda a dělám si je i v Londýně. Maminka mi tam kvůli tomu vozí kysané zelí.

Nezní to nijak nezdravě.
Moje rodina jí zdravě, začala s tím, když jsem studovala, byli takovými mými pokusnými králíky. Když jsem potřebovala zjistit, co a jak funguje, testovala jsem to na nich a postupně přešli na zdravé stravování.

Těhotenské nabírání kil

Přibrala jste v těhotenství?
Pětadvacet kilo!

Přestala jste se hlídat?
Předtím, než jsem otěhotněla, jsem byla moc hubená a tělo se potřebovalo dostat na optimální váhu. Najednou jsem měla dvanáct kilo nahoře. Jedla jsem vlastně dobře, ale přeháněla jsem to s ovocem, které má v sobě moc cukru. Byla jsem schopná si po večeři dát dva i tři velké ovocné saláty, nalít si na ně tučný jogurt a sníst to u televize. Můj lékař mi dával ve čtvrtém měsíci těhotenství přednášku o tom, co jíst, já přitom ten obor studovala. (smích)

Za jak dlouho jste nabraná kila shodila?
Trvalo mi to docela dlouho. Mám v Anglii kamarádku, která všechno dělá o rok dříve. Vdala se o rok dříve, měla dítě o rok přede mnou a ta se vešla do původních džínů dva měsíce po porodu. Mně to trvalo asi čtrnáct měsíců, a stejně jsem nebyla na původní váze. Kvůli komplikacím jsem rodila císařským řezem, nemohla jsem tři měsíce cvičit, hubnutí tedy bylo dlouhé, ale vlastně správné. Dělala jsem to, co dnes doporučuju klientům. Říkám jim, že nemá smysl podstupovat drastické diety, protože pak se kila vrátí zpátky.

Co jí vaše tříletá dcera?
Dávám jí všechno, ale v určitém měřítku. Dovolím jí zmrzlinu, palačinku, ale doma třeba nemáme klasický pšeničný chléb. Dbám na to, aby měla vyváženou stravu, přitom nejsem extremistka. Já jsem také vyrostla na bílých rohlících a žiju, jen když dnes vím, že to není zdravé, není důvod to jíst.

Držela jste v životě nějaké diety?
Spousty! S modelingem jsem začínala velmi brzo, už jako dítě. V patnácti letech bylo frustrující poslouchat řeči o tom, že musíte zhubnout. Vždycky jsem byla hrozně hubená, ale kolem patnácti šestnácti jsem přibrala. Ne nějak extrémně, ale když jsem přijela do Paříže, řekli mi v modelingové agentuře, že musím několik kil shodit.

Jakým způsobem jste toho dosáhla?
Bylo to v období hrozně rachitických modelek, hubly jsme tehdy všechny, ale neřekli nám, jak to udělat, aby to bylo aspoň trochu zdravé. Bookerka, která se o mě v Paříži starala, mi například doporučila, že můžu jíst fazolky, jakékoliv množství, že po nich nepřiberu. Když jsem pak byla v Německu, kupovala jsem si mražené ryby, vařila je se zeleninou a na takové stravě jsem byla třeba měsíc v kuse. Ještě teď, když si na to vzpomenu, je mi zle. Bylo to frustrující období, protože sama v tom věku nic nevíte, zároveň vám nikdo neporadí.

Co na to říkáte dnes pohledem vystudované dietoložky?
Samozřejmě vím, že jsem dělala to nejhorší, co jsem mohla. Později jsem si začala kupovat knížky o nejrůznějších dietách a všechny jsem je zkoušela. Podstoupila jsem třeba metodu dělené stravy, kdy nejíte bílkoviny a sacharidy dohromady. Dnes vím, že tahle dieta, stejně jako ta, která je založená na krevních skupinách, nemá žádný vědecký základ, že si vlastně škodíte. Podstatné při hubnutí je udržovat hladinu krevního cukru ve stejné úrovni, což znamená jíst pětkrát denně menší porce. Na dělené stravě je nejhorší to, že buď jíte jen sacharidy, což jsou vlastně jenom cukry, jeho hodnoty vám tedy vyskočí nahoru, anebo jenom bílkoviny, které dodávají energii tělu pomalu. Ideálně by přitom každé jídlo mělo obsahovat bílkoviny a sacharidy.

Zhubla jste tehdy?
Ano, váha jde většině lidí dolů a všichni proto věří, že jsou podobné diety účinné. Ale je to tím, že jakmile na jakoukoliv dietu přistoupíte, začnete více hlídat, co a jaké množství jídla jíte. Člověk si v tu chvíli řekne: "Fajn, nemůžu steak s bramborem, dám si ho tedy se zeleninou." Za normálních okolností by přitom takový člověk snědl čtyři párky s chlebem.

V Anglii dnes patříte mezi přední nutriční specialistky a poradkyně v oblasti zdravého životního stylu. Jak se dívka z Pardubic na takovou pozici vypracuje?
Práce v modelingu byla skvělá, protože kdo může v patnácti jet do Paříže, mít všechno zaplacené a cestovat po celém světě? Ale když je vám pětadvacet, pohybujete se v oboru deset let, chcete i něco jiného. Já jsem chtěla začít studovat, chybělo mi používat mozek.

Proč jste si vybrala zrovna dietologii?
Rozmýšlela jsem se mezi dietologií, která před deseti lety v Anglii nebyla známá, a mezi historií. Modeling má blízko ke stravování, vždycky se v něm tahle otázka řešila a mě to zajímalo, šla jsem tedy nakonec touto cestou. Čím více jsem se toho dozvídala, uvědomovala jsem si, jak strava ovlivňuje zdraví. Když dobře jíte, nemusíte užívat tolik farmak. My Češi jich bereme zbytečně moc, lékaři předepisují léky jako prevenci proti vysokému cholesterolu, každý druhý člověk je na aspirinu, aby náhodou neměl infarkt nebo mrtvici, ale tomu by se ve většině případů dalo předejít vhodnou stravou, výživovými doplňky a pohybem. Když změníte životní styl, z krevních testů naprosto jasně vidíte, že to funguje i bez léků.

Jakou jste kvůli dietologii vystudovala školu?
Nejdříve jsem absolvovala kurz biologie a chemie, pak jsem nastoupila do školy, kde to bylo zpočátku fajn, ale pak zjišťujete, že děláte vlastně jen biochemii. Já chtěla vědět, jak vlastně funguje celé tělo, nastoupila jsem proto na Westminsterskou univerzitu v Londýně. Myslela jsem si, že se tam díky předchozí škole budu tři roky smát, protože už všechno vím, ale bylo to to nejtěžší, co jsem kdy dělala. Po pěti letech jsem vystudovala s titulem bakalář zdravotních věd.

Proč jste studovala tak dlouho?
Mezitím se mi narodila dcera, ale hlavně to byl oproti předchozí škole skok do jiného světa. Jakoukoliv informaci, kterou jsme chtěli použít, jsme museli mít potvrzenou, zjišťovat, jaké vědecké studie k ní existují, zda jsou kvalitní, starší deseti let se nesměly používat, když byly dělané na méně než tři sta lidech, tak také ne. Pro mě to bylo o to těžší kvůli angličtině. Nikdy jsem se ji neučila ve škole, mluvím, ale neuměla jsem psát, hlavně ‚vědeckou‘ angličtinou, všechno mi trvalo mnohem déle než rodilému Angličanovi.

Byla škola užitečná pro praxi?
Moc! Dala mi znalost vědy, kterou potřebujete, abyste byla respektovaná v oboru. Dala mi základy medicíny, biochemie, znalost farmacie, psychologie. Já dnes kromě své praxe dělám i na klinice, kde pracuji s velmi úspěšnými lékaři, a nemohla bych tam být bez potřebného vzdělání z vědy. V rámci klinických hodin ve škole jsme například přišli do kontaktu s lidmi z nižších společenských vrstev, kteří mají úplně jiný pohled na jídlo než moji současní klienti. Já se pohybuji mezi lidmi, kteří něco o potravinách vědí, oni netušili, co je pšenice a žito. Zjistíte, že je spousta lidí, kteří vůbec nevědí, co by měli jíst. Pro moji další práci to bylo perfektní, ale zároveň frustrující, protože si myslíte, že lidé mají alespoň minimální znalosti a povědomí o jídle, přitom je to právě naopak.

Jedí Angličané opravdu tak strašně, jak říká třeba kuchař Jamie Oliver?
Anglická populace všeobecně jí špatně. Týká se to dospělých, ale i dětí. Jedí klasická jídla, třeba fish and chips, žádnou zeleninu. Ve školách sice mají na výběr mezi zdravým jídlem a nezdravým, ale raději sáhnou po smažené rybě místo salátu nebo si dají párky s bramborovou kaší. Když mají doma hlad, namažou si bílý chléb s marmeládou, což je vlastně jen samý cukr.

Mlčení o královské rodině

Vašimi klientkami jsou například redaktorky londýnského magazínu Vogue nebo herečka Anna Friel známá ze snímku Čachtická paní. Je mezi slavnými osobnostmi moderní říkat, že mají svoji výživovou specialistku?
Ano, rádi mluví o tom, že ke mně chodí, ale samozřejmě nechtějí, abych to o nich říkala já sama. S některými jsem domluvená, že je můžu citovat, ale jinak zachovávám stoprocentní mlčenlivost. Bez toho to nejde.

Musíte ji zachovávat i ve vztahu k princi Harrymu, v jehož společnosti jste letos na jaře byla spatřena na svatbě v Americe?
Princ Harry a další členové královské rodiny jsou naši rodinní známí, ale to je všechno, co k tomu řeknu. Netajím se tím, že královskou rodinu s manželem známe, ale nechci využívat přátelství někoho slavného ke svému zviditelnění.

Doporučujete někdy svým klientkám, aby přibraly?
Ano, mám jich poměrně hodně, které jsou až moc hubené, a vysvětluju jim, proč by některá jídla měly jíst. Je poměrně dost lidí, kteří jsou posedlí zdravou stravou a berou všechno moc vážně. Odmítají třeba jíst normální potraviny, jí jen ty lehké bez tuku. Ale nasycené tuky k životu potřebujeme. A ženy obzvlášť. Když chtějí otěhotnět, chybí jim pak některé hormony, které se z nasycených tuků produkují. Vždycky svým klientům říkám, že hlavní je vyváženost, všechno potřebujeme v určitém měřítku.

Je v dnešním světě showbyznysu pořád nezbytné být hubená, abyste se mohla stát slavnou?
Štíhlá ano, ale ne hubená, nebo dokonce vychrtlá, jako tomu bylo dříve u modelek. To byl nezdravý extrém. Určitě je i dnes ideál krásy pořád takový, že vaše váha musí být nižší, než je zdravé, ale zlepšuje se to. Teď jsou ženské tvary docela žádané.

Proč je štíhlost pro showbyznys tak podstatná?
Herečky mají tu nevýhodu, že kamera přidává, ale neřekla bych, že jsou extrémně hubené. Ony jsou totiž vesměs hodně malé, proto vypadají drobně. A trendy určují módní návrháři, kteří mají rádi hubené modelky, na kterých šaty lépe vypadají.

Změnil se svět modelingu za těch dvacet let, kdy jste v něm začínala?
Dříve modelky dělaly různé reklamy, byly tvářemi firem a jejich výrobků, dnes tuhle práci dostávají slavné herečky a zpěvačky. Tím pádem je modeling méně placený. Dnes bych v něm nechtěla začínat Pokud nejste jako modelka na úplném vrcholu, je to těžké.

Kdo vás k modelingu přivedl?
Maminka, už jako pětiletá jsem fotila katalog pro Magnet. Ve čtrnácti mě pak přihlásila do soutěže pařížské společnosti, která vyráběla šperky a tehdy hledala tvář pro nový parfém. Já vyhrála.

Pustili vás do ciziny bez obav?
Měli o mě strach. Bylo po pádu komunismu, nikdo netušil, jak to v zahraničí a vůbec v modelingu chodí, zároveň se báli, abych nepromeškala svoji životní šanci. Každý den jsem s nimi telefonovala a hrozně je obdivuju, že mě dokázali pustit do světa. Dnes si sama jako matka dcery dovedu představit, jak těžké to pro ně muselo být.

Vzalo vám něco povolání modelky?
Asi trochu dětství, ale neměnila bych. Jsem ráda, že jsem tu profesi dělala, protože vás to posílí, jste ambicióznější. Vždycky jsem byla spíš takové opečovávané mimino, což bylo dané tím, že jsem jedináček. Díky modelingu jsem se otrkala, brzo se stala samostatná, dravější a chtěla něco dokázat.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.