Příznaky impulzivity a hyperaktivity se u chlapců objevují třikrát až pětkrát častěji, čímž na sebe mnohem více upozorňují a okolí je pak považuje za zlobivé, nezvladatelné a nevychované. U dívek častěji převažuje porucha pozornosti, takže si o nich lidé myslí, že jsou poněkud hloupé.
Davidovi stanovili diagnózu, když nastoupil do školky. Právě v ní jsou poprvé nastolena pravidla, která je pro děti s ADHD náročné dodržovat. Davídek na pobyt ve školce reagoval těžkou hyperaktivitou, tiky ve tváři, poruchami pozornosti a chováním, jež se vymykalo tomu, které se od dětí jeho věku v tomto zařízení očekává – chlapcovo chování zkrátka nebylo standardní.
Co si pamatovat Syndrom ADHD byl vždy považován za zdravotní problém, který postihuje malé děti – jedná se totiž o neurovývojovou poruchu, tedy o poruchu vyzrávání a funkce mozku. Podle Světové zdravotnické organizace ale touto poruchou trpí zhruba 3,4 % dospělé populace na celém světě, a proto už i u nás byla zařazena do psychiatrické klasifikace. Povědomí o této nemoci je ale zatím malé a většina lidí, kteří touto poruchou trpí, si to neuvědomuje, a tím pádem ani nevyhledává odbornou pomoc. |
„Společnost tak nějak předpokládá, že se člověk bude chovat podle pravidel, která jsou nastavená. Jakmile to tak není, je tento jedinec obvykle označen nálepkou potížista,“ povzdechla si Davidova maminka při líčení toho, jak se nemoc u syna projevuje: „Jeho mozek zpracovává informace jinak než mozek zdravého dítěte. Nezapojuje ta správná centra a je pro něj složité zkoncentrovat se, pochopit a zpracovat informace. Nevydrží v klidu, má neustálé a nezvladatelné nutkání hýbat se, ale nekoordinuje svoje pohyby a sráží věci kolem sebe. Stále poskakuje, válí se po zemi, leze po čtyřech, opakuje stereotypní pohyby,“ vysvětluje synovo chování Jiřina Zezulová.
Přitom Davídek nemá viditelné mentální postižení, takže na lidi působí jako normální, ale nevychované a neposlušné dítě. Každý, kdo si s malými dětmi prožil „období vzdoru“, kdy se na veřejnosti vzpěčovaly a vztekaly, si umí představit, jaké nepříjemné situace zažívá rodina malého „pacienta“. Zatímco většina dětí z toho poměrně brzy vyroste, Zezulovi se s „jiným“ chováním syna musejí vyrovnávat i ve školním věku.
Děti s diagnózou ADHD jen velmi těžko nacházejí přátele. Dětský kolektiv umí být velice krutý, byť neuvědoměle, na rozdíl od společenství dospělých lidí. Tak „trochu jiné“ jedince děti od sebe odhánějí, nadávají jim, jsou na ně zlé a provokují je. Mnohdy od těchto projevů není daleko k šikaně, především pak na vyšších vzdělávacích stupních.
Bez přátel jde všechno hůř
Davídek a jemu podobné děti nejsou schopné rozpoznat, že je ostatní nemají rádi a ubližují jim, ale hlavně takový přístup ke své osobě vůbec nechápou. Rodina Zezulových neponechala problémy svého syna bez povšimnutí a absolvovala všemožná neurologická a psychologická vyšetření. Na jejich základě byl David poslán do speciální Pedagogické poradny pro autisty, kde dostal doporučení a díky tomu mu byla přidělena asistentka pedagoga, což školka akceptovala.
Příznaky ADHD u dětí:
Zdroj: www.adehade.cz |
Navíc měl speciální vzdělávací plán a pedagožka z poradny sledovala, jak se zapojuje do kolektivu. Díky těmto opatřením udělal David za tři roky docházky do školky velký pokrok, jen s těmi kamarády to většinou nevyšlo.
Hrozba sociálního vyloučení
Rodina se stále setkává se značným nepochopením, a to jak ze strany dětí, tak – snad ještě více – dospělých. „Chlapce, kterého syn považoval za nejlepšího kamaráda, rodiče v posledním roce docházky do školky nechali přeřadit do jiné třídy. Údajně proto, že od Davídka chytal špatné chování,“ se smutkem v hlase vzpomíná na zážitky ze školky Jiřina Zezulová.
„Paní učitelka mi říkala, že ona si to nemyslí, protože chlapec je problémový i bez Davídkova přičinění a potíže s ním byly i po přeřazení do jiné třídy,“ říká paní Jiřina ani ne tak proto, aby si stěžovala, ale aby doložila, že děti s diagnózou ADHD ani jejich rodiče nemají příliš jednoduchý život. Zdaleka to totiž nebylo jediné „přeřazení“ Davidova kamaráda, které se na žádost rodičů tzv. zdravého dítěte uskutečnilo.
„Takoví lidé nás v podstatě sociálně vylučují ze společnosti,“ upozorňuje paní Jiřina.
Mluví, mluví a mluví
Pravdou je, že komunikace s dítětem s ADHD a potažmo i s jeho rodiči je pro okolí náročnější – v případě Davida nejen proto, že kromě jiného trpí i dyslálií (patlavostí), takže mluví překotně a nesrozumitelně, i když díky návštěvám logopedie se to zlepšuje. Mezi další příznaky jeho poruchy patří i to, že musí neustále mluvit, zkrátka nedokáže mlčet, takže zastavit se „na kus řeči“ s jeho maminkou není jednoduché.
„Skáče do řeči, nenechá mě s nikým promluvit, okamžitě na sebe začne strhávat pozornost tím, že se předvádí, vydává skřeky, dělá blbiny. To pochopitelně vyvolává vlnu nevole a dospělí se pohoršují nad jeho chováním. Z toho pramení další pocity sociálního vyloučení, ponížení a frustrace nás obou,“ popisuje Jiřina Zezulová.
Nejlepší přítel je pes
Pozor na pět signálůPět signálů, které vás upozorňují na psychickou poruchu dítěte  |
Děti s ADHD nechtějí, a hlavně neumějí být samy. Potřebují, aby se jim neustále někdo věnoval, hrál si s nimi, všechno jim neustále vysvětloval. Jak jim pomoci? Existuje několik způsobů, od dlouhodobé spolupráce s psychology a speciálními pedagogy přes procedury stimulující správná mozková centra až po čtyřnohého kamaráda. Pejsek, pochopitelně patřičně vycvičený, je úžasným pomocníkem, ale hlavně oním kýženým kamarádem.
Díky charitativnímu projektu získá Davídek Zezula toho nejlepšího přítele, kterého nikdo nenechá přeřazovat do jiné třídy a nebude mu zakazovat stýkat se s ním. Naopak. Asistenční pejsek bude tím nejvěrnějším a nejlepším kamarádem a parťákem, jakého malý chlapec doposud měl. Dnes už je dobře známá skutečnost, že zvířata jsou vynikajícími terapeuty, takže se dá předpokládat, že pes Davida zklidní, ten se nebude tolik vztekat a hystericky plakat a bude snáze navazovat vztahy s okolím.
Rada nad zlatoZkušenosti s ADHD si předávají maminky na webu eMimino.cz. |
Lidé si pak snad uvědomí, že chlapec není zlobivý a neposlušný, ale že má skutečný a nepříjemný zdravotní problém, s nímž musí on i jeho rodina každý den bojovat. A možná, že za nějakou dobu nikdo nejen podle vzhledu, ale ani podle chování nepozná, že David Zezula trpí ADHD.
