Všechno mu šlo vlastně samo, byl pohybově nadaný, hrál dobře tenis a bez větší námahy i na klavír, dokonce si skládal vlastní písničky.
Na konci roku 2009 už se tolik nesmál. Z veselého kluka se pomalu stával smutný uzlík s vyhaslýma očima. Chuť měl, ale energie mu chyběla. Postupně přestal hrát tenis, byl stále víc unavený, v noci se silně potil a ze spánku blouznil. Rozlítostnila ho každá maličkost.
Za únavu může zima a růst
Aukce na pomoconkologicky nemocným dětem. Svá díla do dražby pro Nadační fond dětské onkologie KRTEK (při Klinice dětské onkologie FN Brno) věnovali umělci jako Karel Malich, Stanislav Kolíbal, Bořek Šípek, Krištof Kintera, Jakub Špaňhel, Pavel Brunclík, Tomáš Císařovský a řada dalších. Aukce uměleckých předmětů se koná 18. dubna od 18 hodin v Centru pohybové medicíny na pražském Chodově. |
Rodiče to začali řešit, jenže běžná vyšetření nic neukázala. Lékaři únavu přičítali růstu a dlouhé zimě. Jenže v únoru už Matěj ani nevyšel schody, ze školy chodil s horečkou a spal pak až do večera. Rodiče už se nenechali odbýt. Přestali doufat, že se z toho Matěj určitě vyspí, a vyžádali si odeslání krve na specializované pracoviště. Oba už v té chvíli tušili, že zprávy nebudou dobré. Instinkt a selský rozum je varovaly. Matěj musel hned druhý den nastoupit na Kliniku dětské onkologie v Brně.
V předvečer hospitalizace čekala rodinu ještě jedna, jindy velmi příjemná záležitost. Matěj měl totiž svátek a jeho sestřička třetí narozeniny. Byla to zvláštní oslava, plná přetvařování, skryté bolesti a veselých, nic netušících dětí.
Snad naděje, že se našla příčina trápení, snad víra, že tady jim konečně pomohou, způsobily, že si rodiče vyslechli pravděpodobnou diagnózu s klidem a slzy i strach zůstaly za dveřmi onkologického oddělení.
Společný nepřítel: zlé bílé krvinky
Organismus sedmiletého Matěje byl už tak vyčerpaný, že musel okamžitě na transfuzi krve. Všechna nutná vyšetření pak trpělivě snášel. Maminka, která s ním v nemocnici zůstala, se zatím seznamovala s prostředím, které se mělo na dlouho stát jejich druhým domovem.
Akutní lymfoblastická leukemie - právě tenhle nepřítel rozhodl, že příští dva roky ovládne Matějovo dětství boj se zlými bílými krvinkami. I když všechno půjde, jak má, bude jeho, rodiče i lékaře dál strašit možnost, že se nemoc může kdykoliv vrátit.
To si v tu chvíli ale nikdo nepřipouštěl, všichni se soustředili jen na léčbu. Ta probíhala podle přesně stanoveného protokolu, jedna chemoterapie střídala druhou, stereotyp občas narušil odběr kostní dřeně či lumbální punkce.
Veselá povaha, nebojácnost a zvídavost se určitě pozitivně zapsaly na tom, že léčbu i související komplikace Matěj zvládal s úsměvem. Čelo krabatil, jen když se po něm chtěla vyjmenovaná slova a násobilka. S mámou si vyzkoušel domácí školu a máma s ním vlastní trpělivost. Nebylo to jednoduché, ale zvládli to spolu na jedničku, vlastně na samé jedničky a Matěj si tak s šátkem a v roušce šel v červnu hrdě pro vysvědčení.
Po půl roce se mohla intenzivní léčba změnit v udržovací a chemoterapii tak mohl užívat v lécích doma. Pomalu mu zase rostly vlásky a krok za krokem se vrátil ke svým zájmům.
Matěj má za sebou dva roky léčby. Chodí do školy, do hudebky, na trénink.
Přesto je jiný. Nemoc ho zastihla ve věku, kdy se měl bezstarostně radovat, hrát si, učit se. On zatím prošel malým peklem, nejednou se stal svědkem úmrtí svého kamaráda z nemocnice, a dospěl.
Jednou by chtěl být dětský onkolog. Zvláštní přání v devíti letech, i když je v jeho případě pochopitelné. Teď je svému snu zase o krok blíž.
V březnu podstoupil kompletní přešetření a minulý týden se dozvěděl, že léčba byla úspěšná.
