Všechno bylo v pohodě až do loňského roku, nebo si to aspoň myslela. Pak z ničeho nic přestala cítit levou polovinu těla, ztrácela rovnováhu a padala do boku. S podezřením na mrtvici ji sanitka odvezla do nemocnice. Magnetická rezonance a lumbální punkce následně potvrdily, že trpí roztroušenou sklerózou, onemocněním postihujícím nervovou soustavu.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
O lenost bohužel nešlo
„Byl to šok. Na jednu stranu se mi ulevilo, že to není mrtvice, ale na druhou mě pronásledoval strach z neznámé nemoci. Hned mi také došlo, že varovné příznaky přicházely už delší dobu. Třeba na slunci u mě docházelo k rychlému přehřátí, občas mě trápilo divné tepání v hlavě, v noci mě budily záškuby pod kůží. A překvapovala mě častá únava. Ale protože nebývám moc aktivní, myslela jsem si, že jde jen o lenost,“ vysvětluje Libuše, kterou lékař poslal do centra pro léčbu roztroušené sklerózy. V ten okamžik netušila, co vlastně přijde dál.
„Coby maminku dvouletého syna mě trápily obavy, jak všechno zvládnu. Zažila jsem proto řadu bezesných nocí. S malým Víťou jsme dřív často blbnuli. S tím byl ale konec, protože má energie se ocitla na bodu mrazu. Potřebný pohyb od té doby synovi po návratu z práce vynahrazuje manžel. A já se s ním věnuju čtení a malování, které ho naštěstí také baví,“ usmívá se sympatická dáma.
Jedno ví jistě. „Bez podpory manžela a rodiny bych to tak dobře nezvládla. Všichni byli úžasní. Muž mě každý den navštěvoval v nemocnici, volal mi, držel mě psychicky nad vodou. Mívala jsem totiž tendence se tím nechat pohltit a propadnout splínům,“ přiznává mladá žena, která se pomalu vrací do svého běžného tempa.
Cigarety zahodila do koše
To se jí daří i díky perfektní péči ve specializovaném centru ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. „Tam mi okamžitě nasadili vysoce účinnou biologickou léčbu. Léky užívám asi rok a půl a kromě únavy se mi nemoc jinak neprojevuje. To vnímám jako opravdový a veliký zázrak! Za velký úspěch považuju i to, že na doporučení lékařky jsem přestala kouřit. Cigarety jsem zahodila do koše. Zbavit se tohoto příšerného zlozvyku, který navíc leze do peněz, mi sice pomohli odborníci, ale já osobně to vnímám jako své veliké vítězství,“ usmívá se Libuše, která plánuje návrat k výuce dramatické výchovy na základní umělecké škole a chtěla by začít i s profesí kadeřnice.
„Být kadeřnicí byl vždycky můj sen. A díky kadeřnickému kurzu, který jsem absolvovala, si ho budu moci splnit. Tvářím se, jako že se nic neděje, i když dobře vím, že s touto nemocí budu žít napořád. Vůbec si ale nepřipouštím, že by mohlo být hůř. Hlavně mám velké štěstí na lidi okolo sebe. Za všech okolností tu jsou pro mě. Teď si také užívám krásného barevného podzimu. Ráda chodím na procházky do přírody, ze které čerpám tolik potřebnou energii.“
O nemociRoztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému. Propuká většinou v mladším věku, častěji postihuje ženy. Typické pro něj je střídání období záchvatů (atak) a údobí zdánlivého klidu. K pacientům v ČR se nyní dostávají už po první atace vysoce účinné léky, na které se dříve čekalo. RS není smrtelné onemocnění, ale je to celoživotní stav pacienta. Většina lidí je diagnostikována ve věku od 20 nebo 30 let a bude žít s určitým stupněm omezení v průměru dalších 40 až 50 let. Dosud není známo, co roztroušenou sklerózu způsobuje. Obecně je přijímána teorie o autoimunitním zánětu centrálního nervového systému. Ten je spuštěn různými faktory vnějšího prostředí u geneticky disponovaného jedince. |
