Římský učenec Cassiodorus napsal už před 1500 lety: „Člověk může žít bez zlata, ale bez soli ne.“ Tato slova by se měla vytesat do kamene, protože skutečně žádná buňka v našem těle nemůže bez těchto drobných bílých krystalků existovat. Srdce by nemohlo pulzovat, nervy by byly ochromeny stejně jako krevní oběh, látková výměna, svalstvo a zažívání.
Komplexní spolupráce různých hormonů způsobuje, že při nedostatku vody a soli naše tělo vyžaduje potravu. A nejenom to – když je člověku nabídnuta sůl, sní ji. Vědci totiž zjistili, že se naše tělo v pravém smyslu slova opravdu těší z každého zrnka soli. Jestliže dostává sůl, na oplátku vylučuje hormony štěstí.
Sůl v přijatelném množství neškodí
Problémem je, že denně přijímáme velké, často až škodlivé množství soli. Nedávno zveřejněné závěry amerického výzkumu prokazují, že 99,2 procenta světového obyvatelstva konzumuje víc chloridu sodného, tedy kuchyňské soli, než je doporučená denní dávka.
Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje cca 5 gramů, ovšem naprostá většina Evropanů toto množství překračuje 2-3x. To má ovšem tragické následky, protože velké množství lidí umírá na problémy spojené právě s nadměrnou spotřebou soli. Patří mezi ně zejména vysoký krevní tlak, který vyvolává srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici.
Tři mýty o soli
Přibírá se po soli?
Sůl vlastně nemá žádné kalorie, přesto ale přispívá ke vzniku nadváhy. Studie z londýnské Queen Mary University ukázala, že sodík mění metabolismus a přispívá k tomu, že se tuk ukládá hlavně v oblasti pasu.
Vědci kromě toho zjistili, že každý gram soli denně navíc zvyšuje riziko vzniku nadváhy o celých 25 procent.
Způsobuje sůl skutečně žízeň?
Nový výzkum tuto prastarou teorii vyvrátil: sůl není příčinou žízně, ale hladu. Příčinou je úsporné vodní hospodářství našich ledvin.
Při vysokém příjmu soli produkují močovinu, aby zadržely vodu v těle. To vyžaduje hodně energie a důsledkem toho je pocit hladu.
Může sůl vyléčit kůži?
Koupel v solance (vodě s obsahem soli kolem 6 procent) zlepšuje mikrocirkulaci krve a aktivuje látkovou výměnu v kůži. Protože tato voda obsahuje víc soli než naše krev, dochází k takzvanému osmotickému vyrovnání koncentrací. To znamená, že kůže vylučuje do vody jedy a naopak z ní přijímá minerální látky, tím dochází ke zpevnění tkání.
Sůl má kromě toho antibakteriální účinky, zmírňuje záněty a přináší výrazné zlepšení při lupénce a neurodermitidě.
