Pracujeme na umělé inteligenci a chystáme se letět na Mars, ale vlastní hlavě pořád moc nerozumíme. Jak se nám to stalo?
Podívejte, to říkal už filozof Martin Heidegger: „Už jenom nějaký bůh nás může zachránit.“ A měl pravdu. My jsme si například mysleli, že zvládáme technologie.
A nezvládáme?
Nejenomže je neovládáme, ale ony ovládají nás. Musíme si uvědomit, že náš vlastní mozek je nejsložitější věc, jaká existuje. Uvedu to na příkladu: vezměte si třeba toxoplasmu. (Vnitrobuněčný parazitický prvok způsobující infekční toxoplazmózu. Ta může vyvolat v tkáních záněty a podle evolučního biologa prof. Jaroslava Flegra parazit napadá i nervový systém, a lidé pak mj. pomaleji reagují v kritických situacích, navíc zvyšuje riziko schizofrenie, pozn.red.) Je to takový malý hajzl, který nemá jiný zájem než se rozmnožovat. A tenhle prvok potřebuje nějak projít kočkou, aby přežil. Jenže kočka by nic takového nežrala, takže toxoplasma vleze do myši geniálním způsobem: ošálí dendritickou buňku, jež funguje jako takový strážce těla. Sáhne do kapsy a nabídne mu kalciový iont, to je něco jako pro nás lexaurin nebo diazepam. Tím ji omámí, toxoplasma do ní vleze a nechá se pohodlně dopravit až do mozku. Tam udělá takovou paseku, že ta myš potom vleze kočce přímo do chřtánu. A teď si toho miniaturního prvoka srovnejte s naším mozkem! Porozumět tomu je velice složité.
